Já jsem se chtěl vyjádřit ke dvěma věcem. Jedna ta otázka je migrace. Zaznělo tady, jaká je pozice vlády ČR. Ona ta pozice je dlouhodobě v zásadě stejná. Já i souhlasím s těmi základními předpoklady, že se má migrace řešit ve zdrojových zemích. Ideální by bylo samozřejmě, kdyby nikdo nemusel ze svého domova utíkat, kdyby se ty problémy vyřešily tam, stejně tak je samozřejmě potřeba bojovat proti pašerákům, je potřeba chránit vnější hranici EU. Otázka je, co když tato všechna opatření selžou a ti migranti přece jenom přes to všechno přijdou, i když se tato politika dělat bude. I tady souhlasím s tím, že ty kvóty nefungovaly, že to nebylo ideální řešení.
Na druhou stranu, já jsem ještě nikdy nezaznamenal návrh ČR na komplexní celoevropské řešení tohoto problému. Nebyly to desítky policistů nebo vojáků v jednotlivých zemích na migrační trase, není to ani humanitární pomoc, kterou ČR posílala. To všechno je dobře. Ale ve vztahu ke kvótám, teď i k Dublinu IV, vlastně slyšíme kritiku, ale ne komplexní představu, jak solidárním způsobem na evropské úrovni tento problém vyřešit, což já považuji za velký problém.
Druhá věc, která tady od pana premiéra zazněla, byla určitá kritická výhrada k většinovému rozhodování na radě. To je téma, které se objevuje v poslední době velmi často. Ozývá se, že přece se nemůžeme nechávat přehlasovat v klíčových věcech. Já bych tady jenom upozornil na určité riziko toho postoje, že by se všechno mělo hlasovat jednomyslně, pokud možno. Teď pomíjím primární evropské právo, tam je rozlišeno, kde se hlasuje jednomyslně, kde se hlasuje kvalifikovanou většinou. Ta kvalifikovaná většina je tam přece proto, aby to vůbec bylo funkční, protože pokud se přijímají třeba harmonizační opatření ve vztahu k vnitřnímu trhu, tak představa, že by se všechno mělo hlasovat jednomyslně, tak by také nemuselo být nikdy nic. A kdekdo si stěžuje, že ta EU nefunguje, přitom my tady vlastně vznášíme požadavek, který kdyby se měl důsledně uplatňovat, tak definitivně fungovat nebude. Je to asi, jako kdybychom tady si na národní úrovni vznesli požadavek, že ke každému zákonu musíme mít souhlas všech 14 krajů. Přijali bychom vůbec nějaký zákon někdy? Dost o tom pochybuji.
Takže jenom varuji před populistickými tvrzeními toho, že ke všemu musí být náš souhlas na evropské úrovni. Myslím si, že bychom tím definitivně odsabotovali myšlenku evropské integrace. Spíše je potřeba to, co už tady také zaznělo, kvalifikovaně vyjednávat, protože žádné klíčové rozhodnutí se neděje bez naší účasti. Musím říct, že kultura jednání na evropské úrovni je podstatně vyšší než kultura politického jednání u nás. Jsou naprosto výjimečné případy, kdy některý stát je přehlasováván, přestože v tom daném případě ta možnost hlasování kvalifikovanou většinou je. Jsou to doopravdy mimořádné případy, kdy se to nedaří vyřešit jinak. Jinak ta evropská kultura doopravdy směřuje k tomu, aby názory odůvodněné, dobře vysvětlené, dobře podané názory kteréhokoliv členského státu byly slyšeny. To je spíše ta cesta kvalifikovaně vyjednávat, než si stěžovat na rozhodování kvalifikovanou většinou.
Děkuji.
