Uplynulo pár let, a je to tady. Nejen Německo, ale i Francie a další země řeší problém, který si samy vyrobily, a ohrozily tím své vlastní občany. A padá dokonce slovo deportace, které nám, kritikům této zničující politiky à la Merkelová, téměř zakazovali jako středověké.
Deportace ale nebude patrně ani jednoduchá ani rychlá, a proto je tu poločas pod pojmem “solidarita”, kterou podepsal náš ministr vnitra, a která, dovedena do důsledků, by znamenala, že část jejich migrantů by mohla být nasměrována k nám. A s nimi hořící ulice a podobná multikulturní obohacení Prahy a dalších měst.
Pravdě a realitě se zkrátka utéct nedá. Ani je zlomit. Ti lidé tu opravdu nemají co dělat. Nikdy sem neměli být vpuštěni, o to méně halasně zváni. Kritika těch, kteří chránili své hranice a své občany, nebyla na místě ani vteřinu. O aktuálně obnovených hraničních kontrolách, které tak vytýkali Orbánovi, nemluvě.
Než tedy začneme někomu dávat přívlastky a pořádat na něho hon (sama to zažívám už tři roky), zamysleme se nad tím, zda nemohou mít náhodou v něčem, někdy i ve všem, pravdu. Ať jde o zaplavování Evropy etniky, která tu nemají co dělat, nebo o všechny souvislosti, týkající se konfliktu na východě, nebo o to, co pozvolna, o to více hrozivě, vyplouvá na povrch ohledně dobrovolně povinné vakcinace, dopadech Green Dealu a šílenství snahy rozbít klasickou rodinu přes LGBT...
Hustí do nás různé pravdy. Své pravdy. Své ideologie, své teorie… Jen jim nějak nefungují. Platíme a odnášíme to my všichni. Není načase začít zase používat vlastní rozum a logiku a ty ideologické diktátory poslat na propadliště nejen evropských dějin?