Jejím cílem je mimo jiné znejistit protivníka v tom, čemu může a nemůže důvěřovat, postupně zdemoralizovat společnost a v konečné fázi nad ní převzít kontrolu.
Využívá k tomu nástroje, jako jsou dezinformační weby, sociální sítě a další komunikační kanály. Jedním z výsledků této války na našem území má být „kauza lithium“, která zřejmě ovlivnila parlamentní volby. Manipulovat veřejným míněním je v současné době, kdy jen málokdo dokáže odlišit dobře napsanou lživou a poplašnou zprávu od důvěryhodné, velmi jednoduché. V naší společnosti stále platí, že „co je psáno, to je dáno a když to říkali v televizi, musí to být pravda“. Tento postoj bohužel přetrvává u většiny našich spoluobčanů. A není se co divit, když je kritické myšlení a informační vzdělávání ve školách stále okrajovou záležitostí a více se cení memorování, než práce s informacemi. Lidé navíc ztrácejí důvěru v mainstreamová média, vyhledávají jiný typ zpráv, aniž by si dokázali ověřit jejich pravdivost.
A jak to bylo s lithiem? První články o tom, že máme na Cínovci a v okolí Horního Slavkova zásoby tohoto strategického prvku začaly vycházet v ekonomických rubrikách už počátkem března loňského roku. První zprávu s názvem „Australané objevili na Cínovci další ložiska lithia. Těžba je otázkou času“, jsem zaznamenal 4. 3. 2016 v Hospodářských novinách. V říjnu loňského roku jsem se od Jiřího Vítka ze strany Patrioti ČR dozvěděl, že naše lithium po vytěžení už nemusí být naše. Jako poslanec za Karlovarský kraj, kterého by se těžba bezprostředně týkala, jsem začal celou věc prověřovat. Neustále jsem přitom narážel na jakési informační embargo, jak ze strany vládních úředníků, tak ze strany premiéra. Navíc jsem zjistil, že část pozemků, kde se lithium nachází, bylo prodáno za směšnou částku soukromým společnostem. Z těchto důvodů jsem 19. 1. 2017 podal první interpelaci, v níž jsem se dotazoval přímo Bohuslava Sobotky, kdo bude strategický prvek těžit a kde a jak se bude zpracovávat. Šlo mi o to, aby se lithium zpracovávalo na našem území a z jeho přidané hodnoty profitovali především naši občané a ne pouze zahraniční investoři. Protože se mi nedostalo uspokojivé odpovědi, podal jsem 30. 3. 2017 podnět nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi k ochraně závažného veřejného zájmu. Podle jeho vyjádření ale k žádnému nezákonnému jednání nedošlo a vše je naprosto v pořádku. Pořád jsem ale nevěděl to podstatné: kdo bude těžit a zpracovávat lithium a jak stát zajistí, abychom z našeho nerostného bohatství získali maximum. Naši těžaři a báňští odborníci navíc měli se zpracováním lithia zkušenosti. Uhličitan lithný a lithné soli pro sklářský průmysl se vyráběly v Kaznějově na Plzeňsku. Podle mého názoru ale nepochopitelným způsobem v této oblasti selhala věda a výzkum. Přestože máme zkušené experty, ať už z Vysoké školy Báňské, České geologické služby, Akademie věd a dalších institucí, nikdo neupozornil na rostoucí význam lithia včas. O důvodech mohu pouze spekulovat.
Abychom problematiku vysvětlili svým kolegům, uspořádala KSČM v červnu přímo v Poslanecké sněmovně odborný seminář nazvaný „Využití potenciálu těžby lithia a její problematika“. Následovala petice adresovaná Poslanecké sněmovně parlamentu ČR, jejímž cílem bylo zavázat vládu, aby lithium těžily a zpracovávaly státní firmy. A protože jsem opět dostával nejasné a nepřehledné informace ze strany vlády, interpeloval jsem začátkem září ve stejné věci premiéra podruhé. Další dějství už všichni známe: podpis sporného Memoranda o porozumění a mimořádná schůze poslanecké sněmovny.
Prozápadně orientovaný bývalý poslanec Ivan Gabal (zvolený za KDU-ČSL) má dobrý informační servis. Rozhodně však nesouhlasím s jeho troufalým tvrzením, že proti nám vede Rusko hybridní válku. Už proto, že to úspěšně zvládáme sami. Nezpochybňuji existenci dezinformačních a proruských webů, které se vydávají za jakási alternativní média. Myslím si, že v případě lithia jde spíše o tlak ekonomické lobby úzce napojené na konkrétní politiky a PR agentury, které celou kauzu dokázaly velmi dobře ve prospěch oněch politiků využít. Podle vývoje celé kauzy se ale zcela jistě nejedná o předvolební hybridní útok a vyšetřovací komisi, jak požaduje Ivan Gabal, je zbytečné zřizovat. Potvrdila by jen to, co všichni vědí, že popřevratové vlády zcela rezignovaly na ochranu našeho přírodního bohatství.
Na závěr si dovolím položit klíčovou otázku: Co dostal sociálnědemokratický ministr Havlíček za to, že podpisem Memoranda těsně před volbami de facto celou kauzu spustil? Muselo mu být přece jasné, že tento akt nezůstane bez odezvy. Rád bych se někdy dozvěděl, kdo opravdu tahá za nitky, jak dlouhé ty nitky jsou a kdo je klíčovou osobou, která má takový zájem o české lithium.
Jaroslav Borka
