Zákon o zadávání veřejných zakázek je zdánlivě velmi skvělá
věc. A u jeho schválení byly jistě ty nejlepší úmysly. Podotýkám také předem,
že jsem zastáncem čistoty veřejné správy jako málokdo jiný. Na komunální sféře
bojuji už téměř dvě desítky let s místními kmotry a kmotříky, a také za to
přiměřeně trpím. Jak by zazpíval Jarek Nohavica, občas "Jdou po mne,
jdou..."
Nicméně - s tímto mým přesvědčením o otevřené veřejné správě jako pilíři
demokracie se kloubí a střetává moje profese, zaměřená navíc opět na veřejnou
správu. Vražedná kombinace, aby člověk trpěl jako kůň. Dokážu zachytit slabiny
zákonů, a vidím, jak je firmy hned využívají. O šedé sféře nemluvě. Díky zákonu
jsme tak vytvořili prostředí, které kvůli 10 % gaunerů dusí těch 90 %
normálních, a to paradoxně jen proto, aby korupční prostředí ještě více bujelo,
a podporoval se šlendrián. Vím, co říkám.
Korupce a jednání proti zdravému rozumu, jen aby byl naplněn zákon, dnes má
mnoho podob, a nejsem ani s to postihnout všechny. Takže jen některé.
Za naprosté zvěrstvo považuji nakládání se subdodávkami. Vyhraje firma, a pak
hledá ty chudáky, co to musí udělat za ni za 60-80% ceny. Ať jako veřejné subdodavatelé,
nebo ti skrytí, které naoko zaměstná. Co to znamená, si umíme představit -
výsledkem je to, že nám padají mosty. Malá domů v rozmezí 20-40% pro firmu,
která vyhraje, de facto za nic, a dalších 10-20% pro tu námezdní firmu, která
také musí udělat nějaký zisk, nám zdražuje práci jako blázen, a naprosto
neodpovídá realitě ceny díla. Která už tak je soutěžemi tlačena až nereálně
dolů. Takže se šetří jinde. Na materiálu, kvalitě práce, revizích, kontrolách…atd…
Zákon o veřejných zakázkách tak preferuje práci levnou namísto kvalitní, dobré
firmy nabízející dobrou práci za odpovídající cenu nemají šanci, a za chvíli
nám začnou krachovat.
Je to nepřímá korupce, kdy se "malé" firmy tlačí i o tyto subdodávky,
aby přežily, a firmě tak nabízejí tu "vatu" - když vezmete nás,
zůstane vám více...
Druhý příklad se může týkat odborných služeb. Zůstanu u svého oboru - služby
právní. Čas od času mi přijde poptávka, za kolik se ujmeme té a té věci. A
protože víme, že jde o věc složitou, která má mnoho úskalí, nabídneme cenu,
která odpovídá složitosti, času apod. Pak mi telefonují starostové - my bychom
chtěli vás, protože máte výsledky a zkušenosti, ale přihlásil se nám tady
začínající právník, a jeho cena je o polovinu nižší. Co máme dělat, ptají se.
Každá rada drahá - buď budou mít službu levnou, ale také je možné, že spor
projedou, a přijdou o miliony, protože to prostě povede nezkušený člověk, nebo
se na zákon o zakázkách vykašlou, zadají to těm, kteří jsou sice dražší
(logicky za léta praxe), ale kteří to skutečně umí, a vyhrají. V konečném
důsledku je pro obec či město podstatné to b), ne však pro Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, který říká - není podstatné, jak dopadne tento spor, ale
musíte mít právníka nejlevnějšího, na základě soutěže. Volit si právní služby
na speciální případ na základě soutěže je prostě stupidní. Ani v soukromém
životě by to nikdo neudělal, ale veřejnou správu do toho tlačíme. A jak vidíme
z paušálních smluv na všemožné právní služby ve státních podnicích, stejně se
ty věci dějí, a na zákon doplácí tak jen ti poctiví se zdravým selským rozumem,
co chtějí pro svou obec či město skutečně to nejlepší řešení - a to není vždy
nejlevnější.
