Asi jim uniklo, že všechny reaktory, které u nás již desítky let bezpečně fungují, jsou ruské (či spíše ještě sovětské) a naši bezpečnost neohrožují. Nejraději by asi viděli, kdyby zakázku dostala americká firma Westinghouse, které téměř zbankrotovala, několikrát změnila majitele a nejenom že se dodnes nevyhrabala z problémů, ale ani nesplnila své závazky z minula. Tak v tom bych viděl ohrožení naší energetické bezpečnosti zase já.

Protože jsem se investičními celky v minulosti zajímal, shrňme si, jak lze takovou elektrárnu zabezpečit proti geopolitickým rizikům. Správný výběr dodavatele totiž závisí na několika zásadních okolnostech:

1. Kompetentnost dodavatele, jeho mezinárodní reference za posledních 10 let.
2. Finanční síla dodavatele (uchazeč musí složit 10% z nabízené ceny jako nabídkovou záruku, aby byl vůbec připuštěn k tendru, a pokud vyhraje, tak skládá 25% prováděcí záruku; pokud chce platbu předem, tak skládá proti této platbě rovněž další záruku. A kde je v této situaci labilní Westinghouse? Ono složit záruky ve výši 50% objemu kontraktu není vůbec jednoduché ani laciné.
3. Takzvaný transfer technologií. Kouzelné slovíčko, označující % dodávek místní provenience (např. stavba, potrubí, armatury, ventily, vzduchotechnika, příslušenství reaktoru atd. Toto je podstatné pro pozdější servis a při tradici výroby pro jaderné elektrárny u nás, by toto % mělo být pořádně vysoké. Součástí je také samozřejmě vyškolení veškerého personálu, včetně vytvoření vlastních školicích kapacit a výbavy pro školení (simulátory a podobně).
4. Veškerý servis i řízení provozu musí být z tuzemských proškolených kapacit a na území ČR.
5. Dodací lhůta, na kterou je vázáno uvolnění prováděcí záruky (anebo na její částečné či úplné zadržení při nedodržení lhůty).
6. Cena. Až když jsou tyto hlavní podmínky (a asi milion dalších) splněny a otázky zodpovězeny, přijde na řadu jednání o ceně, její skladbě, platebních podmínkách, splátkách atd. Opět vše vázáno na dodržení harmonogramu stavby.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, jsou geopolitická rizika snížena na naprosté minimum, protože vše dokonale kontrolují místní experti.

Uvádím tyto okolnosti pro vysvětlení, proč všechna ta velkohubá prohlášení v médiích (nejen) z Aspenu o ohrožení naší bezpečnosti dodávkou z Ruska či z Číny, anebo nedej Bože, kdyby se tyto země na danou zakázku snad spojily, považuji za naprosto nekompetentní a dokazující, je řečníci o investičních celcích nevědí (a ani netuší) zhola nic. Zato věrně slouží svým zadavatelům, nejspíš podle hesla, „když ne já, tak nikdo!“.

Mohu si jen zbožně přát, aby na vládě seděl někdo, kdo alespoň trochu ví, co podobný projekt obnáší.

Bůh nás ochraňuj, jestli vypínání uhelných elektráren nepůjde v souladu s dostavbou Dukovan. Když vidím, jak se vláda pasuje s coronavirem, děsí mne představa, co provede s Dukovany pod tlakem všech spřátelených mocností. Asi bychom si měli pořídit dostatečnou zásobu loučí, jeden nikdy neví.

V této souvislosti je velmi důležité zmínit, že kvůli silnému poklesu frekvence v elektrické přenosové soustavě hrozil začátkem ledna Evropě masivní výpadek dodávek elektřiny, takzvaný blackout.

Ke stabilizaci sítě musely rakouské elektrárny okamžitě dodat energii, přičemž pro zvládnutí situace byla rozhodující dodávka elektřiny z jaderných a uhelných elektráren v sousedních zemích – včetně České republiky. Tedy z elektráren a zdrojů, proti kterým Rakušané a evropští progresivisté léta tvrdě vystupují.

Příčinou této situace, která se může opakovat, je masivní sázka na tzv. obnovitelné zdroje energie, se kterou souvisí kolísání ve výrobě elektřiny v závislosti na množství slunečního svitu či větru.

Přitom na úrovni orgánů Evropské unie (EU) se zpřísnily klimatické závazky ve vztahu k roku 2030, což znamená také arbitrární omezení celkových emisí skleníkových plynů o nejméně 55 procent oproti roku 1990. Dle předsedkyně Evropské komise von der Leyenové je to i „jasné vykročení směrem ke klimatické neutralitě v roce 2050“.

Český Svaz průmyslu a dopravy se tohoto navýšení evropského klimatického cíle velmi obává s tím, že bude znamenat pro české firmy velká rizika a vysoké náklady.

„Náklady na zpřísnění cíle pro snížení emisí v roce 2030 ze 40 na 55 procent Evropská komise odhadla na nejméně 94 miliard eur (asi 2,5 bilionu korun) za rok pro celou Evropskou unii. Náklady pro Českou republiku budou ale s ohledem na strukturu jejího hospodářství s vysokým podílem průmyslu nepoměrně vyšší," prohlásil v této souvislosti generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš.

Svaz průmyslu a dopravy dále upozorňuje na to, že Evropská komise nezpracovala podrobnou studii dopadů zpřísnění klimatických cílů na členské státy. Toto navýšení tak proběhlo prakticky bez veškerých potřebných analýz, „od stolu“ - i bez zohlednění současné značně kritické ekonomické situace v souvislosti s dopady epidemie koronaviru.

Rychle se také blíží čas úplného odstavení německých jaderných elektráren a „celounijního“ uzavírání uhelných elektráren. Současně rostou ceny tzv. emisních povolenek. Jaká tedy čeká českou energetiku, potažmo celou ekonomiku a společnost, budoucnost?

Zejména, když česká vláda namísto zvýšené aktivity protahuje a odkládá čistě z oportunistických, politických a ideologických důvodů start výběrového řízení na dostavbu Dukovan?

A laboruje s myšlenkou vyřazení dvou kvalitních potenciálních dodavatelů, čímž mj. přispívá ke zvýšení ceny zakázka a prodloužení její realizace.