Ale pojďme si otevřeně říct, kolik států v té eurozóně dnes ta kritéria plní? Vždyť my, když do té eurozóny přestoupíme, budeme společné za jejich dluhy. A teď se dostanu k těm dluhům. Naší novou vládu trápí velmi zadlužení, a to je na 43,5 % vůči HDP. Ale co zadlužení Řecka? 200 % HDP. To zadlužení Itálie 170 % HDP. A tyto země, nenalhávejme si, že to někdy v nejbližší době splatí tyto své dluhy.

A přestoupením do eurozóny samozřejmě riskujeme to, že oni si řeknou jednoho krásného dne o další finanční injekci. A kdo to bude platit? Budeme to platit my, protože se na tom budeme podílet. Proto je tady ta má otázka na euro.

Teď bych se jenom zastavil ještě krátce a už budu končit. Vaše programové prohlášení říká: budeme prosazovat intenzivní česko-německé vztahy v celé šíři spektra a tak dále. Ano, já s tím souhlasím. S tím samozřejmě podle mě z nás nikdo nemá problém. Ale z celého vládního prohlášení, z toho programového prohlášení mě napadlo jaksi Rakousko, což mi přijde divné, protože si myslím, že na Rakousko, pokud jmenujeme Německo, tak bychom se měli jmenovitě věnovat i Rakousku. Tady co se týče evropských záležitostí, tak zde máte napsáno, a já to nebudu číst celé, přečtu jenom začátek. Prosadíme systematickou přípravu české pozice k jednotlivým návrhům na evropské úrovni.

Já jsem členem evropského výboru, byl jsem členem evropského výboru i v minulém období. My jsme samozřejmě k tiskům dostávali rámcové pozice, takže já si dokážu představit jak vypadají. Vím, jak jsou zpracované. A v tuhle chvíli by mě tedy zajímalo, co bude ta změna. Opět. Je to hezky napsané, ale co je ta systematická změna v těch rámcových pozicích? Co se tak změní? Co vy chcete změnit, abyste lépe informovali občany? Ono je to hezky napsané. Ano, budeme lépe informovat občany, budeme to dělat systematicky. Ale jak tedy? To tam vůbec není napsané.

A tady poslední věc, u té se musím jenom zastavit. Budeme podporovat takovou reformu EU, která upřednostní principy subsidiarity a proporcionality a zajistí pravomoci členských států tak, aby nevzrůstal demokratický deficit. S tím také souhlasím. Já s tím také nemám problém. Ale jak to souvisí tedy, protože dnes máme ministra zahraničních věcí, máme ministra pro Evropskou unii, oba dva jsou ze stejné koalice, a ta koalice měla v programu, že by rádi převedli více pravomocí, o kterých se rozhoduje pod hlasováním dvojí kvalifikovanou většinou. Takže vlastně sebrali tu jednomyslnost v těch otázkách, důležitých otázkách, kde dneska je. A to mi nejde úplně dohromady.

Jestli to je v programovém prohlášení a platí to takhle a Piráti a Starostové ustoupili od toho, podle mě nesmyslu, tak jedině dobře. Závěrem mi dovolte říct, že z toho, co jsem se dočetl ve vašem programovém prohlášení, tak zahraniční politika vlastně vychází ze stálé platné koncepce z roku 2015, což je dobře. Naše zahraniční politika má být předvídatelná a určitě by měla být dále pragmatická. Pokud se mi dostanou odpovědi na tyto otázky, tak budu jedině rád, a tímto vám děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci využít této příležitosti, kdy před nás přestupuje nová vláda a žádá nás důvěru, otevřít debatu o budoucnosti české zahraniční evropské politiky. Ještě ale než se dotknu těchto témat, tak bych se rád zastavil u jedné věci, a to je kvalifikace ministra zahraničních věcí Jana Lipavského.

Pane ministře, nebudu vás hodnotit podle vašeho vzdělání, nebudu vás hodnotit ani podle vaší bakalářské práce nebo vztahu k V4 a dalších věcí, které byly ve veřejném prostoru, jako vztah k sudetským Němcům, k Izraeli a podobně. Já vás ale budu hodnotit podle kritérií, která jste si sám stanovil na vašem blogu, když jste se vyjadřoval k jednomu z vašich předchůdců, konkrétně k Tomáši Petříčkovi. Vy jste v tom blogu psal: "V politice má rozhodovat síla osobnosti." To jedno z vašich kritérií. Splňujete toto kritérium? Opravdu jste ta těžká váha zahraniční politiky? Ale to hlavní vaše kritérium nesplňujete určitě, pane ministře, a tím je demokratický mandát z voleb. Já nejsem ten, kdo tvrdí, že ten demokratický mandát z voleb zde musí být, nikdy jsme to neprosazovali, to je vaše kritérium. To jste si vy sám stanovil, když jste v tom blogu mluvil o panu ministru Petříčkovi.

