dovolte mi vystoupit na této mimořádné schůzi k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování do naší volební legislativy, konkrétně do systému voleb do Poslanecké sněmovny, prezidenta republiky a českých zástupců v Evropském parlamentu.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují vysokou narůstající nespokojenost veřejnosti s vládnutím Fialovy pětikoalice a potvrzují docela významnou převahu opozice nad vládní koalicí, co se týče volebních preferencí. Vládní koalice oprávněně ztrácí víru ve svoji vlastní schopnost získat vyšší přízeň domácích českých voličů, protože není ochotna ani schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, která naši zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě, k rekordní inflaci, k absurdním a nesmyslně vysokým cenám energií a k dlouhotrvající hospodářské recesi.

Proto se vládní politici domnívají, že by je u moci snad mohli udržet krajané v zahraničí, respektive jejich identity, kteří zde dlouhodobě vůbec nežijí a nemají jednak negativní zkušenosti s jejich vládnutím a jeho dopady a vycházejí pouze z kusých informací hlavních českých médií, které zdaleka nejsou nestranná, a z vládní ideologické propagandy. Proto je hlavním smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu protlačit Sněmovnou a riskovat ústavní stížnost, jejíž projednávání a jejíž výsledek mohou vážně narušit integritu a legitimitu voleb do Poslanecké sněmovny v příštím roce.

Vláda Petra Fialy věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části statisíců lidí s českým občanstvím, kteří žijí trvale v cizině a často ani neumí česky. Nezapomínejme ovšem, že zákon o korespondenčním hlasování je jenom součástí systému chystané volební deformace demokratické volby jako takové. Tou druhou je změna zákona o státním občanství a zabývejme se tedy oběma dohromady. Budu o tom mluvit později.

Kalkulují s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení. V minulosti, kdy volební výsledky bývaly mnohdy velmi těsné a bývalo obtížné sestavit po volbách jasnou a koherentní vládní většinu, by dnes jimi očekávaný balík hlasů ze zahraničí zřejmě mohl sehrávat rozhodující roli. Zaslepeni těmito účelovými kalkulacemi však vládní politici předloženým návrhem házejí doslova do kanálu základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a také důvěru občanů vně a otvírají prostor k volebním manipulacím, až k falšování volebních výsledků. Tento návrh je proto zcela nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek. Jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva. Nelze rovněž vyloučit to riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob dle jejich vůle, a nikoliv dle vůle své vlastní. Už jenom toto by měl být jasný důvod, proč by tento návrh jako protiústavní měl být smeten pod stůl.

Velmi špatné a pro poměry v naší zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech nyní rozhodovali hlasy lidí, kteří zde s námi nežijí, kteří u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledku různých předsudků cizí propagandy, kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, jinde dostávají důchody a jinde za jiných podmínek čerpají zdravotní péči. A ještě horší je, když tito lidé by dali svoji identitu k dispozici různým aktivistům, kteří potom by ty volby takzvaně vyřešili za ně.

Stejně tak je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině domácích rezidentů by byla tato možnost upřena a byli by v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni složitě si vyřizovat volební průkazy. Jde o ničím neodůvodněnou diskriminaci jedné skupiny občanů České republiky na straně jedné, respektive o ničím neodůvodněné zvýhodnění jiné skupiny českých občanů v procesu voleb. Umožnění korespondenčního hlasování pro nerezidenty tudíž otevírá dveře pro uzákonění korespondenčního hlasování pro všechny, a to je cesta k volebním manipulacím, k narušení důvěry veřejnosti v legitimitu voleb, k oslabení autority politické demokracie, a tím i k politické krizi. Krátce řečeno, tento návrh je cestou do pekel. Přiznejme si to.

Namísto voleb jako svátku demokracie bychom odevzdali rozhodování o poměrech v zemi do rukou poštovních a kurýrních zásilkových služeb, a to i k otevření cesty k naprosto hrůzné variantě voleb elektronických. Korespondenční způsob hlasování je navíc velmi rizikový i z hlediska možné manipulace při sčítání hlasů tohoto typu. To jsme mohli velmi dobře vidět při posledních prezidentských volbách v Americe i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musely být výsledky první volby anulovány právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy, a kdy se následně musely tyto volby opakovat.

Tady je zapotřebí připomenout to, o čem jsem už mluvil včera ve faktické poznámce, že ta obálka s volebním lístkem od momentu, kdy ten hlasující ji vhodí do poštovní schránky, do momentu, než bude otevřena ve volební komisi, je vystavena možnostem manipulace po cestě, je vystavena možnostem, protože bude patrné, že se jedná o volební obálku, je otázka, jakým způsobem by tyto obálky byly schváleny, certifikovány, jakým způsobem bude certifikováno lepidlo, kterým se budou uzavírat, aby je nebylo možné otevřít a znovu zavřít, případně nahradit jinou obálkou a ovlivnit hlas, který je uvnitř. Toto technické opatření samozřejmě tento návrh absolutně neřeší.

Zahraniční zkušenosti jsou pro nás poučením i varováním a hlavně poselstvím, že něco takového nesmíme připustit i u nás v České republice. Proto hnutí SPD nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem. Nikdy nepodpoříme zavedení možnosti korespondenčního hlasování do naší legislativy.

Jedním z nejhlasitějších argumentů zastánců korespondenčního hlasování, kromě péče o komfort amerických a australských krajanů, je tvrzení, že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. To ale nic nemění na relevantnosti výše uvedených zásadních protiargumentů. Právě naopak. Dobře totiž víme, že v některých zemích korespondenční hlasování zásadně a překvapivě ovlivnilo volební výsledky, a to vždy ve prospěch progresivistických sil, ať už hovoříme o Americe, Rakousku, Španělsku, což je velmi podivné, a jen na základě toho už lze i klidně učinit určitá zevšeobecnění. Před očima a v živé paměti máme i politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách v Americe. Tam nejen bývalý a zřejmě i budoucí prezident Trump, ale i velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Celá země je v důsledku toho fatálně rozdělena, americká demokracie otřesena a pošpiněna v očích široké veřejnosti a čelí nové urputné volební konfrontaci.

Ale jsou zde i další velice konkrétní výhrady vůči korespondenčnímu hlasování vycházející přímo z obsahu předloženého vládního návrhu zákona. Tak namátkou. