Ve světle (či spíše v ponurém stínu) posledních, prakticky už každodenních, útoků muslimských hrdlořezů na Evropany po celé západní části našeho kontinentu, si dovoluji nabídnout čtenářům Parlamentních listů svou studii o podstatě tzv. politického islámu, kterou jsem poprvé publikoval začátkem roku 2015.

Vzbudila tehdy celkem silný ohlas, mainstreamová média mi okamžitě přisoudila nálepku xenofoba, který, v lepším případě, silně přehání. Mnozí se mému textu tehdy smáli. Ale ne dlouho, protože týden poté, co vyšel, vystříleli muslimští teroristé redakci Charlie Hebdo.

Pár měsíců na to vyzvala kancléřka Merkelová muslimy k masovému ilegálnímu příchodu do Evropy. Ti této výzvy využili ve větším než malém množství.

A za luxusní vydržování se Evropanům odvděčují po svém. Noži, mačetami a řezáním hlav.

Kdo s koho

"Zaseji strach do srdcí nevěřících" řekl prý kdysi Mohamed. Je načase aby se nevěřící v Evropě začali skutečně bát: Von der Leyenová, Jourová, promigrační europoslanci a všichni ti, kteří mají na rukou krev spoluviny za minulé i budoucí vraždy Evropanů, ať se bojí. Ať se bojí trestu za to, co Evropě provedli
a provádějí. Věřím, že jednou budou stát před mezinárodním tribunálem, stejně jako nacističtí předáci a ideologové v Norimberku, kde se budou zodpovídat
za své zločiny.

Muslimové, žijící v České republice  jsou ve stejné situaci, jako byli Němci v Československu po mnichovském diktátu v letech 1938-1945.  Je na čase
(a na nich), aby si vybrali stranu, za kterou budou bojovat. Tuto volbu jim -  a zejména jejich dětem - vůbec nezávidím.

Úvaha o politickém islámu z roku 2015

Při přemýšlení o razantním přístupu islamistů k prosazení politických základů pro budoucí rozmach islámu v ČR, mne napadla spousta otázek: Co běžný občan vlastně ví o islámu? Jaké jsou vlastně naše tradiční hodnoty české společnosti? Jaké je historické kulturní dědictví našich předků?

Chceme je uchovat pro naše děti, nebo umožníme cizím agresivním filosofiím, aby zatlačily naši kulturu? Patří islám ke kulturnímu dědictví české kotliny? Probíhá již nyní střet civilizací  - anebo -  lze vůbec ubránit demokracii nastupujícímu agresivnímu politickému islámu a postupné islamizaci České republiky? Lze se ubránit tomu, aby zpočátku mírumilovný přístup islamistů se později nezměnil v radikální, nesmlouvavý a krutý islám jak jej známe z islámských států? Jak zabránit imigrantům, aby sebou nepřinášeli do Evropy své války, své konflikty, své krevní msty a zabíjení ze cti?

Na začátku je nutno jednoznačně a nahlas prohlásit: Nejsme xenofobové a ani fašisti. Jsme to, co díky posledním 25 létům přepisování historie naší země téměř zmizelo ze slovníku češtiny: jsme vlastenci! Jsme realisté! Jde nám o budoucnost naší země, která se blíží stavu ohrožení expanzivní nesmiřitelnou filozofií, která slouží jako politický nástroj postupného ovládnutí demokratického světa. Jde nám o ochranu našeho kulturního dědictví v plném rozsahu území České republiky. Jde nám o ochranu a zachování demokratických principů naší společnosti. Nebudeme zde proto mluvit o obyčejných muslimech, kteří jsou muslimy, protože se narodili v islámském světě a kteří si žijí i na západě nenápadně v soukromí a hledí si svého, ani o teroristech, podřezávajícími hlavy západním humanitárním pracovníkům v přímém přenosu.

Co je to politický islám?

Budeme přemýšlet o (pro naši společnost) nejnebezpečnější formě islámu,
o politické přípravě islamizace demokratické společnosti. Politický islám nemá nic společného s náboženstvím, jedná se totiž o komplexní mocenský politický nástroj k ovládnutí demokratické (tedy v očích muslimů slabé a prohnilé) západní civilizace tou radikálnější islámskou, za využití všech nástrojů, které jim demokracie nabízí.