Nutné říct, že u pana Petříčka vám to velmi vadilo, ale jaká je situace dnes samozřejmě všichni víme. Také je nutné podotknout, že v tu dobu měla ČSSD alespoň 15 poslanců, vy dnes máte pouhé čtyři. Co s tím ještě souvisí, je samozřejmě to, že máme všechny ty vaše poslance s tím, kteří neprošli těmi volbami a nemají ten demokratický mandát, jak vy říkáte, tak dnes je máme v roli náměstků. Necítíte v tom trošku pokrytectví?

Ale pojďme hovořit o budoucích plánech vaší vlády. První věc, která mě v programovém prohlášení vlády i koaliční smlouvy upoutala, je revize vztahů k Rusku a Číně. Já si myslím, že je tu skvělá příležitost dnes, abyste nám vlastně vysvětlili, co tím myslíte. A chci se bavit velmi věcně. Pominu tu skutečnost, že pokud my bychom v minulém volebním období po kauze Vrbětice například řekli, že chceme revidovat vztahy s Ruskem, tak byste byl vy první, kdo nás bude napadat, že chceme ty vztahy oteplit, že budeme ustupovat Hradu a že jsme servilní vůči Kremlu a podobně. Proto bych rád věděl, co to vlastně znamená.

Vy jste v otázkách Václava Moravce, jestli jsem to správně pochopil, řekl něco s významem, že by se ty vztahy měly oteplit a dokonce jste říkal, že by mohlo proběhnout vzájemné setkání ministrů zahraničních věcí buďto v Praze nebo v Moskvě. Opravdu si myslíte, že k tomuto může dojít - že se vracím k tomu vašemu kritériu - že jste tak silná politická osobnost, že se dokážete sejít s panem Lavrovem? Opravdu?

Čeho chcete dosáhnout? Já bych chtěl znát nějaký far plán v té revizi těch plánů. Chcete dosáhnout toho, že nás vyškrtnou z toho směšného seznamu, na kterém nás Rusko vede potom, co jsme se urputně snažili vyřídit situaci s Vrběticemi? Já bych chtěl vědět, co se stane. Přiznejme si, že naše vztahy s Moskvou jsou na bodu mrazu a já to říkám s klidným svědomím. Protože my jako Česká republika jsme nic neudělali a k tomu, že jsme na tom seznamu, jsme vlastně nijak nepřispěli.

Pak tu máme Čínu. Tady jsem spíše zvědavý. Tady jsem spíše zvědavý, co ta revize znamená a hlavně bych byl zvědavý na to, jaký postoj tedy k Číně vůbec máte a v jakém stavu dnes ty naše vztahy s tou Čínou jsou. Nejsem žádný advokát čínského komunistického režimu - to určitě ne. Myslím si, že většina z nás je si tady vědoma, co se děje s Ujgury, jak je potlačovaná občanská společnost v Hongkongu. Samozřejmě také víme, že si Čína brousí zuby na Tchaj-wan. To víme.

Ale také se podívejme na Litvu, jak si vyšlápla na Čínskou lidovou republiku. A v tom svém zápase s Čínskou lidovou republikou zůstala v Evropské unii téměř osamocena. Takže nedělejme se nepřátele tam, kde to není třeba a přistupujme k naší zahraniční politice pragmaticky.

Teď se dostanu k té zakleté Visegrádské čtyřce. Už to tady bylo několikrát dnes zmíněno a já bych chtěl znát, jaký bude ten postoj. V programovém prohlášení máte napsáno, že spolupráce s V4 bude součástí našich vazeb na všech úrovních. A také ale mluvit jednotným hlasem. To jste chtěli změnit, to máte v programovém prohlášení, že naše vláda v zahraniční politice bude mluvit jednotným hlasem.

Na ale ministr pro evropské záležitosti Bek říká, že V4 se vlastně přeceňuje a že ho velmi překvapila teze o spolupráce s V4 na všech úrovních. Prý si o tom promluví s panem premiérem. V tuhle chvíli by mě tedy zajímalo, co vám na tom pan premiér řekl. To bych opravdu chtěl vědět. V podobném duchu mluvila v minulém volebním období v jednom rozhovoru se mnou i paní ministryně Langšádlová, která se klaněla k tomu, že V4 je pro nás vlastně spíše toxická.

No, a nový politický náměstek pana ministra zahraničních věcí šel ještě dál. Ten v rozhovoru s novináři oslovil a doslova řekl o špíně Orbánova režimu. Je toto opravdu diplomatické vyjádření, které by měl říkat vrcholný představitel české diplomacie? Já si to nemyslím.

