Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dovolím si přihlásit se k pozměňovacímu návrhu, který jsem zaevidovala pod číslem 5337 a který se týká snížení ukazatele podpora agropotravinářského komplexu v kapitole 329 Ministerstvo zemědělství o pět mld. korun. Navrhuji snížit ukazatel ostatní ekologické záležitosti v kapitole 315 Ministerstvo životního prostředí o dvě mld. korun.
Navrhuji snížit ukazatel neinvestiční transfery neinvestičním podnikovým subjektům, právnickým osobám v kapitole 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu na rok 2017 o tři mld. korun. V kapitole 307 Ministerstvo obrany navrhuji zvýšit výdajový blok zajištění strategického zpravodajství PVS 504 0000000 - snad je to dostatečně určené. Je to výdajový okruh zajistit činnost a rozvoj schopností vojenského zpravodajství PVS 504 0020000 a to o jednu mld. korun na investice do kybernetické bezpečnosti.
Dále navrhuji v téže kapitole zvýšit výdajový blok zajištění obrany České republiky silami armády České republiky. Je to PVS 501 0000000. Výdajový okruh zajistit činnost a rozvoj bojových sil a sil bojové podpory
PVS 501 0020000 a to o devět mld. korun na dosažení operačních schopností a udržení nasazených jednotek u pozemních bojových sil a sil bojové podpory dle aliančních standardů.
Milé kolegyně a kolegové, co mě k tomu vede? Vede mě k tomu to, že podle doporučení Severoatlantické aliance by Česká republika měla vydávat na obranu 2 % hrubého domácího produktu ročně. Na tuto úroveň se však nikdy, ani přes silné politické proklamace, nedostala. Tato skutečnost je jednou z příčin vzniku vnitřního dluhu na modernizaci v infrastruktuře i materiálních zásobách ozbrojených sil a to ve výši téměř 100 mld. korun.
Přičemž tento dluh každým rokem narůstá. Ministr obrany i předseda vlády opakovaně deklarovali, že chtějí navýšit obranné výdaje alespoň na 1, 4 % HDP do roku 2020. A na alianční závazek 2 % HDP do roku 2025. Vládní návrh rozpočtu na příští rok tomu však při navržené hodnotě - a teď mě dobře poslouchejte - 1, 08 HDP - tedy rozpočet v žádném případě s touto položkou nepočítá. Proto si dovoluji navrhnout ty pozměňovací návrhy.
Víte, je na tom zarážející to, že ekonomika roste. Přesto výdaje na obranu nedosahují takové úrovně, které by dosahovat měly ať už v důsledku té ekonomické situace, nebo v důsledku neschopnosti Ministerstva obrany dokončit akviziční proces.
Měli bychom tedy jako Česká republika vyslat jasný signál ať už do Evropské unie, nebo do Severoatlantické aliance, že jsme spojenci, se kterými lze počítat.
Asi si nemusíme tady vzájemně říkat to, že jsme svědky zhoršující se bezpečnostní situace na jihu i na východě našeho zájmového prostoru. Tady bych si dovolila připomenout i skutečnost, že současná vláda před více než dvěma lety pohrdla dohodou s opozicí, aby se všechny demokratické strany zastoupené v Parlamentu dohodly na částce, která bude vlastně napříč různými politickými subjekty deklarovat to, že výdaje na obranu budou konstantní a že k té částce 2 % HDP dojdeme v čase kratším. Bohužel následně si vládní koalice, a vím, že to nebyla chyba pana ministra financí Babiše, ale že ten, kdo z toho vycouval, byl pan premiér Sobotka, následně vládní koalice uzavřela vlastní dohodu, že do roku 2020 bude stát vydávat na obranu prostředky ve výši 1,4 % HDP. Návrh rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2017 však neodpovídá ani tomuto závazku. Jak jsem říkala, je tam 1,08. Pan ministr financí Babiš několikrát navštívil naše vojáky. I on deklaroval vůli jeho resortu zvyšovat výdaje na obranu. Teď tedy je to na tom přejít od slov k činům. A i po těch včerejších proklamacích pana ministra Stropnického, pana premiéra Sobotky, v neposlední řadě i pana prezidenta Zemana, který se také vyjádřil, že by se mělo do obrany investovat více finančních prostředků, tak si myslím, že vládní koalici by nemělo nic bránit v tom, aby podpořila tento můj pozměňovací návrh.
