Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Pan premiér tady na začátku řekl, že asi nejdůležitějším bodem toho jednání Evropské rady, která byla dosti dlouhá, bylo obsazení vedoucích funkcí po volbách do Evropského parlamentu, především tedy předsedy Evropské komise.
Chtěl bych se vyjádřit k tomu postupu pana premiéra za Českou republiku na Evropské radě. Považuji ho v podstatě za nekompetentní, do jisté míry až směšný a možná i z jiného úhlu i odpudivý. Pan premiér formuloval postoj České republiky tak, že odmítáme tzv. spitzenkandidáty. Tady bych zdůraznil, že systém spitzenkandidátů, byť není součástí smluv, se vyvinul v rámci volání po větší demokratičnosti evropských institucí tak, aby obsazování vedoucích pozic mělo nějakou vazbu na vůli občanů Evropské unie vyjádřenou ve volbách do Evropského parlamentu, pokud tedy naplnění volání nebo v tomto případě bohužel nenaplnění volání pro větší demokratické legitimitě evropských institucí. To, co je však ale možná ještě horší, je pozice České republiky a její zdůvodnění vůči jednotlivým spitzenkandidátům, kdy pan premiér formuloval pozici tak, že zejména na pozici předsedy Evropské komise by měl být někdo, kdo má vztah k našemu regionu, myšleno zřejmě především Visegrádský region, a také, kdo má pro nás přijatelnější postoj ve věci migrace, což bylo zdůrazněno. Myslím si, že doopravdy ten výsledek je až komický z tohoto hlediska, protože je známo o Manfredu Weberovi, spitzenkandidátovi křesťanských demokratů, nebo Evropské lidové strany, že je z Bavorska, poblíž našich hranic, že má poměrně silný vztah k České republice, dokonce se tady pravidelně vyskytuje, jedná s našimi politiky, nejen politiky. Co se týče Franse Timmermanse, tak i on má poměrně dobrý vztah k regionu. Dokonce, pokud vím, nějakou dobu v Polsku i žil. Co se týče České republiky, tak bych tady zmínil jeden příběh. Frans Timmermans, a osobně jsem to od něj tady zde v ČR několikrát slyšel, se hlásil k odkazu, jak říkal, svého učitele Maxe van der Stoela, což je, myslím, poměrně známá osobnost.
Bývalý sociálně demokratický ministr zahraničí Nizozemska, který se sešel po vyhlášení Charty 77 s jedním z jejich prvních mluvčích, profesorem Janem Patočkou, kterého poté utrápila Státní bezpečnost v reakci na setkání s Maxem van der Stoelem. Byl to první takto vysoce postavený západoevropský politik, který podpořil opozici v Československu proti komunistickému režimu, podpořil konkrétně právě signatáře Charty 77 v jejich úsilí o ochranu lidských práv, v podstatě o nastolení právního státu v tehdejším Československu.
To znamená, že oba dva ti spitzenkandidáti, kteří byli diskutováni, měli poměrně blízký vztah k České republice, Frans Timmermans tady dokonce osobně odhaloval pomník Maxi van der Stoelovi na Praze 6 v parku, který se po Maxi van der Stoelovi jmenuje.
Místo toho, poté, co i přičiněním České republiky, dalších visegrádských zemí a Itálie byli odmítnuti oba dva tito spitzenkandidáti, byla navržena nebo následně schválena Ursula von der Leyen. Já bych chtěl zdůraznit, že já proti ní nic nemám. Nic proti ní nenamítám. Ale absurdní to je z toho hlediska, že to je žena, která k našemu regionu nemá vůbec žádný vztah. Narodila se a většinu svého dětství vyrůstala v Bruselu, poté žila politicky a jinak působila v severním Německu, tedy daleko od našich hranic. To znamená, pan premiér dosáhl naprostého opaku, máme předsedkyni Evropské komise, která k našemu regionu v podstatě žádný osobní nebo žádný známý vztah nemá, říkám, bez nějakých osobních výhrad vůči ní, považuji ji za představitelku toho hlavního proevropského směřování, takže z tohoto hlediska si nemyslím, že by měla být špatnou předsedkyní Evropské komise.
Další věc, která byla zmiňována, byla ta migrace. Tady už je to úplně komické, ten výsledek, protože co se týká kritiky Franze Timmermanse, tak on v pozici místopředsedy komise měl vlastně povinnost vymáhat právní předpisy, rozhodnutí na Evropské úrovni, kdyby tak nedělal, tak by vlastně selhal v té své roli, čili to, že třeba podával žaloby k Evropskému soudnímu dvoru, to byla jeho povinnost, protože měl povinnost vymáhat závazné rozhodnutí na evropské úrovni přijaté. Bude to činit kterýkoliv jiný člověk v této pozici, možná znovu Frans Timmermans, bude-li potřeba. Místo toho, a zase to není z mé strany kritika, jenom konstatování, máme tady Ursulu von der Leyen, která osobně přijala ve svém domě jednoho ze syrských uprchlíků v době vrcholící krize, nádavkem máme v tom novém složení předsedou rady dosluhujícího belgického premiéra Michela, který dokonce navrhoval nebo naznačoval, že by mohly být vyloučeny visegrádské země ze schengenského prostoru. Tak to je doopravdy takový majstrštyk našeho vyjednávání. Doopravdy lidé, kteří mají porozumění a mají blízkost k našemu regionu.
Ten odpudivý moment, který jsem zmiňoval, tak se týká toho, že jsme se spojili s těmi nejextrémnějšími, nejnacionalističtějšími, nejpopulističtějšími politiky a vládami, to znamená polskou, maďarskou a italskou, mimo jiné chápu tedy odpor Poláků a Maďarů vůči Franzi Timmermansovi, protože vynucoval dodržování pravidel právního státu jako jednu ze základních hodnot EU, my jsme se s těmito politiky spojili, pro to, abychom odmítli konkrétně Franse Timmermanse, právě proto, že vymáhal zásady právního státu. To mi přijde doopravdy naprosto nevkusné, odpudivé, a jak jsem říkal, stejně máme v čele evropských institucí politiky, kteří budou naštěstí, zdůrazňuji – naštěstí, dělat totéž, bude-li potřeba. Takže doopravdy ten přístup mi přijde naprosto nekompetentní z hlediska deklarovaného výsledku. A možná ještě přídavkem, toho Franse Timmermanse budeme mít zřejmě na stejné komise a v ještě silnější faktické pozici, než byl doposud, a možná nepřátelsky naladěného, přinejmenším vůči současné české vládě vzhledem k tomu, jak jsme se vůči němu na jednání Evropské rady zachovali. Čili doopravdy dokonalý přehled nekompetentnosti, směšnosti a odpudivosti, který pan premiér na jednání Evropské rady předvedl.
