Víte, jaký je rozdíl mezi politikem a státníkem, mezi podporovatelem války a mírotvorcem, a mezi cynikem bez citů a odpovědným otcem od rodiny? Ty druhé varianty reprezentuje svými kroky Viktor Orbán. Ty první jsou všichni ti, kteří vztekle až hystericky dupou, jak to dělá špatně, že si to neměl dovolit, a že se měl poslušně zapojit do dalšího hromadění zbraní k podpoře válečného konfliktu a dalšího zabíjení - jako oni.
Jenže Viktor Orbán má vlastní hlavu - jak v otázce migrace, tak války. Pro své občany si nepřeje v ulicích migranty, zato si v nich velmi přeje udržet mír. A snaží se pro to mnohé udělat. Migrantům dal stopku bez ohledu na povyk Bruselu, a teď se snaží o mírovou misii, opět bez ohledu na povyk Bruselu. Jedná za nás všechny, kteří nechceme zničující válku. Ohrožuje tím však plány těch, kteří po ní evidentně prahnou. Proto na něj tak “štěkají”.
Jeho jednání na Ukrajině, v Rusku a v Číně během pár dnů jsou však mistrovským počinem státníka, kterému jde o lidi a včasné zatažení za záchrannou brzdu. O co jde těm provinčním politikům, kteří se chlubí, kolik zbraní už na východ dodali, to nevím. Že by o sebe? O zisky zbrojařských firem? O zdecimování Evropy? Mou řečí tedy rozhodně tito hysterikové nemluví. Mou řečí mluví Viktor Orbán - i když je to maďarština.
Jeho státnické kroky totiž plně chápu, vím, proč je dělá, vážím si ho za ně a s nadějí doufám v jejich úspěch. Protože ten úspěch rovná se MÍR a opět klidný spánek pro nás všechny. Kdo odmítá mírová jednání Viktora Orbána, je logicky reprezentantem skupiny politiků připouštějících zcela otevřeně v Evropě válku. Ti jsou pro Evropu nebezpeční. Ne jednající Viktor Orbán. Ten se snaží Evropu zavčas zachránit.