Na začátek musíme ještě říct, že to nejsme my, zákona dbalí občané, kdo má problém s islamisty, ale jsou to právě naopak oni, dogmatičtí muslimové, kteří mají problém s naší kulturou, naším způsobem života a vůbec s tím, že stále ještě jsme ve své zemi. Snaží se to všechno změnit podle přikázání Koránu (cožpak neřekl prorok Mohamed, že každý nevěřící si může svobodně vybrat, zda obejme islám nebo smrt?). Otázkou je, co lidé, kteří se tak ostentativně vyčleňují vůči domácí společnosti (odíváním, způsobem života, pohrdáním demokracií) a kteří nás v naší vlastní zemi považují za méněcenné, zde vlastně pohledávají?

Jako občan a volič se mohu jen ptát: proč tedy se naši politici ani většina národa nechtějí poučit ze zkušeností s nástupem islámu ze západní Evropy, Austrálie či Afriky? Proč tak vytrvale pod nejlíbivějšími hesly multikultury, tolerance, demokracie atd. připravují pro naše děti život v nepřátelském prostředí vlastní země? Marně hledám odpověď. Možná jsou mezi nimi užiteční idioti, ale u většiny jako bych tak nějak za tím vším cítil hořký pach nafty a slyšel šustění petrodolarů.

Multikulturní a liberální lži o islámu

Otázek je tedy více než dost a namísto odpovědí od našich politiků, kteří na nás šijí velice nejistou budoucnost (s výjimkou otevřeného realismu Tomia Okamury), se dočkáme jen neurčitého mlžení a blábolů o multikulturním obohacení společnosti. Stále mizernější vzdělání si vybírá svou daň. Proto si dovolím malou připomínku dějepisu: Cožpak naši kulturu nějak obohatila mongolská invaze? Jakou kulturu přinesli Turci do Evropy? Obohatila nás německá okupace? Obohatila naši kulturu doba sovětského vlivu? Zeptejme se i jinak: patří do Evropy šaríja a džihád? Jak obohatí evropské kulturní dědictví? Myslím si, že máme přeci vlastní evropskou velice bohatou kulturu a navíc dost špatných historických zkušeností, abychom se mohli poučit a odhadnout fundovaně, jak asi dopadne, když se povolíme islamizaci, jen kdybychom se doopravdy chtěli poučit z historie. Protože kdo se nepoučí z minulosti, ztratí vlastní budoucnost!

Základní otázkou naší budoucnosti tedy brzo bude, jak a zda vůbec lze ještě nyní zabránit tomu, aby islám politickými nástroji, které mu dává naše demokracie, neovládl Českou republiku a naši demokracii nezadusil? Nebudu se proto zabývat islámem jako teologií, ale výhradně islámem jako politikou, nástrojem k vládnutí a nástrojem k ovládnutí.

Pokusme se napřed popsat situaci, postavení a jaké jsou cíle politického islámu.

 Cíl je jednoznačný a ani se tím netají: nekompromisní prosazení práva šaría v západním světě a islamizace dosud neislámského světa, jakýmkoliv způsobem a jakýmikoliv nástroji včetně džihádu.

Jaké jsou tedy nástroje prosazování a uplatňování politického islámu:

A. V domácím islámském prostředí

1.    V domácím prostředí je islám jednoznačně dominující, nediskutující a krutě trestá jakékoliv prohřešky proti šaríi.

2.    Islám je nástrojem vládnoucí skupiny, vedoucí k absolutní moci v zemi

3.    Pro další náboženství či názory zpochybňující absolutní pravdy Koránu není místo a jsou tvrdě trestány (kázání křesťanství je hrdelní zločin

4.    Je ideovou základnou teroristů a podporovatelem terorismu
 v mezinárodním měřítku.

5.    Nic není dostatečně islámské, je pozoruhodné, že i např. totální wahábistický islám v Saudské Arábii je pro mnohé místní radikály málo islámský

6.    Speciální útvary náboženské a mravnostní policie stíhají kritiky islámu, heretiky, tvrdě trestají špatný hidžáb. Vše slouží k upevnění moci
a k potlačení vnitřních odpůrců.

7.    Potřeba vnějšího nepřítele (to je společné všem diktaturám) aby bylo možné utáhnout vnitřní bezpečnost, označit a zlikvidovat jakoukoliv opozici. Proto je nutno neustále provokovat, vypouštět teroristy a provádět zločiny
v přímém přenosu.

