Toto je mezi námi ve vyjadřování výjimka, která, věřím, dělá toto obecné pravidlo. Ano, je to hrozné. Ano, je to primitivní. Ano, je třeba se za to stydět v mezinárodním měřítku. Nepřejme si vědět, co by byla Miroslava Němcová schopna všechno dělat a k čemu dávat pokyn, kdyby mohla.

Toto totiž není selhání jen politické, ale především lidské. Měla jsem s paní Němcovou a jejím lidstvím také tu čest... Když relativizovala pomoc kolegů lékařů z ODS při mé zdravotní indispozici. Ti se naopak přišli jako lékaři, kteří u toho byli, zeptat po mém návratu, jak se mi daří, a od té chvíle máme k sobě lidsky blízko - napřed jsou totiž lékaři, pak dlouho nic, a pak teprve politikové. Bez ohledu na jiné názory v dílčích politických otázkách. Já to mám takto s advokacií - právo a zdravý rozum je pro mne primární pohled, politické obchody nedělám.

U Miroslavy Němcové je to naopak - v tom nejhorším slova smyslu. Ostatně jaké bylo její povolání a jaké má vzdělání ani nevím, léta letoucí žije už jen politikou. Za mne - a je to vidět...

Paní Miroslavy Němcové si proto nevážím jako člověka. V politice nemá podle mého názoru co dělat. A to skutečně neříkám jen tak, kvůli značce za jménem, takto já kolegy nedělím. Ta značka není pro mne podstatná, a řady kolegů i z koaličních stran si vážím - většinou za jejich práci v jejich povoláních nebo na radnicích, a řady i za jejich činnost v senátu... Na tom seznamu paní Němcová není.