Náš stát už začátkem 90. let dotoval nakupování a instalaci přímotopů jako ekologického způsobu vytápění. Operovalo se však nejen ekologií, ale i cenami plynu. Na tuto kampaň tehdy naskočilo přes sto tisíc nových majitelů přímotopů. Co následovalo? Brutální zdražení elektřiny (a tedy návrat ke kamnům na dřevo a uhlí), obelhání a okradení obyčejných lidí v době prosperity. Jak se ukázalo, podpora přímotopů podle názoru některých odborníků velmi vyhovovala elektroenergetickým firmám a sázka na růst spotřeby elektřiny byl i jedním z argumentů pro stavbu Temelína. Lze se o tom dočíst např. na serveru Peníze.cz.
Přímotopová kampaň však po několika letech skončila. V roce 2012 ji stopla Státní energetická koncepce, která dotované přímotopy nahradila plánem na dotace tepelných čerpadel. Argumentace opět tatáž – ekologická. Tato kampaň trvá dosud a je opět zlatým dolem pro firmy vyrábějící a instalující ona čerpadla. A znamená navíc opět obelhávání a okrádání občanů, jenomže tentokrát v době recese.
Do toho všeho, aby to nebylo moc jednoduché, vstupuje skutečnost, že roku 2003 náš největší obchodník s elektřinou, ČEZ, přistoupil na tzv. Lipskou burzu. Obecně se má za to, že katastrofální ceny elektřiny jsou způsobeny tím, že naši levně vyrobenou energii za malé peníze prodáme do Lipska a za velké odtamtud zpět nakoupíme. Pravda je, že přístupem ČEZ k Lipské burze došlo k mnohem těsnějšímu provázání cen elektřiny u nás na ceny německé.
Německo má kvůli přechodu na obnovitelné zdroje v rámci tzv. Energiewende nedostatek elektřiny, protože odstavilo většinu jaderných elektráren a obnovitelné zdroje nejsou v dodávkách spolehlivé (dodávají buď příliš, nebo naopak málo energie podle toho, zda fouká vítr a svítí slunce). Častý nedostatek energie v Německu se tak projevuje na lipské energetické burze tak, že zvyšuje výslednou cenu, protože poptávka je dlouhodobě vyšší než nabídka.
Výsledkem je, že i když české elektrárny vyrábí nadbytek elektrické energie, koncová cena v ČR neklesá, a naopak je i pro české spotřebitele tažena nahoru situací na německém trhu. Kdo na tom nejvíc vydělá? Opět ČEZ, neboli stát, který rovněž inkasuje vysoké výnosy DPH z vysoké ceny energie.
Je to zdánlivě bludný kruh. Stát naslibuje občanům dotace, nechá je nakoupit technologie u spřátelených firem (ani se snad neptejme, za jakých provizních podmínek), pak to zastaví a naslibuje něco jiného. A vše se opakuje podle stejného vzorce. A nezapomeňme, že už léta běží projekt na soláry. Zdánlivě úžasná filantropie – stát přispěje šesticifernou částkou, když si tu věc dáte na střechu. Jenomže zeptejte se pak na ČEZ, zda vám garantuje odběr vámi vyrobené přebytečné energie do veřejné sítě. Vyjdete s prázdnou. Dokonce nedodává v solární technologii ani baterie na uskladnění přebytků. Zato vám hned vnucuje tepelné čerpadlo. Přesněji: už ho zakomponoval do ceny.
Takže jak z toho ven, jak se ptával legendární moderátor Ota Černý. Předně nevěřit žádné takzvaně výhodné nabídce. Činí-li ji stát, vězte, že slibu nedostojí a zaplatíte to nakonec z vlastní kapsy vy. Anebo si zvolte jiné představitele a nenechte ty dnešní pustošit vaše úspory. Víc možností není.