B. v mezinárodním měřítku:

1.    Rozsáhlé finanční zdroje z nafty a díky jim získaná možnost ovládat
i značnou část západní ekonomiky. Tím si kupují i vynucují toleranci politiků velmocí, protože jsou schopni ovlivnit např. hodnotu dolaru
či státních dluhopisů USA. Toto jim umožňuje připravovat politicky půdu pro islamizaci západu v mezinárodních organizacích

2.    Hlasovací právo muslimských menšin, ať již nově příchozích nebo již trvale usazených v hostitelské zemi a tudíž možnost ovlivnit vratký výsledek voleb je mocný prostředek, jak si vynucovat přísliby politiků na další ústupky výměnou za hlasy, tím získávají silnější pozici
při prosazování svých požadavků i v mezinárodním měřítku

3.    Export komplexního programu výuky a indoktrinace islámu ve školách
a madrasách od nejútlejšího dětství jak v muslimských zemích,
tak i v hostitelských demokraciích prostřednictvím dovezených kazatelů, tiskovin a finanční podpory ze zahraničí

4.    Program podpory šíření islámu prostřednictvím ambasád muslimských států, výstavbou kulturních a vzdělávacích islámských center, madras
a mešit v hostitelských zemích, dodávkami tiskovin, dále vysílání kazatelů a koordinátorů ke sjednocení roztříštěných skupin muslimů v jednu dobře zorganizovanou a politicky aktivní skupinu.

5.    Používání kazatelů k radikalizaci mladých muslimů, kteří se narodili již
na Západě, mají občanství a pas hostitelské země (výsledek jsme viděli např. na útocích v londýnském metru a autobusech) a jejich podchycení pro příští teroristické či podvratné akce.

6.    Velmi málo bezpečnostních orgánů v západních zemích je natolik zběhlých v arabštině a v islámu obecně aby bylo schopno účinně kontrolovat,
co se vlastně v mešitách a centrech učí, pokud jim to jejich vlastní zákony vůbec dovolují, aby se o to zajímaly. Islámské skupiny jsou si tohoto faktu dobře vědomy a umí jej využít

7.    Různé neziskovky a aktivisté, kteří prosazují multikulturní společnost, zasazují se o jejich „práva“, poskytují imigrantům a muslimským menšinám právní poradenství a jsou placeny a podporovány přímo
či nepřímo z islámských fondů, tvoří významný pilíř pro růst vlivu islamistů na demokratické společenství

8.    Politická korektnost politiků v demokratických zemích, za kterou
se většinou skrývá jejich nekompetence a především zoufalá zbabělost postavit se realitě střetu kultur, jejich hlad po hlasech muslimů a moci, politická korupce

9.    Posilování vlastní pozice v islámském světě ostentativními vraždami občanů západních zemí před kamerami, kterými cíleně vyvolávají odvetné válečné akce západu proti islámským zemím, které působí velké civilní oběti, vyvolávají nesmiřitelnou zášť s touhou po pomstě, a kterými získávají naopak více přívrženců pro boj či pomstu proti Západu

10. Průnik radikálních islamistů do Evropy s nelegálními přistěhovalci a další neziskovky a aktivisté, které jim pomáhají získávat povolení k pobytu

C. v lokálním měřítku v hostitelských zemích (tedy vlastně u nás):

1.    Dokáží se výborně zorganizovat k protestům, peticím, volbám a vůbec všem možnostem, které jim dává demokracie. Konec konců jako militantní sekta k tomu mají podmínky

2.    Společné jednotné hlasování v místních volbách, díky rostoucí závislosti politiků na hlasech minorit, je velice účinný nástroj s možností politických obchodů ovlivnit i komunální volby např. výměnou za stavební povolení pro mešitu

3.    Využívání exhibicionismu druhořadých politiků a aktivistů multikulturalismu, kteří se za okamžik před kamerou ochotně propůjčí prosazení dalších požadavků islamistů, velice nebezpečná 5. kolona

4.    Publikační činnost v médiích, obhajující jejich „práva“ byť formou placených článků, které jim za pár grošů nějaký aktivista vždy rád napíše

5.    Zbabělost našich politiků odkázat je s jejich stále rostoucími požadavky
do patřičných mezí, umně využívaná i na diplomatické platformě vůči vládě tlakem zúčastněných ambasád (např. po zásahu policie v islámských centrech v Praze)

