Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se rozhodl vystoupit, aby v tom Václav Hampl nezůstal úplně sám, v té debatě, já osobně si myslím, že ten zásadní odpor proti přechodu z jednomyslného na většinové rozhodování v daňových oblastech, který tady zaznamenáváme opakovaně, protože to není první případ, který projednáváme, tak je chybný. Já souhlasím s tím, že tento boj za suverenitu je poněkud falešný, protože skutečně přechod na to většinové hlasování já považuji za demokratičtější. Myslím, že budujeme-li solidární evropský projekt, že bychom ho měli budovat na principu, že jeden členský stát může držet v šachu všechny ostatní členské státy.
A přechod na většinové rozhodování, pokud se nepletu, také už znamená to, že se do hry zapojuje i Evropský parlament, tedy evropská instituce s největší demokratickou legitimitou, to znamená, podílí se na rozhodování více subjektů, nejenom Evropská rada.
A pokud bych tomuto diskusnímu materiálu něco vyčítal, stejně jako těm předchozím, takže k daňové problematice přistupuje sektorově, že výjimky, resp. přechod na většinové hlasování upravuje pro nějakou oblast, což si myslím, že u daní je trošku zvláštní přístup. Spíše bych přivítal, kdybychom tuto debatu vedli obecně, protože si myslím, že pokud si stěžujeme na to, že Evropská unie je neefektivní, že nedokáže dostatečně rychle přicházet s odpověďmi na řešení aktuálních problémů, tak je to právě proto, že nemáme efektivní rozhodovací mechanismy, mimo jiné, že to právě může kdokoliv zablokovat a doopravdy tím i všechny ostatní držet v šachu.
A to je někdy takový trošku princip vydírání v rozhodování. A společný evropský projekt se na takových principech prostě stavět nedá. A proto si myslím, že pozice vlády je špatná, že hra na suverenitu je naprosto falešná. Teď uvidíme brzo, jak bude suverénní Spojené království, bude mít asi takový globální vliv jako malé Lucembursko, možná menší, protože se nebude podílet právě na spolurozhodování ve velkém bloku, který má v globálním měřítku nějakou váhu při jednání s dalšími partnery.
Proto zaklínání se suverenitou je doopravdy naprosto falešná karta, dokonce bych řekl, že karta s nacionalistickým nádechem. A to není cesta, kterou bychom měli jít.
