Podal jsem k němu několik pozměňovacích návrhů, jejichž společným jmenovatelem byla snaha přesunout – zejména v době dnešní pandemické, ekonomické a sociální krize naprosto zbytné a zbytečné – výdaje směřované do zahraničí, dotace soukromým podnikatelským subjektům a politickým vlivovým tzv. neziskovým organizacím do těch oblastí a odvětví, které si veřejnou podporu skutečně zaslouží.

Rozvracení cizích režimů

Z politického i symbolického hlediska považuji za nejdůležitější z nich návrh na přesun finančních prostředků vyčleněných na ministerstvu zahraničních věcí na tzv. transformační spolupráci. To jsou prostředky určené na financování neziskových organizací, které se soustředí
na ovlivňování (až podvracení) politické situace a podoby politických režimů ve vybraných zahraničních zemích za peníze českých daňových poplatníků (respektive za peníze, které si k tomuto účelu český stát půjčuje v zahraničí). Aktuálně například v Bělorusku, předtím na Ukrajině – ale i jinde.

Tuto činnost, která nepřípustným způsobem silně zasahuje
do vnitropolitických poměrů cizích států, provádějí předem vybrané, s vedením ministerstva spřátelené a prověřené politické neziskové organizace.

Jde tedy o činnost, která je v rozporu nejen s demokratickými principy,
ale také se základním pravidlem mezinárodní politiky a mezinárodních vztahů – se zásadou nevměšování se do vnitřních věcí cizího státu.

A je jasné, že v dlouhodobém horizontu není v národním zájmu České republiky. Dlouhodobě totiž narušuje bilaterální vztahy s cílovými zeměmi vývozu této transformační spolupráce, což se odráží
na postupném omezování nejen vzájemných politických styků,
ale i obchodní výměny.

Proto nesouhlasím s tím, aby podobná činnost byla českým státem podporována - za žádných okolností, nejen v době krizí.

Nenechme si ukrást a přepsat naše dějiny!

Část těchto prostředků jsem tedy navrhl převést na podporu společensky přínosných aktivit v rámci České republiky, v prvé řadě organizacím pečujícím o odkaz našich válečných hrdinů, bojovníků
o národní svobodu a suverenitu – a také o fyzické přežití národa – zejména proti německé okupaci českých zemí a německému nacistickému teroru s genocidními rysy.

Zde hraje primární roli Český svaz bojovníků za svobodu, kterému jsem navrhl navýšit finanční podporu z veřejných zdrojů o 3 miliony korun, tedy zhruba o polovinu stávajícího objemu prostředků. Druhým takovým subjektem je Československá obec legionářská, která měla dostat přidáno rovněž 3 miliony korun.

Český svaz bojovníků za svobodu plní v české společnosti úlohu,
která je nenahraditelná a nezastupitelná ve smyslu uchování nezkreslené historické paměti a duchovní integrity  našeho národa.
A to nejen, co se týče  zřizování, obnovy a udržování  památníků a pomníků obětí národního boje za svobodu Československa. 

Jeho činnost je v posledních letech trnem v oku těch politických sil, které se snaží o přepisování a falšování dějin našich národních dějin, často i o jakousi relativizaci a  rehabilitaci nacismu a jeho zločinů.

Zástupci těchto sil se v posledních letech opakovaně snaží o odebrání veškerých finančních prostředků tomuto svazu – a tím i o jeho faktickou likvidaci. Což zároveň znamená likvidaci pojetí československých
a českých moderních dějin jako boje proti totalitním režimům, z nichž ten německý nacistický, který se snažil o naší národní a fyzickou likvidaci, byl naprosto zavrženíhodný a neexistují pro něj absolutně žádná polehčující okolnost.

Vloni byl takový návrh v rámci projednávání státního rozpočtu předložen  jeden. Letos už byly dva. První od poslance ODS Jakuba Jandy  (tam už jde o jakousi neblahou tradici), druhý  od poslance ČSSD Václava Votavy.

Ani jeden  z nich neprošel, ale jejich podpora ve Sněmovně nebyla zdaleka zanedbatelná.

Jandův návrh získal podporu 35 ze 106 přítomných poslanců (ODS, KDU-ČSL, TOP09, Piráti, STAN), Votavův pak dokonce 40 poslanců ze 102 přítomných (ODS, KDU-ČSL.TOP09, Piráti, STAN plus ČSSD).

Co nás čeká. A nemine?

Dle posledních několika průzkumů veřejného mínění reálně hrozí,
že po následujících volbách do Poslanecké sněmovny může jedna  z těchto sestav tvořit vládní a sněmovní většinu. Z výsledků hlasování o uvedených návrzích je více než jasné, jak se v takovém případě nová vládnoucí garnitura k otázce financování Českého svazu bojovníků
za svobodu postaví. Zastaví ho jedním škrtem pera. A stejně tak se pokusí zlikvidovat i svaz samotný.

A můžeme právem očekávat, že obdobně - brutálně a nekompromisně  - přistoupí tyto síly k revizi naší antinacistické minulosti.

A kdo tedy nakonec podpořil můj návrh na přidání peněz Českému svazu bojovníků za svobodu (a Československé obci legionářské)?

Pouze poslanci hnutí SPD a tři nezařazení poslanci. Ani komunisté nenašli odvahu…

Výsledky všech uvedených hlasování jsou snadno k dohledání na webových stránkách sněmovny. Vyplývá z nich smutná skutečnost,
že na straně Českého svazu bojovníků za svobodu vytrvale a pevně stojí z významných politických a parlamentních sil této země  pouze hnutí SPD -  a občas ještě  pár jednotlivých poslanců z malých nově vzniklých subjektů.

Časy se mění  - a s nimi, bohužel, umírá i dlouhá desetiletí nezpochybnitelný  národní a vlastenecký konsensus v české společnosti.

Existuje ještě cesta zpět? Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021 nám na tuto otázku odpoví. Možná půjde o pověstnou poslední šanci uchovat tuto společnost tak, jak ji známe a uchovat i úctu k našim hrdinům a tradicím.

Myslím, že je na čase, aby  i Český  svaz bojovníků za svobodu, začal ještě silněji bojovat za zachování svobody!