Jde i o důležitou a důstojnou poctu českým a slovenským příslušníkům zahraničního odboje ve druhé světové válce.
Na pokyn Černochové zákaz účasti Armády ČR
Chodím na tuto akci velmi rád i přesto, že od nástupu ministryně obrany Jany Černochové do funkce, a to na základě jejího osobního zákazu, probíhá již bez účasti a podpory Armády České republiky.
Což je mimořádně ostudné.
Není to ostuda armády, ale mimořádná zákeřnost ministryně Černochové a celé vlády.
Je to plivnutí do tváře všem odbojářům, kteří ve druhé světové válce právě v uniformách naší národní armády padli.
A tato armáda jim nyní, z rozkazu osobnostně velmi specifické osoby v čele ministerstva obrany, nesmí vzdát čest. To by se snad nestalo nikde na světě.
Odkaz povstání je stále živý
Chodím sem velice rád i proto, že nejde jen o vážnou chvíli a důležitou vzpomínku. Ale hlavně proto, že odkaz Slovenského národního povstání a všeho, co představuje, je velice živý a zásadně důležitý právě dnes.
Výročí začátku Slovenského národního povstání - a celý jeho odkaz - jsou v posledních letech, bohužel, záležitostmi, o které vládní politici a média hlavního proudu již téměř vůbec nehovoří.
Anebo, což je možná ještě horší, hovoří o nich nepravdivě, zavádějícím až lživým způsobem - stejně tak jako o různých dalších důležitých událostech spojených s druhou světovou válkou a s bojem proti Němcům.
Přičemž plíživě pošlapávají antinacistický odkaz, dnes bychom řekli narativ, moderních československých dějin, a mění jej za sudetoněmecký a revizionistický výklad těchto dějin.
Proto vládní politici bourají pomníky Koněva a staví je Vlasovovi.
Proto náčelník strategické komunikace vlády Foltýn používá vůči názorovým oponentům nacistický vulgární slovník.
Proto v Praze pořádají veřejné přednášky náckové z praporu Azov a naši ministři se jim podbízivě klaní.
Je to hanba!!!
V případě Slovenského národního povstání jde totiž o velmi důležitou připomínku klíčového momentu ozbrojeného odporu slovenských antinacistů a vlastenců nejen proti tehdejšímu klerofašistickému slovenskému režimu, ale současně, nebo možná i hlavně, proti hitlerovskému Německu, jehož byl tento režim naprostým vazalem.
A které Slovensko ničilo, české země okupovalo a Čechy, i další Slovany, vyhlazovalo.
Význam povstání
Je nepochybné, že toto povstání bylo největší a nejdůležitější ozbrojenou protiněmeckou akcí na území někdejšího Československa a střední Evropy vůbec.
Respektive, spolu s Varšavským
povstáním šlo o dvě největší
a nejdůležitější kolektivní domácí bojové protiněmecké akce v celé Evropě.
Což už dnešní mladá generace, asi záměrně, vůbec netuší.
Slovenské národní povstání bylo akcí, která jasně dávala Evropě a světu najevo, že Slováci většinově nechtějí být kolonií nacistického Německa a že touží po návratu ke svobodné a demokratické společnosti, jakou bylo, přes všechny jeho dílčí chyby, neduhy a nedostatky, předválečné Československo.
Mimochodem - a to je také zásadně důležité a musíme o tom mluvit - Slovenského národního povstání se aktivně, se zbraní v ruce, zúčastnilo i více než dva tisíce Čechů.
A bylo tudíž i důkazem silné česko-slovenské sounáležitosti, ke které se i já hrdě hlásím.
Česko-slovenské bratrství
Jde o blízkost a bratrství dvou národů, které v Evropě nemá obdoby.
O blízkost a bratrství dvou národů se společným osudem.
O blízkost a bratrství dvou národů, které 20. století a dvě světové války přežili pouze díky tomu, že bojovali společně.
O blízkost a bratrství dvou národů, které se pokouší současná česká vláda zničit.
Tím, jak veřejně dehonestuje současnou národní a vlasteneckou slovenskou vládu a jejího předsedu Roberta Fica.
Tím, jak zničila spojenectví visegrádské čtyřky.
Tím, jak z nás dělá vazaly německo-amerického konglomerátu EU/NATO.
Jde o útok na naše
národní dějiny, na naši národní identitu
a na základní pilíře naší národní a státní suverenity.
Mimochodem, současná slovenská vláda si odkazu Slovenského národního povstání mimořádně váží a jeho připomínka je na Slovensku velkolepou událostí.
Nezapomínejme ani na
to, že bojů v rámci Slovenského národního povstání se aktivně účastnilo i
mnoho tehdejších slovenských a českých komunistů, z těch nejznámějších se
sluší jmenovat Gustáva Husáka
a Jana Švermu, který v něm i padl.
V rámci historické pravdy nemá smysl to zamlčovat. Ano, tito komunisté se během války chovali jako opravdoví hrdinové.
Jsem bytostně přesvědčen o tom, že výročí dne začátku Slovenského národního povstání by mělo být jednoznačně i českým státním svátkem.
Věčná úcta bojovníkům proti německému zlu
Slovenské národní povstání zůstává
důkazem odvahy, hrdinství
a sounáležitosti našich dvou bratrských národů v boji proti německému
genocidnímu teroru.
I důkazem toho, že naše osvobození v roce 1945 nám nespadlo do klína, jak nás o tom mnozí dnešní rádoby experti přesvědčují, ale bylo prolito krví našich předků.
Vzpomeňme i na statečnost a obětavost všech civilistů, kteří tehdejším povstalcům a partyzánům pomáhali, protože tím riskovali životy své i životy svých rodin a mnozí z nich tehdy svými životy i skutečně zaplatili.
Nesmíme rovněž zapomínat na zvěrstva, která Němci po potlačení povstání páchali na slovenských civilistech. Na barbarské činy, o kterých současný politický i mediální mainstream opět mlčí.
Mimo jiné bylo vypáleno a vyvražděno téměř sto slovenských obcí.
Němci a jejich
slovenští přisluhovači tehdy rozpoutali
na Slovensku teror,
při kterém bylo více než dva tisíce civilistů popraveno bez soudu, včetně
veřejně prováděných poprav, a téměř deset tisíc dalších osob bylo
odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Mnozí se odtud již nevrátili.
Německé
oddíly, v čele s nechvalně proslulým SS komandem Edelweiss, jehož velitelem byl důstojník SS Erwein von Thun-Hohenstein, sudetský Němec z Liberce, zlikvidovaly
na slovenském venkově v partyzánských obcích na pět tisíc civilistů.
Mnoho z nich obzvláště trýznivým způsobem, jako třeba v rozpálených pecích vápenky v obci Nemecká.
Po skončení války bylo na Slovensku v této souvislosti odkryto přes dvě stě masových hrobů.
Tohle všechno mějme na paměti, když se dnes například zpochybňuje odsun Němců z tehdejšího Československa a když se někteří čeští politici jezdí klanět a omlouvat na německé sudetské sjezdy, kde se poníženě plazí před Henleinovými a Frankovými politickými následovníky.
Čest, sláva a úcta památce hrdinů Slovenského národního povstání!
Nikdy nezapomeňme!