Celých pět let odmítáme sběř

Pokračující vnucování a podporování nelegální imigrace do EU, kdy imigranti se napřed pečlivě zbaví dokumentů a všeho, co by ukázalo jejich identitu, je pozoruhodné. Pozoruhodné je zejména tím, že během celých posledních pěti let EU do Evropy vytrvale vnucuje nejhorší kriminální a zločineckou sběř z Afriky, válečné zločince ze Sýrie a bývalé talibánce z Afghánistánu. Celých pět let se státy střední a východní Evropy tomuto šílenství brání. Zmínění imigranti z muslimských zemí mají totiž jednu vlastnost společnou. Velmi často totiž mají válečné zkušenosti. Navíc pro ně, jako pro muslimy, nemá život nevěřícího (muže, ženy, dětí…) vůbec žádnou cenu. A to jich do EU již dorazily téměř tři miliony za pět let.

Brusel podlézá vyděrači

Vedle slabošského a zbabělého pokrytectví vedení EU ohledně imigrace je zde ale další významné ohrožení Evropy, před kterým EU pro změnu vytrvale couvá. Je jím nástup tureckého „chalífy“ Erdogana k moci v Turecku. Jeho likvidace politických oponentů a nepopiratelné mocenské ambice obnovení osmanské říše v jejích původních hranicích ale zůstávají stranou lidskoprávních aktivistů a neziskovek v EU. Turecký prezident Erdogan, který drží prst na spoušti uvolnění dalších přinejmenším statisíců imigrantů všech národností do Evropy, rozhodně nemá špatnou vyjednávací pozici s EU. Jak minulé, tak současné vedení EU se může přetrhnout ve svém podlézání „pašovi“. Není se čemu ani divit, Turků s občanstvím některého z evropských států je již značný počet a představují značnou volební sílu.

I nacistům radil muslim

Anketa

Má vláda na žádost Prymuly vyhlásit nouzový stav?

Když se na vývoj Erdoganových akcí podíváme prizmatem doktríny politického islámu, vidíme, že postupuje přesně podle Mohamedova návodu využití slabostí demokracie k jejímu potlačení. Stejně postupovali nacisté v Německu v třicátých letech minulého století. I tehdy jim radil muslim, jeruzalémský muftí Amín al-Husajní. Je vidět, že Erdogan svou taktikou vydírání EU uspěl v celém rozsahu. Minulé i současné vedení EU, zbabělé, nerozhodné, zmatené genderovou a migrační korektností, rozložené liberální politikou a snahou o zničení Evropy národních států, se mu rozhodně nemůže rovnat. Rozsáhlé čistky, zatýkání, brutální zásahy policie, jednostranné soudy a dlouholetá vězení desítek tisíců Erdoganových politických odpůrců v Turecku však v Evropě nikomu nevadí. Dokonce ani žádný z „demokratů“ z EU nenavrhuje žádné sankce.

Co zatajili před Uršulkou

Turecko mocensky expanduje, nyní bojuje v Iráku, v Sýrii, v Libyi, na Kypru, a dokonce i v Náhorním Karabachu a dlouhodobě úspěšně ohrožuje Řecko. Ve všech případech jde o agresivní útočné války, vedené touhou po zdrojích. Pozoruhodné je, že se tato rozsáhlá arogantní agrese nesetkává s žádným odporem ze strany EU, žádným odsouzením, žádnými sankcemi anebo dokonce s vojenským protizásahem ze strany EU. Čím to asi může být? EU má totiž v současnosti plné ruce práce s rozvracením režimu v Bělorusku, asi chce prezidenta Lukašenka nahradit někým poslušným Bruselu. Velmi rovněž sleduje zdravotní stav Alexeje Navalného, otráveného údajně ruskou tajnou službou, a to prý nejjedovatější bojovou látkou, jejíž zásahy ovšem zatím všechny oběti přežily a následně se pak v pohodě vrátily do Ruska. Nedivme se pak, že informaci, že jsme již nejspíš na pokraji další světové války, zřejmě bývalé ministryni obrany von der Leyenové její asistenti zatajili jako nepodstatnou. Raději asi Erdoganovi dají další miliardy eur z našich peněz (na které si půjčujeme), aby dal pokoj a měl čím svoje války financovat. Proč by to ale dělal, když mu ve všem ustoupí, to neříkají.

Z našich peněz do EU se platí jeho války

Je „povzbudivé“, když vidím, jak z našich peněz, které posíláme do EU, jsou financovány turecké nájezdy na třetí země a páchány válečné zločiny genocidy. Hned je mi „líp“, když vidím, že jsme v dobrých rukou EU, která se o všechno postará! Jak praví turistický průvodce: „Když potkáte medvěda, nemusíte se o nic starat, medvěd se o všechno postará sám.“ Turecko je z největší části za Bosporem a mělo by tam zůstat! Stejně se ale nemohu ubránit otázce, zda by toto všechno bylo možné bez EU. Jak by se Erdogan choval, kdyby proti němu stál silný, dobře vyzbrojený a rozhodný protivník? Vždyť na Turky jsme už metr měli. Jako příklad může sloužit slavný vojevůdce z 18. století Evžen Savojský. I Jaroslav Hašek ve Švejkovi tohoto turkobijce zmiňuje s obdivem. Odpověď na výše položenou otázku je ale jasná: Bez slabé, prohnilé ale stále ještě (na dluh) bohaté EU by Erdogan nikdy neprorazil.