No, a co teprve - i když to není samozřejmě představitelka vlády, ale je to představitelka Sněmovny - co teprve výroky paní předsedkyně Adamové Pekarové. Tak to je úplně jako zlato. Vy chcete spolupracovat s V4 a všichni, které jsem vás teď jmenoval, jste v první řadě udělali to, že jste je urazili. Výborné. Nevypadá to tak, že mluvíte jedním hlasem. My si můžeme o Orbánovi myslet, co chceme, ale říkat o něm a psát na sítích, že de facto podpořil střílení do lidí, je absurdní.

Paní Adamová Pekarová by si měla promyslet to, že nereprezentuje svoji stranu TOP 09, ale reprezentuje Sněmovnu. A říct takovéto prohlášení k premiérovi, který byl demokraticky zvolen - a zase se nám to může líbit nebo ne - je prostě za velkou hranou. Toto stejné by mohla říct o Charlesi Michelovi, který je předsedou Evropské rady. Protože ten ve stejném duchu s prezidentem Kazachstánu mluvil a řekl mu témě to stejné. Taky tedy de facto podpořil střílení do lidí? Já si myslím, že ne.

Já si dovolím vládě a zejména některým ministrům připomenout tu krásu té spolupráce v té V4. My spolupracujeme na tématech, které nás spojují, na kterých máme shodu. Jako například byly migrační kvóty. Chci upozornit, že bychom například těžko k zastavení těch migračních kvót Bruselu bez našich partnerů ve V4 zastavili. No, ale těm partnerům teď posíláme nelichotivé vzkazy přes média. Opět říkám, to je výborné.

V programovém prohlášení mimochodem nová vláda jasně deklaruje, že budeme prosazovat přístup k migraci bez povinných kvót. Ano, to je správný přístup a my ho samozřejmě schvalujeme. Bude to důležité, protože máme na stole nový migrační pakt. Je to směs několika legislativ a bude velmi důležité, abychom prosadili to, co tam chceme a to, co vy vlastně říkáte v tom programovém prohlášení. Ale pokud my budeme naštvávat ty naše nejbližší partnery, bez kterých se neobejdeme, tak já nevím, kdo se za nás postaví. Migrace tady bude, protože víme, co se děje v Afghánistánu, populační růst v Africe. Takže s tím se musíme vypořádat do budoucna a je důležité najít v tom své partnery.

Další věc spojená s V4. Ministr Bek se chce stavět na stranu EU ve sporech, které vedou státy V4 s Evropskou komisí. My ale nejsme zodpovědní za ty problémy, které mají ty členské státy s komisí. My ty sporu nemůžeme přece pískat, my nemůžeme určovat, na jakou stranu se budeme stavět. My přece nemůžeme říkat komisi, že se stavíme na jejichž stranu v tom a v tom případě a v těch ostatních ne. Nesnažme se spory prostě hodnotit sami.

Jen tak pro informaci v roce 2020 zahájila Evropská komise 903 řízení. Některé skončily dále u Soudního dvora Evropské unie. A já se tedy ptám. To si jako Česká republika sedneme a všech těch 903 projedeme a budeme říkat - a tu stavíme na stranu Evropské komise a tu se stavíme na stranu toho státu. Vždyť je to přece absurdní. Máme na to mechanismy. Ty nechme ať fungují.

Co třeba spor Evropské komise s Portugalskem, Lucemburskem a Belgií? Když nezavedli opatření proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu a které taky zmiňujete. Ten vnitřní trh zmiňujete, jak je velmi důležitý ve vašem Programovém prohlášení vlády. Evropská unie má mechanismy, komise má svoje pravomoci, Evropský soudní dvůr Evropské unie má své pravomoci, tak nebuďme arbitrem, nepřísluší nám to. Nemůžeme být arbitrem evropského práva, natož pak práva vnitrostátního v Polsku, Maďarsku, Španělsku, Nizozemsku, Belgii, v jakémkoliv jiném státě.

Teď se malinko zastavím u pojmu, který máte ve svém programovém prohlášení a to je havlovská diplomacie. Já bych chtěl více vysvětlit, co za tím pojmem je a to neříkám, že by mě ten pojem nějakým způsobem urážel, to určitě ne, ale rád bych to viděl. Pokud se jedná o akcentaci lidských práv, větší akcentaci, než byla doposud, která byla samozřejmě s prezidentem Havlem spojena, tak bych chtěl ale vidět, co bude ta změna.

Co ta havlovská diplomacie bude změněna oproti těm vládám, které tu byly před námi, jak se to tam bude promítat? Nebo to mám chápat, že to je návrat naší diplomacie do devadesátých let? No, svět je dneska úplně jiný o těch letech. Svět se změnil, světový řád je jiný. Tak co to tedy znamená? Pokud to máme chápat, že to rozšíříme například rozvojovou transformační spolupráci, já jsem s tím v pohodě. Ale chtěl bych vědět, co to tedy znamená, co si pod tím představit. Ale jak říkám, ten pojem já vůbec neodsuzuji nijakým způsobem, ten pojem havlovská diplomacie, nemám s tím žádný problém, ale v programovém prohlášení není napsáno, co to vlastně je.