6.    Zřizování a provozu islámských center, modliteben, staveb mešit financovaných prostřednictvím zvláštních oddělení ambasád některých muslimských zemí, organizace dovozu dogmatických kazatelů, kteří
v mešitách učí nesmiřitelný islám podle kořenů Koránu a celé věrouky (někteří tito kazatelé byli vyvezeni z mateřských zemí právě pro to, že i pro jejich prostředí byli příliš radikální, tak je poslali kázat na Západ)

7.    Zvýrazňování přítomnosti islámu prostřednictvím oblečení, ženského (hidžáb, nikáb) nebo i mužského prostřednictvím placených účinkujících, ostentativní davové modlení na veřejnosti

8.    Neustále rostoucí požadavky na respekt jejich „práv“ zprvu na šátky, potom žádné vepřové ve školních jídelnách, až po požadavky na halal stravu, volno v pátek a na přijetí práva šaría pro obchodní a rodinné spory až požadavky přechází v politické vydírání.

9.    Především, velice hlasitý protest a pokřik v mediích nebo na ulicích proti čemukoliv, co se zdá neislámské nebo je protiislámské, co je „uráží“, bez ohledu na neislámské prostředí, ve kterém žijí a které je k nim vstřícné. Jenže ustupovat tomuto povyku je povětšinou chápáno jako slabost naší civilizace.

Obrana proti islámské agresivitě

Jak se ale můžeme bránit, když naši největší současní nepřátelé nejsou ani tak samotní islamisté ale především naši prodejní a naivní politici, kteří jim tak ochotně ustupují ve všem, o co si řeknou. Pokud se ozve náš občan, je označen politiky i médii za xenofoba a perzekuován podle podivných zákonů. Islamisté mají totiž dost peněz pro naše, tak levně zkorumpovatelné, politiky a nadšené aktivisty, mají vysoké rozpočty, které jsou určeny právě na šíření islámu. Podívejme jak politická vstřícnost a korektnost dopadla v Německu, v Belgii,
v Británii.

Chceme dopadnout také tak? Když nás naše vlastní vláda zrazuje, můžeme vůbec něco dělat, abychom toto nebezpečí odvrátili? My, jako občané, už nemáme kam ustupovat, musíme jasně říci, že každý krok zpět znamená ustoupit z našich vlastních svobod ve prospěch těch, kteří naši případnou vstřícnost budou stejně jenom považovat za projev slabosti až zbabělosti. Když víme, že střet nás nevyhnutelně nemine, můžeme si pouze vybrat čas a způsob, dokud nám ještě demokracie je schopná poskytnout své nástroje (které bychom později v šaríi marně hledali). Tato možnost ale slábne každým dnem, kterým muslimské spolky nabývají většího a většího vlivu. Je to tedy teď a tady, kdy máme možnost chránit budoucnost našich dětí s využitím nástrojů demokracie.

Přemýšlel jsem nad tím, co tedy můžeme dělat sami, jako občané, v místě bydliště na ochranu našeho demokratického způsobu života a na ochranu dědictví našich předků? Měli bychom dát jasně najevo, že naše pohostinnost má své meze! Máme totiž nepopiratelnou zodpovědnost za to, v jakém prostředí budou žít naše děti. 

Je naší povinností chránit historický odkaz našich předků, naše kulturní tradice a především demokratický způsob života. Naše možnosti nejsou tak omezené! Využívejme tedy všech nástrojů, které nám demokracie dává. Můžeme se organizovat a jednat společně nebo i samostatně! Není toho málo, konec konců, můžeme se mnohému naučit i od nich, co tedy tady vlastně můžeme dělat, jenže to nepůjde samo, bez pocitu občanské zodpovědnosti a aktivity:

A) Prostřednictvím svých poslanců, senátorů i místních politiků:

1.    Můžeme bojovat na všech úrovních proti uznání muslimské obce registrovanou církví, ať již peticemi nebo publikační činností.

2.    Využijme své poslance, jmenovitě ve svých obvodech a tlačme na ně, aby byli aktivnější, pokud chtějí v příštím období zůstat v parlamentu

3.    Můžeme podporovat na všech úrovních zákazy vnějších projevů islámu (šátky, hidžáby, nikáby atd. na veřejnosti, ve školách, na úřadech), odmítat je jako nepřípustný výraz politického boje za prosazení politického islámu a snahy o islamizaci ČR.