Bohužel i v důvodové zprávě kapitolního sešitu Ministerstva obrany vláda sama přiznává, že neplní svůj závazek z koaliční smlouvy, že neplní ani 1,4 % HDP. Prožíváme tedy poměrně raritní období, kdy už třetí rozpočet se vám opozice snaží nabídnout a podává vám pomocnou ruku v tom, že jsme připraveni hlasovat pro navýšení výdajů na obranu, na rozdíl od minulých let, kdy tady byly velké boje zejména s levou částí politického spektra o tom, proč bychom měli do obrany investovat finanční prostředky a škrtat je ve zdravotnictví nebo školství. Vždycky ta obrana byla něčím, co bylo na okraji našeho zájmu. Dnes můžeme říct všichni bohužel. Ale ekonomická situace, ale i bezpečnostní situace je jiná. A já tedy říkám: Kdy jindy, než teď! Kdo jiný, než my!
Z uvedených důvodů a zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci ve světě, ale také s ohledem na avizovaný větší důraz na vymáhání aliančních závazků od členských států... Určitě jste vnímali, nešlo si toho nevšimnout, prohlášení kandidátů na prezidenta spojených států. Víte, jakým způsobem se vyjadřoval k tomu černému pasažérství některých aliančních zemí pan prezident Donald Trump. Jistě si jsme vědomi jako Česká republika toho, že ty požadavky na to, aby státy přispívali alespoň v té výši, která vyplývá z washingtonské úmluvy, tak ty tlaky tady budou. Mimochodem včera tuším, že to bylo Lotyšsko nebo Estonskou, omlouvám se, každopádně nějaká z pobaltských zemí, která schvalovala rozpočet včera, a vlastně došli k částce 1,8 % HDP.
Je ostudou naší země, že rozpočet pro rok 2017 počítá s částkou 1,07. Prosím vás tedy všechny, abyste přehodnotili tuto položku. Pokud byste těch 10 miliard, které jsem tady navrhla v pozměňovacím návrhu, přeřadili tak, jak říkám, tak bychom dosáhli, pane ministře financí, alespoň částky 1,3 %. 1,3 % HDP! Přiblížili bychom se více k tomu vašemu koaličnímu závazku, koaličnímu závazku této vlády dosáhnout do roku 2020 1,4 % HDP.
Na co by ta armáda měla finanční prostředky použít? Myslím si, že armáda velmi dobře ví, na co by tyto finanční prostředky použila. Já navrhuji, aby se jedna miliarda z těchto prostředků využila na klíčové investice v oblasti kybernetické bezpečnosti. Je to téma, které se skloňuje od rána do večera. Včera jsme to diskutovali v souvislosti se zákonem o vojenském zpravodajství. Devět miliard by se pak mohlo využít k dosažení operačních schopností a udržení nasazených jednotek u pozemních bojových sil a sil bojové podpory podle aliančních standardů.
Konkrétně jde o to, aby urychleně došlo k dokončení nejnutnějších modernizačních projektů. K nim jednoznačně patří doplnění stavu kolových obrněných vozidel za účelem jejich dostatku pro případy poruch či dočasného vyřazení z provozu. Možná bych doporučila panu ministrovi financí, aby navštívil některé základny, na kterých stojí nepouživatelné pandury. A pokud skutečně se celý ten proces natahuje tak, že díky servisním smlouvám, které už uzavíralo ale Ministerstvo obrany pod vedením pana ministra Stropnického, nejsou schopni domoci toho, aby opravy probíhaly v řádech týdnů, ale jsou ty pandury odstaveny na čtyři měsíce, šest měsíců, tak je něco špatně. A tady se samozřejmě musí ta zastaralá technika obměňovat a musí se samozřejmě opravovat.
Mohla bych hovořit i o vzdušných silách, kdy po osmi letech, co jsou v provozu, jdou na revizní opravy letouny CASA. Víme, že nám létají na Sinaji v rámci mise MFO. Také víme, že to je jedna z mála misí, kde Česká republika za tuto misi dostává zpátky do rozpočtu finanční prostředky. Zajímalo by mě - a není tady ministr obrany, abych se ho zeptala - jestli když nebudeme schopni obnovit naše letecké schopnosti díky tomu, že ty letouny budou v opravě, kdo bude létat na MFO? Jsme schopni zabezpečit všechny závazky, ke kterým jsme se i jako Poslanecká sněmovna zavázali naším hlasováním z léta letošního roku, kdy jsme prolongovali mise o další dva roky?
Nechci vás zdržovat, vím, že přihlášených je hodně. Těch problémů v Armádě České republiky je skutečně hodně. A myslím si, že i podle těch vyjádření pana náčelníka Generálního štábu i pana ministra obrany Stropnického, že by chtěli i dosáhnout navýšení počtu vojáků tak, abychom jich měli přes 30 tisíc, naprosto s tím souhlasím, je to v pořádku. Ale na to budete potřebovat více finančních prostředků - už jenom na to jejich základní vybavení. A těch prostředků se bohužel v našem rozpočtu nedostává.