Teď bych si rád ještě vyjasnil ještě jednu věc a ta je podle mě velmi zásadní a tou je euro. Naše - ne naše, zatím ne, doufám, že ani nebude - společná evropská měna. Ministr Jurečka několikrát hovořil o tom, že vláda chce plnit Maastrichtská kritéria - v pořádku - a mluvili o (nesroz.) K tomu se také v tom vašem programu hlásíte. Protože chcete umožnit vést firmám účetnictví a daňovou evidenci v eurech.

Na druhé straně ale na tímto někteří vládní představitelé kroutí hlavou. Říkají že nebude, že ne a podobně. A teď bych chtěl vědět - a hlavně občané by měli vědět - jak to tedy bude. Zda Česká republika bude pod vaším velením směřovat do Eurozóny nebo ne. Bylo by to vůči občanům a nám fér vědět, co to bude. Já totiž nemám problém s plněním Maastrichtských kritérií. Ta Maastrichtská kritéria ukazují, že samozřejmě finance jsou v pořádku, že to funguje a je to samozřejmě ukázka zdravých financí. A je to samozřejmě v pořádku. S tím problém určitě nemám.

Ale pojďme si otevřeně říct, kolik států v té eurozóně dnes ta kritéria plní? Vždyť my, když do té eurozóny přestoupíme, budeme společné za jejich dluhy. A teď se dostanu k těm dluhům. Naší novou vládu trápí velmi zadlužení, a to je na 43,5 % vůči HDP. Ale co zadlužení Řecka? 200 % HDP. To zadlužení Itálie 170 % HDP. A tyto země, nenalhávejme si, že to někdy v nejbližší době splatí tyto své dluhy.

A přestoupením do eurozóny samozřejmě riskujeme to, že oni si řeknou jednoho krásného dne o další finanční injekci. A kdo to bude platit? Budeme to platit my, protože se na tom budeme podílet. Proto je tady ta má otázka na euro.

Teď bych se jenom zastavil ještě krátce a už budu končit. Vaše programové prohlášení říká: budeme prosazovat intenzivní česko-německé vztahy v celé šíři spektra a tak dále. Ano, já s tím souhlasím. S tím samozřejmě podle mě z nás nikdo nemá problém. Ale z celého vládního prohlášení, z toho programového prohlášení mě napadlo jaksi Rakousko, což mi přijde divné, protože si myslím, že na Rakousko, pokud jmenujeme Německo, tak bychom se měli jmenovitě věnovat i Rakousku. Tady co se týče evropských záležitostí, tak zde máte napsáno, a já to nebudu číst celé, přečtu jenom začátek. Prosadíme systematickou přípravu české pozice k jednotlivým návrhům na evropské úrovni.

Já jsem členem evropského výboru, byl jsem členem evropského výboru i v minulém období. My jsme samozřejmě k tiskům dostávali rámcové pozice, takže já si dokážu představit jak vypadají. Vím, jak jsou zpracované. A v tuhle chvíli by mě tedy zajímalo, co bude ta změna. Opět. Je to hezky napsané, ale co je ta systematická změna v těch rámcových pozicích? Co se tak změní? Co vy chcete změnit, abyste lépe informovali občany? Ono je to hezky napsané. Ano, budeme lépe informovat občany, budeme to dělat systematicky. Ale jak tedy? To tam vůbec není napsané.

A tady poslední věc, u té se musím jenom zastavit. Budeme podporovat takovou reformu EU, která upřednostní principy subsidiarity a proporcionality a zajistí pravomoci členských států tak, aby nevzrůstal demokratický deficit. S tím také souhlasím. Já s tím také nemám problém. Ale jak to souvisí tedy, protože dnes máme ministra zahraničních věcí, máme ministra pro Evropskou unii, oba dva jsou ze stejné koalice, a ta koalice měla v programu, že by rádi převedli více pravomocí, o kterých se rozhoduje pod hlasováním dvojí kvalifikovanou většinou. Takže vlastně sebrali tu jednomyslnost v těch otázkách, důležitých otázkách, kde dneska je. A to mi nejde úplně dohromady.

Jestli to je v programovém prohlášení a platí to takhle a Piráti a Starostové ustoupili od toho, podle mě nesmyslu, tak jedině dobře. Závěrem mi dovolte říct, že z toho, co jsem se dočetl ve vašem programovém prohlášení, tak zahraniční politika vlastně vychází ze stálé platné koncepce z roku 2015, což je dobře. Naše zahraniční politika má být předvídatelná a určitě by měla být dále pragmatická. Pokud se mi dostanou odpovědi na tyto otázky, tak budu jedině rád, a tímto vám děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)