Stručně bych shrnul jednání ÚPV k tomuto bodu. Pokud se podíváte na ten návrh, tak on vypadá doopravdy velmi jednoduše, protože se doplňuje v zásadě v paragrafu, který upravuje podjatost, nový odstavec 2, který říká, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku. Na první přečtení tento odstavec může vyvolávat dojem, že o tu podjatost nemůže jít, pokud je právě ta námitka podjatosti založena pouze na té skutečnosti, že ta osoba je v nějakém vztahu ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. Pokud se však podíváte na důvodovou zprávu, tedy na úmysl předkladatele, tak ten je mnohem širší. Nakonec to tady vyplynulo i z předkladu pana hejtmana Netolického. Úmyslem je říct, že ta podjatost není dána nikdy, pokud základem té podjatosti je právě vztah úředníka ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. K tomu z důvodové zprávy je, smyslem je, že v situaci, kdy úřední osoba, která je v poměru ke státu nebo k ÚSC, rozhoduje ve věci, jež se přímo nebo nepřímo týká státu nebo tohoto územního samosprávného celku, není sama o sobě, ani s případně dalšími přistupujícími skutečnostmi důvodem podjatosti. Ty další skutečnosti, to vyplývá ze zmiňované judikatury, protože i soudy dospěly k závěru, že důvodem podjatosti není sama ta skutečnost vztahu úředníka ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku, že tam musí tedy přistoupit další skutečnosti. Úmyslem předkladatele tedy je vyloučit tu podjatost i v případě přistoupení těch dalších skutečností. To jsou tedy dva možné výklady. To už samo o sobě je problém, pokud jsou tady tyto dva možné výklady předloženého návrhu.

Upozorním na stanovisko senátní legislativy, která zcela v závěru říká, že lze uvést tolik, že pokud by výluka znemožňující vyloučení úřední osoby v daném řízení byla formulována jako absolutní, jen těžko by obstála při hodnocení z hlediska souladu se základními zásadami správního řízení, především zásadami rovnosti a nestrannosti, vycházejícími z ústavního pořádku. To znamená, kdybychom přijali ten záměr a výklad toho, že se jedná o absolutní výluku, tak je tady pochybnost z hlediska dodržení zásad správního řízení a vlastně i ústavních principů, tedy ústavnosti.

Na ÚPV nakonec převážil názor, respektive návrh, který formulovala paní senátorka Wagnerová, která navrhla schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, s tím, že je-li tady pochybnost, tak soudy vyloží zákon ústavně konformním způsobem. Což tak doopravdy je. Není tady důvod například předkládat návrh k Ústavnímu soudu, i ten by odmítl zrušit, pokud lze zákon vyložit ústavně konformním způsobem. To znamená, že v zásadě ten názor byl takový, že ta změna ničemu neuškodí, protože je tady ústavně konformně vyložitelná, ale pak je tady samozřejmě ta skutečnost, že zřejmě nenaplní ta očekávání, která od toho má předkladatel, protože v zásadě jestliže ta změna takto vyložená v podstatě odpovídá stávající judikatuře, tak se také nemusí vůbec nic změnit. Je jenom otázka, jestli na nějakou dobu se do toho nevnese nejistota. Ale já vůbec nepochybuji, že až se to dostane k Nejvyššímu správnímu soudu, že on to v zásadě vyloží stejným způsobem. Tak jako vykládá současné znění zákona. Nicméně jak jsem říkal, závěrem, na konec ÚPV bylo na základě argumentace, že v zásadě se nic moc nezmění, to znamená, ničemu to neškodí, tak ÚPV přijal doporučení schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.