Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně vůbec neměl v úmyslu k tomuto bodu vystupovat a neučinil bych tak, nebýt podle mého názoru nehorázného úvodního slova pana Stehlíka.
Je nepochybně pravda, že Senát tím, že volí členy rady ústavu, má odpovědnost za to, jakým způsobem ústav funguje. Je také pravda, že rada je chudší o jednoho člena dlouhodobě díky nečinnosti prezidenta. Mimo jiné v minulosti jsme přijali usnesení, kterým jsme vyzvali prezidenta republika, aby plnil svoji povinnost podle zákona, nominaci nám předložil, protože podle mého, zřejmě i názoru Senátu, vzhledem k tomu, že to usnesení přijal, prezident tím porušuje svoje ústavní povinnosti. Nicméně to není to, proč jsem se rozhodl vystoupit.
Pan Stehlík tady v tom úvodním slově říkal, nebudu citovat přesně, protože si to nepamatuji, ve vazbě právě na odpovědnost Senátu, že Senát je odpovědný za pád, odstranění tehdejšího vedení Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2013, tím, jakou radu zvolil. Přirovnal to k normalizaci, tuto změnu. Ono je to podle mě z hlediska hodnocení přesně opačné. To vedení, které skončilo po volbě rady po roce 2013, bylo vedení, které mělo nějakou svoji jedinou pravdu, jediný ten správný pohled na výklad historie. Teď naprosto vědomě používám tento pojem, někdy estébáckými metodami se pokoušelo likvidovat politicky nepohodlné lidi. Změna v roce 2013 měla za cíl tohle ukončit, zvolit členy rady, kteří zajistí, že ústav bude fungovat jako instituce, která umožní svobodné bádání v té oblasti, pro kterou byl ústav zřízen, to znamená zkoumání těch dvou dob nesvobody, tak jak je to definováno, s možností samozřejmě různých pohledů na historii, protože historie není něco, co by mělo být jednoznačně nadekretováno, dáno nějakým jediným ideologickým pohledem. Já už jsem tady o tom mluvil, o tom konkrétním případu. Já, když říkám, že to předchozí vedení používalo estébácké praktiky při likvidaci politicky nepohodlných odpůrců nebo politiků, tak jsem tady uváděl příklad o pokus likvidace mého otce. Ústav a archiv tehdy zinscenovaly jeho obvinění ze spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou Státní bezpečnosti. Člověk, který se stal nakrátko redaktorem Českého rozhlasu, odvysílal tuto reportáž, kde toto obvinění bylo. Ten člověk krátce předtím odešel z Archivu bezpečnostních složek. Bylo to zinscenováno tak, že ze všeho vyplývá nebo zdá se, že můj otec spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou, ale že se bohužel nezachoval svazek tehdy, takže to nelze nezávisle ověřit. Ukázalo se ovšem, že svazek byl zachován, že byl jenom tajen lidmi z ústavu a z Archivu bezpečnostních složek, právě proto, že když se našel najednou, když ho někdo statečný vytáhl na světlo, tak se ukázalo z toho existujícího spisu, že jakékoliv obvinění ze spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou je naprosto nesmyslné, že naopak můj otec tehdy byl posouzen jako naprosto nevhodný pro jakoukoliv snahu o spolupráci vzhledem k jeho postojům. Jeden z členů tehdejšího vedení ústavu osobně volal řediteli Českého rozhlasu Duhanovi a lobboval za to, aby tato reportáž byla odvysílána. Proto já jsem v tom měl i tento osobní rozměr, když jsme volili novou Radu Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2013. Měl jsem osobní zájem na to, aby ústav už nadále nebyl nástrojem pro likvidaci lidí s jiným názorem, lidí, kteří jsou nějak politicky nepohodlní, aby se z toho stala instituce, která doopravdy bude bádat v té historické oblasti. Pokud se tady pan Stehlík zastává tehdejšího vedení, tak to svědčí i o jeho morálních postojích. Ať se s tím srovná nějakým způsobem on sám. Tehdy to bylo interpretováno jako nějaký levicový převrat. Myslím, že členové vedení, pokud vím, nebyli politicky angažovaní, ale pokud vím, tak zrovna pan ředitel Hazdra, myslím, že byl spojen s TOP 09, tak nevím, jestli to byl levicový převrat tehdy v Ústavu pro studium totalitních režimů. Doopravdy si něco takového nemyslím. Bylo to prostě to, že jsme sebrali nějaké skupině, extrémní skupině, která zneužívala politicky tento ústav, tu hračku. Oni se dodnes vztekají, že o ni přišli. To je podstata věci. Možná bych zakončil tím, že by mě zajímalo, jestli to ústní úvodní slovo ke zprávě, které tady pan Stehlík přednesl, jestli bylo jeho osobním stanoviskem nebo stanoviskem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Osobně se domnívám, že to není většinový postoj rady. Pokud tady pan místopředseda Oberfalzer mluvil o vyvození osobní odpovědnosti, je to spíš námět pro radu, jestli ji nevyvodí vůči svému předsedovi, který tady přednesl něco, co vůbec není stanoviskem rady. Alespoň se domnívám. Může na to samozřejmě zareagovat, ale těžko tady asi bude tvrdit, že to bylo něco jiného než jeho osobní postoj. Děkuji vám.
