2013
V roce 2013 nestála premiéra Nečase jeho funkci podle všeho ani tak kauza kabelek jeho (budoucí) ženy, ale především jeho snaha jednat otevřeně se všemi partnery a zájemci o obrovskou jadernou zakázku, včetně ruského Rosatomu.
Když pominu fakt, že Rusko je držitelem potřebného know-how, má Rosatom za zády i ruskou státní banku a tudíž nemůže během stavby zbankrotovat (jako se to stalo americké firmě Westinghouse). Protože však určité kruhy nechtěly, aby se tehdejší vláda Nečase dohodla s někým jiným než právě s firmou Westinghouse, pád vlády a předčasné volby byly řešením.
2021
Dnes jsme stále v podobné situaci, kdy stejné politické zájmy vstupují do našeho předvolebního klání, a to víc než zřetelně.
Je zde řada projektů výstavby jaderné elektrárny v zahraničí, které stojí zato zmínit a poučit se z jejich zkušeností, především jako varování před podléháním tlakům ze zahraničí i ze strany vnitřní 5. kolony.
Bulharské memento
Nejmarkantnějším případem je projekt rozšíření jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku, kdy výběrové řízení vyhrála ruská společnost Atomstrojexport. To se však nelíbilo zejména Američanům, kterým se podařilo „přesvědčit“ bulharskou vládu k tomu, aby smlouvu o výstavbě této jaderné elektrárny Rusům vypověděla.
Poté podepsalo Bulharsko s americkou společností Westinghouse memorandum o výstavbě nového reaktoru v Kozloduji - a také o pozdější výstavbě zcela nové jaderné elektrárny.
Nejen, že Američané požadovali za realizaci zakázky dvakrát tolik peněz než Rusové, ale nakonec - v roce 2015 – tento projekt úplně odmítli realizovat! V roce 2015 tak byla smlouva zrušena, Westingouse zbankrotoval a jeho majitel (japonská Toshiba) jej prodal kanadským brokerům.
Ve skutečnosti tedy tenkrát v Bulharsku nešlo o konkurenční nabídku výstavby jaderné elektrárny, ale pouze o odstranění Rusů z tohoto projektu. Výsledkem tedy je, že Bulhaři nemají dodnes ani novou jadernou elektrárnu, ani další reaktor v jaderné elektrárně Kozloduj. Kromě toho byli nuceni - po prohraném soudu - zaplatit 600 milionů euro společnosti Atomstrojexport jako penále.
V roce
2017 se společnosti S.C.Electric & Gas a Santee
Cooper rovněž rozhodly zastavit výstavbu jaderné elektrárny
V.C. Summer v Jižní Karolině se dvěma reaktory od firmy Westinghouse.
Zákazníci tak přišli minimálně o devět miliard dolarů, které předtím byly
do projektu investovány.
Maďarská inspirace
Maďarsko nedávno zahájilo výstavbu rozšíření elektrárny v Paksi, kterou buduje Rosatom, s rozpočtem 12,6 miliardy euro za dva tisícimegawattové bloky. 40 % z této částky budou tvořit (sub)dodávky maďarského průmyslu. Navíc 10 miliard euro poskytuje Rusko jako mezivládní úvěr na tento projekt. Pro každého investora je to projekt snů.
A navíc se jedná o rozpočet o třetinu nižší, než jaký plánuje česká vláda na rozšíření dukovanské elektrárny. Přitom jde o v maďarském i českém případě o zcela shodnou kapacitu plánovaných nových bloků.
Kdo – a co – ohrožuje naší energetickou bezpečnost?
Ruští a čínští dodavatelé (a to i subdodavatelé)
byli z tendru
na dostavbu Dukovan vyřazeni pod záminkou údajného ohrožení české národní
bezpečnosti. V této souvislosti bych rád připomněl, že v České
republice v současnosti spolehlivě pracuje přes třicet let šest (ještě)
sovětských reaktorů, do kterých Rusko dodává palivo. Za celých těchto
posledních třicet let k žádnému ohrožení naší energetické bezpečnosti
nedošlo. Tolik fakta.
Majitelem společnosti Westinghouse je v současnosti kanadská investiční společnost Brookfield Business Partners. Tato společnost se nikde nepohybovala v oblasti energetiky, jde o firmu specializující se na přebírání podniků z oborů, které procházejí cyklickým útlumem, jejich následnou restrukturalizací a prodejem.
Z toho důvodu já osobně považuji za neskrývané ohrožení naší národní energetické bezpečnosti právě podlehnutí západním zahraničním tlakům a vazbě na zbankrotovaný Westinghouse, za kterým v posledních deseti letech zůstává řada nedostavěných reaktorů a řada kontraktů, které nebyl schopen naplnit.
Hlavní příčinou
finančního kolapsu společnosti Westinghouse byla ztráta schopnosti
vytvářet vlastní moderní technologie.
Po několikeré restrukturalizaci sice firma funguje dále, ale otázku
nových technologií nebyla schopen dosud adekvátním způsobem vyřešit.
Nyní to dokonce vypadá tak, že bez pomoci Ruska nebudou samy USA schopny udržet v chodu ani své vlastní jaderné elektrárny - protože palivové články odebírají právě z Ruska a vlastní výrobní kapacity na jejich produkci již dávno zrušily.
Je více než zřejmé, že výsledkem takového „amerického scénáře“ dostavby Dukovan tedy velmi pravděpodobně bude to, že Česká republika prostě nové a potřebné jaderné bloky nepostaví.
Protože s odstavováním uhelných i jaderných elektráren se budou snižovat zdroje elektřiny, zatímco s tlakem na elektrifikaci poptávka po elektřině poroste stejně jako její cena, budeme muset nahradit odstavené uhelné elektrárny i stávající jaderné bloky, které brzy doslouží, paroplynovými elektrárnami. Tyto elektrárny nejspíše budou zásobovány plynem z Německa. Bude to sice ruský plyn - ale s německými tranzitními poplatky.
Z toho pohledu vidím jako klíčovou pro budoucnost naší země právě dostavbu Dukovan i Temelína, protože potom se Česká republika skutečně může stát středoevropským energetickým exportním hegemonem. A nejde jenom o zásobování vnitřního trhu, ale především o velice výhodný export, protože při tempu, jakým nás zadlužuje stávající vláda, může být export elektřiny jedním z vítaných zdrojů příjmů., jak se tyto dluhy mohou splácet.
Je jasné, že například pro Německo bude výhodnější dodávat nám plyn do paroplynových elektráren, než odebírat elektřinu z jaderných bloků. Když jde o kšeft, myslí každý sám na sebe.
Hnutí SPD – i já osobně – uděláme pro budoucí dlouhodobou energetickou soběstačnost a bezpečnost České republiky vše, co bude třeba.