4.    Můžeme požadovat zpřísnění a rozšíření dozoru nad muslimskými skupinami a jejich centry a mešitami u nás, vyžadovat, ať bezpečnostní služby sledují obsahy kázání, zda odpovídají našim zákonům.

5.    Můžeme požadovat neprodleně a nemilosrdně zrušení pobytového povolení všem, kdo budou vybízet k nedodržování našich zákonů, vyzývat k nenávisti, šířit nenávistné tiskoviny a vůbec nepřizpůsobivým přistěhovalcům a radikálům, stejně jako prosazujme repatriaci ilegálních imigrantů.

6.    Můžeme podporovat strany a hnutí, které chtějí investovat do policie, ať se naučí dobře arabsky a vzdělávat se ve znalosti islámu

7.    Můžeme vyjadřovat svůj nesouhlas s vydáváním stavebního povolení stavbám mešit, tzv. Islámských kulturních center a madras na našem území na všech úrovních, od lokálních úřadů a samosprávy až po poslaneckou sněmovnu.

8.    Můžeme podporovat strany a hnutí, které prosazují zákony, posilující moc samospráv v územním řízení. Sledujme rozhodování starostů
a zastupitelstev, zda nedochází ke korupci.

9.    Můžeme nevolit nikoho, kdo bude slibovat muslimům nebo dokonce imigrantům en bloc volební právo či jakoukoliv další výhodu, nevolit žádnou liberální multikulturní stranu, tito užiteční idioti nás vedou do pekel a nevěřím, že to dělají zadarmo (např. Zelení, Bursík a p.)

10. Můžeme protestovat proti porážkám zvířat krutým způsobem halal, požadovat zákaz tohoto způsobu porážky na našem území, stejně jako zákaz dovozu takto zabitých zvířat a produktů z jejich masa. Ochránci zvířat zde mají široké pole působnosti. Měli by zasáhnout.

11. Můžeme dávat jasně najevo, že dáme ve volbách hlasy jen tomu, kdo bude trvat na přísném dodržování našich zákonů pro všechny stejně, bez výjimek a nepřipustí šaríu ani do řešení rodinných či náboženských věcí.

12. Můžeme přinutit konečně naše politiky, aby odmítali jejich nekonečné stížnosti na nejrůznější „urážky“ všeho možného a jejich požadavky jako neopodstatněné!

13. Můžeme trvat na prosazení zákona o odvolatelnosti politiků, aby bylo možné těm příliš servilním zabránit v napáchání nevratných škod

14. Můžeme bojovat proti snahám o prosazení uznání neúředních muslimských sňatků, uzavřených na našem území

15. Hlavně: Nevěřme pověrám o tolerantním či snad dokonce umírněném islámu, byli to podle médií právě tzv. umírnění islamisté, kteří Jamese Foleyho unesli v Sýrii a pak prodali radikálům, kteří mu bestiálně uřezali hlavu. Islám je totiž jen jeden. Možná jej dokonce unesli s americkými zbraněmi, které jim chce dodávat (anebo již dodává) Obama.

Sjednoťme se v občanské rovině. Islamisty poznáme na ulici snadno podle jejich ostentativního zdůrazňování svého muslimství oblečením, délkou sukní u žen a délkou vousů u mužů. Někteří jsou dokonce placeni za to, aby tímto způsobem zdůrazňovali přítomnost islámu na ulicích.

B) Jak může být občan aktivní v místě bydliště?

1.    Můžeme s nimi diskutovat o tom, proč když je islám náboženství míru,
jak tvrdí, proč neodsuzují veřejně a hlasitě zvěrstva a celé to šílené zabíjení, které se ve jménu islámu děje ve světě, když se současně tak hlasitě domáhají svých „práv“ a tak hlasitě protestují proti všemu, co je „uráží“

2.    Můžeme se sjednotit se ve stížnostech na jejich narušování našich demokratických práv pod jimi smyšlenými záminkami ohrožování jejich náboženských svobod

3.    Můžeme sledovat a zveřejňovat všude možně převzaté články o zvěrstvech islamistů v územích, která ovládají a také o tom, co dělají v západní Evropě (prostě vše co naše média přecházejí nebo dokonce zatajují), je lépe čerpat ze zahraničních zdrojů, na naše se (stejně jako za komunistů) nedá spolehnout

4.    Můžeme chovat pejsky a prasátka jako domácí mazlíčky a chodit je venčit do okolí jejich center a oblíbených piknikovišť, dávat podnikům v okolí jména jako U hodného pejska, U veselého prasátka a podobně.