Takže vás velmi pěkně prosím, odhlasujme tento pozměňovací návrh tak, abychom dosáhli svých závazků, ať už aliančních, ale i abychom dosáhli jako Česká republika vlastní obranyschopnosti a abychom Armádě České republiky dali jasně najevo, že to s těmi akvizičními procesy myslíme vážně.
Včera jsem hovořila i o tom, že považuji za ne příliš šťastné to, že ke konci každého roku před následujícím rozpočtovým rokem se armáda dostává do role prosebníka - do role prosebníka - kdy žádá o finanční prostředky a modlí se o to, jestli tam bude o jednu miliardu nebo o jednu a půl miliardy víc. Když se podíváme v sousedních zemích, jakým způsobem mají tohleto ošetřené naše sousední země, zmíním Polsko, tak tam si v legislativě přímo ve výdajích na obranu určili rozpočtový rámec, kterého se drží a podle kterého vlastně dosahují těch 2 % HDP.
Chtěla bych získat podporu v této Sněmovně od vás všech napříč politickým spektrem, abychom takovou legislativu společně připravili.
Nevím, jestli to má být a jestli se přikloníme k ústavnímu zákonu, nebo jestli budeme měnit zákon 222, nebo jestli vytvoříme zákon nový, jako to mají Poláci. Ti mají skutečně samostatný zákon, ale myslím si, že to by bylo řešení. Bylo by to řešení proto, že by armáda akviziční procesy mohla spouštět a věděla, že když dva roky bude něco soutěžit, v potu tváře vysoutěží, že následující čtyři roky, jeden rámec jednoho volebního období, bude mít pokryty finanční prostředky, které v akvizičním procesu budou vynakládat každý rok formou nějakých zálohových plateb. Protože takto vlastně spouštět akviziční proces, když nevíte, jestli na to v příštím roce dostanete peníze, je hrozně složité. Známe to nejen z Armády České republiky nebo obrany, známe to ze všech resortů. Samozřejmě stejné problémy může mít Ministerstvo vnitra.
Tolik k mému jednomu pozměňovacímu návrhu, který se týká přidání finančních prostředků resortu Ministerstva obrany.
Druhá moje prosba na kolegy a kolegyně je, a přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu pod č. 5316, kde navrhuje snížit specifický výdajový ukazatel Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí, je to kapitola státního rozpočtu č. 306 Ministerstvo zahraničních věcí, z částky 1 mld. 957 mil. 792 tis. 981 korun na částku 1 mld. 927 mil. 597 tis. 981 korun. Je to snížení o 30 mil. 195 tis. korun. Zároveň navrhuji tuto samou částku zahrnout do výdajů kapitoly státního rozpočtu č. 334 Ministerstvo kultury a zvednout výdaje této kapitoly o stejnou částku 30 mil. 195 tis., takže sebrat v kapitole státního rozpočtu č. 306 30 mil. 195 tis. a dát je kapitole 334 Ministerstvo kultury, stejnou částku.
Proč navrhuji toto? Předloženým pozměňovacím návrhem se snižují výdaje kapitoly Ministerstva zahraničních věcí na Příspěvky mezinárodním organizacím. Ta částka je tam v dolarech, ale je tam zároveň přepočtena na české koruny, takže je to těch 30 mil. 195 tis., která byla v návrhu státního rozpočtu pro příští rok rozpočtována jako příspěvek Organizaci OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu UNESCO. UNESCO se v uplynulých letech stalo opakovaně předmětem politizace a jeho jméno a kredit byly zneužity k šíření protiizraelské propagandy. Výkonná rada UNESCO ve svých rezolucích opakovaně popřela židovské, ale i křesťanské vazby na Chrámovou horu, na Zeď v Jeruzalémě a jiná svatá místa v Jeruzalémě. Obdobné perverzní stanovisko následně přijal také Výbor pro světové dědictví UNESCO a je tedy více než zjevné, že tato organizace prostřednictvím svých orgánů překračuje rámec nestranné a mírotvorné mezinárodní autority, která by neměla zasahovat do mezinárodních otázek. Ona do nich zasahuje čím dál tím víc.