A tak se to prostě obchází - abychom mohli konat dobro, paradoxně. Anebo se
zákon poruší vědomě s tím, že „dobře, dostaneme pokutu, ale budeme mít dobré
služby“ (právní, daňové, stavařské...). Ale - pak se zase vrhne na volené
zástupce ÚOHS, nebo stát a chce vracet dotace, nebo státní zástupci se
snahou volené zástupce zavřít...
Ale - padají nám mosty. Obce a města
prohrávají soudní spory, nebo mají své právní věci řešeny často špatně, protože
to dostal do rukou právník, kterému samospráva (už tak složitý organismus), nic
neříká. Protože specialistu si sama nemohla vybrat - zákon jí to tlakem na
cenu, ne kvalitu, zakazuje.
Obrovská energie se nyní v obcích a městech vynakládá na to, aby se stvořily
podmínky takové, aby se špatné firmy nemohly ani přihlásit. Že to nejde snadno,
nebo dokonce vůbec, protože i to pak ÚOHS hlídá, aby to bylo nediskriminační,
není třeba znalcům z praxe říkat.
Mnohokrát jsem byla ve výběrových komisích, kdy jsme seděli nad nabídkami,
viděli jsme, že zase to vyhrála ta firma, s kterou se soudí už mnoho okolních
měst, a která vše "hází" hned na chudáky živnostníky, kterým pak ani
neplatí, a byli jsme v neřešitelné situaci. Nemůžeme soutěž zrušit - to zákon
neumožňuje. Nemůžeme to dát firmě druhé v pořadí, protože to zákon zakazuje. Co
teď?
Vymyslela jsem nedávno alespoň metodu na to zakázku "zrušit" bez
ohledu na text zákona. Rada obce či města, nebo zastupitelstvo, které musí
udělat konečný verdikt zadavatele, a schválit výsledek hodnotící komise, se
předem jmenovitě dohodne, část radních či zastupitelů hlasuje pro, část proti,
část se zdrží. Není přijato žádné usnesení - není tedy rozhodnuto. Firmám se
sdělí, že zadavatel nerozhodl. Smlouva nemůže být uzavřena.
Povinnost hlasovat
totiž zákon o obcích zatím naštěstí nezavedl. Není to všespásné, a tam, kde
jsou dotace, je to o tom dotaci zahodit. Ale alespoň něco málo.
Zkrátka zákon o zadávání o veřejných zakázkách dělá z obcí a měst nesvéprávné
bytosti, které nemají vlastní rozum. Zdůrazňuji ovšem - tento zákon. Vím, že
musí být pravidla, ale ta by se měla týkat zejména transparentnosti,
zveřejňování, rovných podmínek. Ale zákon, který přikazuje vybrat jen a
výhradně to nejlevnější (více hodnotících kritérií to pro svou složitost příliš
neřeší), je zákon špatný.
Vodítkem by mohl být prodej nemovitostí podle zákona o obcích - obec/město má přísné
podmínky transparentnosti, má příkaz na cenu v místě a čase obvyklou, a
odchylku musí odůvodnit. Tedy nemusí nutně prodat nabídce nejlevnější, ale musí
to hodně dobře odůvodnit. A toto odůvodnění by u veřejných zakázek klidně mohlo
podléhat soudnímu přezkumu, abychom bránili těm gaunerům krást.
Zkrátka nastala doba spadlých mostů, kdy se musíme hluboce zamyslet, zda to nepřeháníme s tím formalismem, zda tu kvůli pár lumpům nešaškujeme všichni jako blázni kolem lejster, namísto aby šlo o ty stavby a dobré služby, a zda zákon o zadávání veřejných zakázek plní to, co plnit má. Jako letitý praktik tvrdím, že v žádném případě, a v této podobě by měl padnout. Pravidla musí přijít úplně jiná, aby zajistila rovnou soutěž všem, a samosprávě i státu to, co má každý člověk - svobodu rozhodování, které bude nejlepší. Ne nejlevnější ani formalisticky správné, a ve skutečnosti více než špatné.
Psáno pro aktualne.cz
