To vše v době, kdy v ČR se před odvody do ukrajinské armády nejspíše ukrývá několik tisíc bojeschopných mužů s ukrajinskými pasy a kteří podléhají mobilizační povinnosti (18-60 let). I když i tento fakt má své „ale“: Podle nedávného nálezu našeho nejvyššího správního soudu, je nutné převzít na Ukrajině povolávací rozkaz pouze do vlastních rukou, navíc samotné vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu není na Ukrajině kvalifikováno jako trestný čin. Zatím.
Jestli tomu rozumím dobře, tak 103 lidí jde do války, která není naše, zabíjet lidi, které v životě neviděli, a rozbíjet vesnice a města, kde v životě nebyli. Chtějí být zařazeni do armády (?), která je rozdělena do zvláštních útvarů (Pravý sektor, Ajdar, Azov a další) prosáklých idejemi nacismu, která oslavuje SS, Banderovce a je podezřelá z řady válečných zločinů na civilním obyvatelstvu Donbasu. Co je to za lidi, kteří se chtějí tohoto zabíjení účastnit dobrovolně?
Když se nad tím pozastavuji na sociálních sítích, tak jsem svědkem pozoruhodného jevu, kdy trollové, zbabělí tak, že ani neuvádí svoji pravou identitu a vizáž, oslavují „odvahu“ oněch 103 osob a spílají mi, že prý takovou odvahu nemám.
Budu vždycky ochotně bojovat za ČR, protože jsem se zde narodil, jsou zde hroby mých předků a žije zde moje rodina a (doufám) budou zde moci žít moje děti a vnuci. Cizí ohniště ale rozhrabávat nebudu.
Překvapivé pro mne bylo, když před pár dny (11.5.2022) jakýsi „ukrajinský“voják Ilja mluvil do televize s perfektní americkou angličtinou bez jakéhokoliv náznaku ruského (ukrajinského) přízvuku, na který jsem po létech strávených v zemích s angličtinou, docela citlivý. Totéž (s onou perfektní angličtinou) platí i pro opakované rozhovory s (údajně ukrajinskými) veliteli praporu Azov z areálu Azovstal pro západní média.
Nějak mi to nehraje, leda že by šlo o peníze a o převlek zahraničních žoldáků za řádné ukrajinské vojáky, o čemž naše otevřená a pravdomluvná média taktně mlčí. Protože ukrajinský voják je chráněn ženevskou dohodou, na rozdíl od zahraničních žoldáků.
Leč zpět k odchodu našich dobrovolníků na Ukrajinu do bojů proti Rusku. Podle našich zákonů je účast v ozbrojených silách cizí země trestná. Bojovníkům v zahraničí hrozí i pětileté tresty. Tento zákon má možnost zvrátit pouze prezident, a to abolicí, tedy předběžnou milostí, znamenající nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.
Situace s Čechy odcházejícími bojovat za Ukrajince, je první svého druhu. Až dosud naši ozbrojenci v cizích zemích (jakkoli jsme si mohli klást otázku po smyslu naší vojenské účasti třeba v Mali nebo Afghánistánu) fungovali jako součást pravidelné armády a na základě mezinárodních dohod. Zde jde pár stovek jedinců, nejspíše s nevybitým adrenalinem a ideologicky přeplněnou hlavou, porušovat vědomě zákon – a za předběžného pardonu hlavy státu.
Přitom, když odešlo pár jedinců pomáhat donbaským Rusům v obraně před zdrcující vojenskou agresí vedenou samotným prezidentem Ukrajiny Petrem Porošenkem, byli u nás podle práva proskribováni a souzeni.Jeden z nich obdržel trest odnětí svobody ve výši 21 let. To je jeden z hlavních sporných bodů.
A druhý už byl také svrchu stručně zmíněn. V naší zemi žijí desítky, možná stovky tisíc Ukrajinců už mnoho let., Mnozí se tu oženili, založili rodiny, snaží se asimilovat, stát se občanem našeho státu. Podle toho jste je poznali. Byli a jsou to pracovití, slušní, příjemní lidé, kteří respektují naše kulturní hodnoty a mnozí se velmi pilně snaží zapadnout i jazykově. Určitě nejsem sám, kdo udělal výbornou zkušenost tu s taxikářem, zdravotnicí či prodavačkou ukrajinského původu. Taková imigrace dává dobrý smysl pro obě strany.
Jenomže projeďte se dnes po Praze. Nejčastější typy aut s ukrajinskou SPZ jsou Mercedes, Lexus, Range Rover, Mustang… Tedy vše v cenách vysoce převyšujících milion. Mnozí z těchto „válečných uprchlíků“ vzali ztečí naše obchoďáky, vybílili regály a dle svědectví policie se ještě nejednou divili, že za to zboží musí zaplatit. S ohledem na tato fakta začínám mít vážnou pochybnost, jestli naší vládě neselhala soudnost a rozum, nebo, což by bylo ještě horší, nepáchá ekonomickou sebevraždu většiny národa našeho ve prospěch pár jedinců národa tamtoho a v zájmu někoho třetího, kdo celou tu hrůzu vymyslel a diriguje.
Tato vláda za to nepochybně zaplatí prohrou v příštích volbách. Jenomže – budou-li jaké. Umím si představit, že vláda bude prodlužovat různé mimořádné stavy tak dlouho, až dospěje k tomu, že rukou prezidenta jednoho dne docílí dokonce i rozpuštění parlamentu.
To není konspirace, to je jedna z velmi vážně hrozících možností. A to by opravdu byl, možná definitivní, konec demokracie.
