nedávno jsem vás, pane ministře, interpelovala ve věci dopadů podfinancování školství na budoucnost České republiky. Předložila jsem věcné otázky týkající se klíčových aspektů vzdělávacího systému. Ptala jsem se vás, jakým způsobem budete řešit výrazný deficit ve financování školství, který zaostává za potřebami naší země i za mezinárodními standardy. Ptala jsem se, jaké konkrétní kroky plánujete podniknout, aby Česká republika dosáhla alespoň průměru zemí OECD v podílu HDP věnovaném na vzdělávání, tak jak se vláda zavázala v programovém prohlášení, a ptala jsem se, jak zajistíte, že navrhovaný rozpočet na rok 2025 bude reflektovat potřeby českého školství a umožní jeho rozvoj, nikoliv jeho další zaostávání.
Bohužel, pane ministře, na nic z toho jste mi konkrétně neodpověděl, vaše odpovědi byly velmi vyhýbavé a neobsahovaly žádné konkrétní řešení. Proto jsem se rozhodla požádat o projednání toho tématu zde na půdě Poslanecké sněmovny a vznést jasné argumenty o neplnění vládních slibů ohledně platů učitelů, o problémech s financováním nepedagogických pracovníků, o nepodpoře školních psychologů, speciálních pedagogů a dalších. Včera jsme projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2025, který považuji za jeden z nejhorších v historii této země, a přesto se k tomu tedy právě chci dnes i vrátit a zaměřit se na konkrétní problémy, které trápí naše školství, a požádat vás o hledání okamžitých řešení.
Začnu u platů učitelů, které měly být podle vašich vládních slibů zvýšeny na 130 procent průměrné mzdy. Tento závazek splnila naše bývalá vláda a dokázala tím zvýšit atraktivitu pedagogické profese. Bohužel od té doby to jde z kopce. Já ukážu náš graf (poslankyně Berkovcová ukazuje graf), jak se zvyšovaly platy učitelů za předchozí vlády a jak rapidně dolů klesají platy učitelů za této vlády. Dnes jsou platy učitelů pouze na úrovni 109 až 113 procent průměrné mzdy, což je daleko za slibovanou hranicí, a rozdíl oproti ostatním vysokoškolsky vzdělaným profesím se stále prohlubuje.
Premiér Fiala přitom v roce 2019 tvrdil, že 130 průměrné mzdy je málo a že učitelé by si zasloužili alespoň 150 procent. Já tady ukážu oblíbený známý plakátek s předvolebními sliby ODS (poslankyně Berkovcová ukazuje plakátek), kde slibovali platy učitelů 150 procent a tvrdili, cituji: že vláda podvedla učitele, rozumějte naše předchozí vláda, neplní své sliby a je vidět, že školství není pro levicovou vládu prioritou. Bez dobře placených učitelů nebude školství fungovat, proto požadujeme zvýšení platů učitelů na 150 procent.
Záhy, když jste nastoupili k vládě, tak jste trochu vystřízlivěli, poté jste své sliby stáhli a slibovali jste učitelům pouze 130 procent. Ale ani toto jste nedokázali splnit. Učitelé nejenže nedostávají 130 procent průměrné mzdy, ale ještě jste nutili ředitele škol, aby z platů určených na učitele dopláceli nepedagogické pracovníky, protože na ně dostali ředitelé málo peněz. To vyvolalo mezi učiteli obrovské zklamání a mnozí z nich přemýšlí o změně profese.
Podle studie think tanku IDEA CERGE byl rozdíl mezi platy učitelů a ostatních vysokoškolských vzdělaných zaměstnanců nejmenší v roce 2021, kdy učitelé dosahovali 80 procent jejich průměru. Letos je to však jen 72 procent, což nás opět řadí mezi země OECD s nejnižšími relativními platy učitelů. Pokud nedojde k zásadnímu navýšení, můžeme očekávat další pokles zájmu o tuto profesi a s ním i spojený pokles kvality vzdělávání.
Co se týká nepedagogických pracovníků, tak to je dalším kritickým bodem našeho školství. Tito zaměstnanci, školníci, kuchařky, uklízečky, IT specialisté zajišťují každodenní chod školy a jsou nepostradatelnou součástí školního života. Přesto jste se rozhodli, že od září 2025 bude financování nepedagogů převedeno na zřizovatele, tedy na obce a kraje. Tato změna je ale založena na legislativě, která dosud nebyla schválena, a proto vyvolává obrovskou nejistotu. Ředitelé škol již nyní upozorňují, že bez jasných pravidel a jasného zajištěného financování nebude možné tyto pracovníky udržet. Mnoho škol čelí riziku, že místo školníka budou muset povolat technické služby, místo kuchařek zavádět dovoz jídla a úklid nahradit externí firmou. To nejenom že ohrozí kvalitu služeb a také přinese další stres na učitele.
Co se týká rozpočtu vysokých škol, tak návrh rozpočtu na příští rok zahrnuje zvýšení prostředků pro vysoké školy o 4 miliardy, což je ale stále nedostatečné. Česká konference rektorů upozorňuje, že vysoké školy jsou dlouhodobě podfinancované o 10 až 11 miliard korun. A tento stav nejen ohrožuje kvalitu vzdělávání a výzkumu, ale také snižuje naši mezinárodní konkurenceschopnost.
Co tedy požadujeme, pane ministře? Dodržení zákonného závazku na platy učitelů ve výši 130 procent průměrné mzdy. Není to dodržováno, není to plněno. My musíme obnovit důvěru učitelů v to, že jejich práce je oceňována, a zabránit odchodům z profese. Dále je nutné legislativní zajištění financování nepedagogických pracovníků, školních psychologů, speciálních pedagogů. Tito lidé jsou nezbytní pro fungování škol a péči o žáky. Je nutné jim zajistit stabilitu a jasné podmínky. Dále zajištění dostatečného financování vysokých škol. Bez investic do vysokého školství riskujeme ztrátu kvality výuky a odchod talentovaných akademiků.
Pane ministře, určitě víte, že školství je základem každé země, budoucnosti každé země. A ve své písemné odpovědi jste uvedl, že jste přesvědčen, že alokací veřejných výdajů na školství v letošním rozpočtu vláda svůj závazek ke školství z programového prohlášení naplňuje a spolu s dalšími opatřeními, které do posledního roku svého mandátu připravujete, pokračující efektivní rozvoj školství ku prospěchu žáků a studentů zajistíte. Pokud tedy za svými slovy stojíte, tak prosím tady řekněte nahlas učitelům, že plníte, co jste slíbili. Řekněte nepedagogům, že plníte, co jste slíbili. Řekněte dětem, rodičům, jejichž děti mají psychické problémy, že bude psychologů dost, že se budou zabývat jejich problémy, že dostanou zaplaceno. Řekněte vysokým školám, že jejich rozpočet na příští rok je ideální. A ve výčtu bych mohla pokračovat.
Pokud budeme ignorovat potřeby učitelů, nepedagogických pracovníků, zaplatíme za to budoucími problémy ve vzdělávání, ekonomice a společnosti. Proto vás, pane ministře, vyzývám, abyste nejenom slibovali, ale skutečně začali jednat a předložil mi nějaké konkrétní odpovědi, ke kterým jsem vás vyzvala už ve své písemné interpelaci.
Děkuji.