5.    Pokud někde již stojí a funguje taková stavba, (a pokud počasí dovolí) nic nezakazuje chodit kolem ní střídmě oblečení, muži i ženy, se psy
na procházku, nasměrovat k ní místní bezdomovce ať si tam popíjejí svůj krabicový elixír

6.    Můžeme svůj nesouhlas vyjádřit i obchodně, nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu. Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám. Jak bude chutnat vaší ženě, až jej bude jíst se šátkem na obličeji?

7.    Můžeme ignorovat obchodní řetězce, prodejny a restaurace, které se jim podbízejí tím, že nabízí halal pokrmy. I ony nepřímo podporují a tím
i spolufinancují nástup islamistů u nás. Můžeme zveřejňovat jejich seznamy a adresy. Je přece jen na nich, kde vlastně chtějí podnikat a kdo bude jejich zákazník.

8.    Můžeme mít oči otevřené, a pokud se cokoli zvláštního děje v souvislosti
s jejich skupinami (dělají nepořádek, jsou hluční atd.) okamžitě volat policii se stížností a žádostí o nápravu.

9.    Můžeme jim neustále připomínat (jak to krásně definovala australská premiérka), že mohou kdykoliv svobodně využít práva, které jim demokracie dává, tedy odejít prudit někam jinam.

10. Mějte na paměti základní pravdu, že oni nemají žádnou toleranci k nám
a to jsou zde jako hosté. Nemáme tedy žádnou morální povinnost být tolerantní či velkorysí k nim!!

Je toho opravdu hodně, co můžeme udělat.

Jaké asi budou reakce na tuto úvahu?

Naši politici z tradičních stran společně s nejrůznějšími aktivisty a multikulturními nevládními organizacemi nejspíš s obvyklou hysterií spustí tradiční pokřik o potlačování lidských práv a začnou okamžitě plnit stohy papíru útoky, stížnostmi, žalobami pro omezování svobod, propagaci extremismu a podobně (otázkou je, zda to udělají zadarmo). 

Muslimové začnou plnit naše servilní media stížnostmi a prohlášeními, jak je to zde stále komunistické, nedemokratické, xenofobní, rasistické, islamofobní, a budou doufat, že jim nějaký další pokorný služebník nebo snaživý hlupák v parlamentu umožní (snad za příslib hlasů v dalších volbách) dosáhnout dalších výhod, když už jsou takoví chudáci. Nicméně nic z toho, co jsem uvedl dříve, není zakázáno zákonem. A tak budou mít opět právníci práci v diskuzích, jak správně interpretovat vágní znění našich zákonů. 

Výhodou bude, že to přinese tomuto citlivému ale pro naši společnost veledůležitému tématu co největší publicitu. Můžeme tedy již teď hledat media, ve kterých zbyli ještě alespoň někteří čestní novináři, hlásající objektivní zpravodajství.

Hlavu vzhůru!

Můžeme ale předpokládat, že uvedeným způsobem výrazně islamistům omezíme prostor pro získání politického krytí, které potřebují k trvalému zahnízdění. Výsledkem může být, že se jim již tady nebudou tak snadno budovat podmínky pro pozdější islamizaci naší země. Nebudou moci pokračovat v prosazování politického islámu.

Střet civilizací totiž již nastal, v Evropě probíhá prozatím na úrovni střetu kultur, jen si to bohužel naivkové, hlupáci, zrádci nebo zaprodanci v naší vrcholové politice neuvědomují a jsou ochotni za pár hlasů zaprodat budoucnost celého národa. Zkušenosti západní a severní Evropy, která trpce platí za naivní multikulturalismus minulých dekád, nám budiž výstrahou, abychom nenechali věci dojít u nás tak daleko. 

Doporučoval bych proto našim multikulturním politikům ozdravný pobyt v některém islámském státu (Saudská Arábie, Pákistán atd.) nebo třeba jen ve východní Anatolii v oblíbeném Turecku, alespoň na tři měsíce života s místními, aby měli možnost osobně poznat tvář multikultury
z druhé strany.

Důležitá věc na konec tohoto elaborátu: Islamisté chápou veškeré ústupky jako projevy slabosti a jsou učení, aby v tomto momentu zvýšili tlak a aktivitu. To znamená, že veškeré snahy o mírové soužití, jsou kontraproduktivní, protože poslouží jenom jako důvod ke zvýšení tlaku na domácí společnost.