Českou republiku pojí se Státem Izrael dlouholeté přátelství, spojenectví stvrzené řadou smluvních dokumentů. Mimochodem, jestli se nemýlím a pamatuji si to dobře z mé nedávné návštěvy Izraele, tuším, že je to třetí největší export z Izraele. Podpora Státu Izrael a jeho historických nároků tedy patří tradičně k otázkám, ve kterých panuje v naší zemi široká politická shoda. Bylo to vidět i na hlasování o usnesení, které jsem navrhovala jako reakci právě na šílený postup a postoj UNESCO. Bylo to 19. října 2016, kdy dolní komora vyjádřila zásadní nesouhlas s jednou se zmíněných rezolucí této výkonné rady a vyzvala vládu České republiky k tomu, aby využila všech dostupných prostředků k vyjádření negativního stanoviska České republiky k této rezoluci. Předpokládám, že se to dělo na všech možných úrovních.
V souladu s tímto usnesením je zastavení pravidelného příspěvku Organizaci UNESCO jednou z možných cest, jak dát politicky, a jsme zákonodárná moc, jsme politici, jednoznačně najevo, že současné směřování této organizace je pro nás velmi znepokojivé a že její politizace je pro naší zemi nepřijatelná, a to zvláště v otázce izraelsko-palestinských vztahů a situace na Blízkém východě, jejíž hodnocení při vší úctě k UNESCO v žádném případě nepřísluší. Česká republika byla jednou z mála zemí, která v této věci řekla jasně a jednoznačně názor, našimi izraelskými partnery to bylo velmi pozitivně kvitováno. V současné době, kdy naše země nemá ve zmíněných orgánech UNESCO ani svého zástupce, protože tam se vlastně volí podle nějakého jiného scénáře, než aby tam měla každá země stálé trvalé zastoupení, bohužel pro nás tedy neexistuje mnoho způsobů, jakým způsobem můžeme my hlasitě říkat najevo, že s něčím nesouhlasíme. A proto zrušení našeho příspěvku do rozpočtu UNESCO je jednou z možných metod.
Pozměňovacím návrhem by došlo k přesunutí prostředků v uvedené výši do rozpočtové kapitoly 334 Ministerstvo kultury. Mým záměrem je to, aby byly tyto prostředky, a už končím, v rámci této kapitoly využity na podporu projektů připomínajících oběti holokaustu, jakým je například Památník ticha v Bubnech, obnova památek souvisejících s touto neblaze proslulou dějinnou érou. Na Praze 2 jsme měli proslulou vinohradskou synagogu, jejíž jedna věž vzplála 14. února 1945 a bohužel komunistický režim v padesátých letech, který nebyl příliš příznivý k sakrálním stavbám, ji nechal zbourat a chválabohu místo ní nám nepostavil jednotu, ale školu. Takže obnovu památek souvisejících s touto neblaze proslulou dějinnou érou, tvorbu souvisejících vzdělávacích programů, publikací, audiovizuálních či jiných děl.
Vzhledem k tomu, že šíření antisemitizmu je jedním z negativních aspektů vyplývajících ze současné politiky UNESCO je vyšší podpora projektů připomínající oběti a hrůzy holokaustu a jeho oběti - tuto osvětu považuji za nikoliv symbolickou, ale za velmi potřebnou a myslím si, že pokud bychom měli mladé generaci přenechat nějaké vzkazy, tak je to přesně to, aby se na tyto hrůzy nezapomínalo a aby ve školách měli dostatek učebních pomůcek pro to, aby mohli na tuto stinnou stránku našich dějin poukazovat, aby se nestalo to, že nám tady bude někdo, další generaci bude někdo za 20, 30 let tvrdit, že holokaust neexistoval. Možná se toho nedožiju já, ale byla bych nerada, aby se toho dožila další generace.
Takže z tohoto důvodu si myslím, že by bylo mnohem efektivnější než podporovat zpolitizovanou Organizaci UNESCO, poskytovat tyto finanční prostředky Ministerstvu kultury za účelem šíření osvěty v těchto otázkách. Nevím, jak je to s financováním Památníku ticha v Bubnech, ale pokud tam se nedostává, není tady pan ministr kultury, projednáváme rozpočet a zase tady je ministrů jako do mariáše, (Ministr Babiš: Děláme na Bubnech.) děkuji, takže jestli můžu poprosit také o podporu tohoto návrhu, myslím si, že by to skutečně jak veřejnost v České republice, tak i náš dlouhodobý spojenec na Blízkém východě, Izrael, velmi kvitoval a bylo by to zase nějaké gesto naší země k tomu, že nechceme, aby politika v těchto mezinárodních organizacích se od té ctnostné pomoci obnově kulturního dědictví posouvala do vyřizování si účtů v palestinsko-izraelském konfliktu.
