Němečtí Turci též zastávají vysoké funkce v německých politických stranách, zejména ve Straně zelených, která má ambice být po letošních volbách hlavní vládní stranou, a v sociální demokracii.
Pokud na podporu své mise vyžene pár tisíc emigrantů na řecké hranice, výsledek je jistý. Turky a obecně muslimy podporovaná kancléřka neprodleně a ochotně vybere společnou kasu EU a pod záminkou boje proti imigraci nasype Erdoganovi do kapes, co se mu vejde. K tomu ještě prohlásí, že „Islám patří do Německa“ a přijme pár milionů budoucích muslimských voličů. A tak to jde dál, stále dokola, kruh se uzavírá. Němečtí Turci v Německu ukázněně znovu volí kancléřku, ta Erdoganovi dává (naše) peníze na vojenská dobrodružství u Kypru, u Řecka, v Libyji, v Náhorním Karabachu a v sev. Syrii.
Turecko – jako nečlen a stát, který o členství vyjednává takřka
rekordních šedesát let - je tak vůči EU v mnohem výhodnějším a
privilegovanějším postavení než 90 procent jejích členů. V Německu
dochází k indoktrinaci muslimů. Turci tahají za nitky a místní politici
bezelstně pomáhají (více ZDE).
Co třeba Francie a Alžírsko?
Zde je situace dost podobná. Prezidenta Macrona (na výzvu hlavního francouzského muftího) volili jednotně francouzští muslimové. Je tedy zřejmé, že i ve Francii jsou to muslimové, byť hlavně ze severní Afriky, kteří zasahují hluboko do francouzské politiky.
Sečteno a podtrženo, dva nejsilnější státy EU ovlivňují muslimové do takové míry, že mají silný vliv na to, kdo bude kancléřkou či prezidentem. Při zohlednění snahy obou jmenovaných států o převzetí dalších pravomocí národních států, o přechod od hlasování ve shodě k hlasování prostou většinou, je nejvyšší čas začít bít na poplach!
No a co Libyje a Itálie? Zaplatí Italové libyjským kmenům Tuaregů (jako to bylo za časů Muamarra Qaddafího) aby uzavřeli jižní hranici Libyje? Oproti Německu a Francii, je zde ale podstatný rozdíl, Tuaregové volby v Itálii (zatím ) neovlivňují.
Ale brzo možná budou, stejně jako Eritrejci a Etiopané, kteří tvoří jedny z nejpočetnějších skupin migrantů do Itálie, mají k Itálii hluboké historické resentimenty a rovněž si do Evropy přivážejí své vlastní kmenové války z domova – kdy aktuálně v Etiopii, za nezájmu médií, probíhá ničivá občanská válka.
Španělsko a Maroko?
V posledních letech je jednou z nejfrekventovanějších migračních cest do Evropy trasa přes španělské exklávy, města Ceuta a Melilla, oddělené od území Maroka pouze snadno překonatelným plotem, přes který proudí na výsostná území Španělska – a tedy do Evropy, tisíce Maročanů. Za nečinného přihlížení marocké policie, kterou ke zvýšené ochraně hranic v posledních týdnech vyzvala i promigrační španělská socialistická vláda premiéra Pedra Sanchéze.
Španělské ministerstvo vnitra uvádí, že jen ve dnech 17. až 18. května letošního roku, přišlo do Ceuty 8 000 nelegálních migrantů. Což je několikrát více než za celý loňský rok.
Absence ochrany hranic ze strany Maročanů v poslední době má své kořeny v rostoucím napětí mezi Marokem a Španělskem, jehož důvodem je to, španělské úřady poskytly pod falešnou identitou lékařskou péči lídrovi separatistické organizace Polisario Ibráhímovi Ghálímu, který vede povstalce na Západní Sahaře usilující o nezávislost na Maroku. Čili zde máme v neklidné severní Africe, poblíž Evropy, další ohnisko potenciálního násilí a neklidu, tudíž „ideální“ zdroj pro další nelegální migraci do Evropy.
Vidíte, že zatímco EU se rozčiluje na Orbánovu neochotou přpustit propagaci homosexuality do škol, vymýšlí covid-pasy a straší (hlavně nás) Ruskem, islamizace západní Evropy za podpory nejrůznějších organizací, nevládek a neziskovek, stále běží v plné šíři. EU se otřásá hrůzou z klimatických změn a obrovské peníze jsou plýtvány na naprosto nesmyslnéprotiuhlíkové projekty, čím hloupější, tím dražší a větší. Imigrační pakt zlikvidoval nelegální migranty tím, že se ze všech snaží udělat legální žadatele o pobyt či azyl. Cenzura, prováděná EU, nabývá rozměrů, za které by se nestyděl ani Mao během Velkého pochodu. Prostě EU dělá vše možné, aby odvedla pozornost občanů od skutečného nebezpečí, které už reálně číhá na západ od našich hranic.
To, že muslimové začínají západní Evropu nejenom ovládat, ale i rozvracet a přesměrovávat naše peníze podle svého přání, si nikdo ze zbabělých liberálních politiků netroufne ani zmínit.
Je na čase se tomuto obsazování Evropy islámem rázně postavit, se vší rozhodností. Nejlepší způsob bude, aby se orgány finanční správy začaly zajímat, odkud jsou všechny ty islámské knihovny, kulturní centra, madrasy a mešity financovány. Jde přece o budoucnost našich dětí a vnuků! Jak jsme viděli v Islámském státu, očekávat nějakou toleranci nebo milosrdenství, je nebezpečně naivní.