Praktické dopady možné budoucí islamizace české společnosti

Při práci na předchozí úvaze o nástupu politického islámu u nás, mne napadla zásadní věc, že vlastně u nás jen velice málo lidí má nějakou představu o tom, jak vypadá reálný život v islámském státě, kam nás naši slavní multikultizrádci cpou (podotýkám, že jsem zde jenom shrnul a sepsal svoje vlastní zkušenosti z různých islámských států, nejedná se tedy o teorii, ale o realitu, kterou jsem viděl a zažil). Některé věci jsem zmínil již dříve, ale pro ucelenost je zde zopakuji.

Celý nástup islamizace bude, stejně jako jinde v Evropě, pozvolný, pokračovat bude tzv. salámovou metodou, kolečko za kolečkem budou ukrajovat z našich svobod. Rozhodl jsem se tedy stručně a zjednodušeně popsat, jak to bude vypadat po vítězství islámu, jaké budou cílové hodnoty života v českém chalífátu.

Černý scénář

Předpokládám, že když to v islámském prostředí trvalo skoro 10 let, v naší bývalé demokracii a s ohledem na českou náturu, tento vývoj bude dlouhodobější. Nicméně na konec to bude vypadat nějak takto:

Rozdělil jsem pro přehlednost jednotlivé body do tematických celků.

V čele chalifátu (ať již se tomu bude říkat jakkoliv) bude stát Vůdce (chalífa) s neomezenou a nezpochybnitelnou autoritou (pod přísnými tresty)

A. Sociální inženýrství (aneb jak si islámský režim představuje, že je správné žít-pod přísnými tresty):

1.    zavedení šaríi bez výjimek

2.    zákaz alkoholu

3.    zákaz vepřového

4.    příkaz halal porážky zvířat

5.    oddělení chlapců a dívek v základních školách do separátních tříd

6.    zákaz mimomanželského sexu

7.    zákaz večírků a společenských událostí, kde by byli společně muži a ženy

8.    kontrolní systém islámských výborů a důvěrníků: domovních, uličních atd. Ten bude kontrolovat a udávat ty co poruší některá z tisíců nařízení a zákazů

B. Státní systém chalifátu

1.    silný stát s velikou přerozdělovací funkcí (jako v EU, socialismu nebo fašismu)

2.    vytvoření mocné náboženské policie, která bude stíhat prohřešky proti islámu, prorokovi atd. (v podstatě jakýkoliv nesouhlas se systémem)

3.    vytvoření mravnostní policie, která bude tvrdě stíhat prohřešky proti „islámské morálce“

4.    vytvoření tajné politické policie pro sledování odpůrců režimu

5.    omezování práv praktikování ostatních náboženství „národů Knihy“ tj. židů a křesťanů a jejich zdanění za jinověrectví

6.    omezení shromažďovacího práva na povinné demonstrace

7.    vytvoření islámských milicí (velký počet účastníků s určitými výhodami) pro boj s vnějším nepřítelem

8.    vytvoření islámských gard (elitní vojenská síla, paralelní k armádě) pro boj s vnitřním i vnějším nepřítelem

9.    vytvoření rozsáhlého sledovacího aparátu odpůrců režimu

10.  přísné kádrování lidí pro práci ve státním aparátu

11.  ve volbách mohou kandidovat pouze schválení kandidáti

12.  parlament bude kontrolován vyšší instancí, která bude schvalovat všechna jeho usnesení

13.  řízení státu na základě pětiletých plánů s tlakem na soběstačnost

14. nerostné bohatství patří státu, důlní společnosti fungují jako kontraktoři státu, tj. některé strategické vytěžené nerosty jsou ve vlastnictví státu, ostatní zpoplatněné.

15.  vybudování a vyzbrojení silné armády, povinná vojenská služba.

