V první řadě by prý mělo jít o přidělení městských bytů těmto osobám 
(a jejich rodinám).

Pirátor úřaduje

Praha – a Pražané – se léta potýkají s naprostým nedostatkem volných vlastnických či nájemních bytů, jejichž ceny jsou nadto nejvyšší v republice a nedosáhnou na ně  mnohdy už ani tvrdě pracující příslušníci tzv. střední třídy. Současné vedení Prahy v této oblasti nikdy ani nehnulo prstem, vymlouvalo se na tržní zákonitosti, dlouhá stavební řízení apod.

Městské byty pro mladé rodiny Pražanů ani pro naše městské policisty, učitele či zdravotníky dlouhodobě prakticky nebyly k dispozici. A najednou to jde!

Přitom u oněch afghánských tlumočníků a dalších – nedefinovaných - spolupracovníků české armády ještě ani nebyla zahájena příslušná azylová řízení a nutné bezpečnostní prověrky. Ale primátor Hřib už jim chce z peněz pražských daňových poplatníků financovat bydlení!

Jakým právem a z jakého titulu? O přesídlení těchto Afghánců rozhodla česká vláda. Mimochodem, přes nesouhlas hnutí SPD. A tato vláda nese tedy rovněž plnou odpovědnost za řádný průběh azylových procedur, během kterých  budou tyto osoby ubytovány ve státních azylových zařízeních.

Afghánské peripetie

A nesmíme zapomínat ani na to, co je hlavní příčinou těchto dnešních migračních a přesídlovacích peripetií – bylo to nesmyslné angažmá české armády v americké vojenské operaci v Afghánistánu, která skončila před pár dny naprostým fiaskem a porážkou.

A která stála celkově biliony dolarů a desítky tisíc zmařených životů – Afghánců a příslušníků intervenčních armád. A za kterou zaplatilo svými životy českých vojáků, nemluvě o dalších desítkách zraněných příslušníků české armády, mnohdy s nejrůznějšími, často trvalými, zdravotními následky.

Na to, kolik peněz přesně stálo toto afghánské dobrodružství Českou republiku a české občany, jsem se nedávno, prostřednictvím písemné interpelace, dotázal premiéra Andreje Babiše. Před pár dny mi odpověděl, že 20 miliard korun jen na na přímých nákladech – o těch nepřímých nemluvě . Kolik by za tuto částku mohlo být například postaveno bytů pro české mladé rodiny nebo pro naše seniory?

Ale už dnes můžeme s jistotou říci, že šlo o peníze, které nebyly využity v souladu s českými národními zájmy a se zájmy českých občanů – ale mnohem spíše v zájmu zahraničních zbrojařských koncernů a jejich vlastníků.

Česká zahraniční politika není suverénní a samostatná

A stalo se tak hlavně proto, že česká zahraniční politika se již více než třicet let řídí vším jiným, než jsou právě české národní zájmy. A že je zcela
ve vleku zájmů vybraných velmocí, zejména Spojených států amerických, popřípadě plní zadání a rozhodnutí vedení Severoatlantické aliance či nejrůznějších orgánů Evropské unie.

To musí skončit.

Základními atributy suverénního a svobodného státu jsou jeho vlastní svébytná zahraniční politika vedena v zájmu jeho občanů – a také jeho obranyschopnost zajišťovaná v prvé řadě jeho národní armádou,
která je schopna hájit území tohoto státu a jeho obyvatele.

Nic z toho v případě České republiky v současné době neplatí.

Hlas pro hnutí SPD v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny to může změnit!