16. vybudování rozsáhlé zahraniční zpravodajské sítě

17.  spolupráce s radikálními skupinami islamistů ve světě až po vyzbrojování teroristů

18.  export islámu do demokratických zemí

   C.          Kulturní revoluce (naše media jsou na to již připravena, hlásat pravdu mocných)

1. přísná cenzura veškeré kultury (hudby, divadlo, literatura)

2. cenzura zpravodajství

3. Přísné dodržování hidžábu žen a oblečení mužů

4. zákaz veřejných plováren, sportovních center a podobně, pokud nedojde k absolutnímu oddělení časů pro muže a ženy

5. zavedení povinné výuky islámu do škol (až 50% času)

5. rozsáhlá stavba mešit, madras a „kulturních center“

6. zákaz budování dalších sakrálních staveb jiných církví

7. rozsáhlý systém náboženských poplatků mešitám

8. srovnání životní úrovně obyvatel na úroveň nižší střední třídy (pracující třídy)

9. oslavování kultu mučedníků za islám

10. hlásání nadřazenosti islámu nad vším

11. povinnost všech muslimů „napravovat či trestat“ špatné muslimy
a beztrestnost pro ty, co tak budou činit násilím

   D.          Zákonodárství

1. Zavedení drakonických trestů podle šaríi (trest smrti, bičování, utínání končetin, kamenování...)

2. Cenzura schvalování zákonů sborem dohlížitelů, jmenovaných
z poloviny Vůdcem a z poloviny parlamentem, kde sedí pouze schválení poslanci.

E. Bankovnictví

1.    zavedení bezúrokového bankovnictví (podílové) na půjčky

2.    převody peněz systémem hawala, mimo banky, mimo kontrolu oligarchů USA

3.    předpoklad odklonu finančního systému od US dolaru, zavedení vlastní měny

F. Zdravotnictví

1.    zavedení paralelního privátního a státního zdravotnictví, pod přísným dohledem státu a islámské morálky

2.    zavedení vlastní farmaceutické výroby

G. Vzdělávání

1.    oddělení chlapců a dívek ve školách ve třídách i v čase výuky (např. chlapci dopoledne, dívky odpoledne)

2.    nemilosrdný tlak na hidžáb i v čistě dívčích třídách

3.    učební programy pod přísnou cenzurou islámského režimu, až 50% osnov věnováno islámu

4.    výběr studentů na university podle prokádrování oddanosti režimu

Je to stát, ve kterém chcete žít a pro jehož obranu chcete zemřít? Nebudete mít na výběr! Špatní muslimové se totiž buď napraví, nebo jsou krutě trestáni
(někdy i s rodinou) kýmkoliv beztrestně.

Když jsem před časem psal článek o tom, komu vlastně slouží užiteční idioti, otázku islamizace jsem záměrně vynechal. Nyní bych ji rád připomenul, protože i v této věci užiteční idioti hrají nezaměnitelnou roli. Je třeba si uvědomit, že v každém národě je určité procento užitečných idiotů, kteří se nechají snadno oblbnout líbivými hesly o spáse národa, nadřazenosti rasy, víry, přesvědčení atd. a pokud toto procento přičteme k procentu lidí, ochotných za peníze prodat svoji čest i vlast (třeba házením vajec na prezidenta u památníku studentů umučených nacisty v r. 1939) je zde již síla, se kterou každá zahraniční moc, chystající se ovládnout naši zem, může (poměrně levně) počítat. 

Aproximujme tuto úvahu na aparát EU, desetitisíce úředníků, desetitisíce aktivistů, neziskovek, poradců atd., kteří se z otázky islamismu mají dobře. Pak tu máme naivky, co chtějí spasit svět, jen když jim někdo řekne jak.

Stejná sorta lidí, jako ti, kteří s červenými kartami volají “Miloše do koše“, bude za nějaký čas mávat Korány na Staroměstském náměstí a volat „Alláhu akbar“. Obávám se, že rozkladem našeho vzdělávacího systému byl splněn účel zbavit lidi schopnosti kritického myšlení a to co se dnes děje na ulicích to jenom potvrzuje.

My nebudeme v následující době bojovat proti vnějšímu nepříteli, náš hlavní nepřítel je naše vlastní společnost, zbavená za 25 let „pussysmu“ všech morálních a etických hodnot. Naši vlastní lidé a zejména politici jsou našimi nepřáteli, protože nás rozprodávají beze studu komukoliv, kdo, byť levně, zaplatí hotově. 

Jak praví dávné proroctví: Čechové toliko od Čechů poraženi býti mohou! Velice se obávám, že to tak nějak dopadne, stejně jako u Lipan, stejně jako na Bílé hoře. Proto vítám všechny zodpovědné občany, kteří jsou ochotni nám pomoci tento vývoj zvrátit a to jak proti EU diktátu, tak proti našim vlastním politikům.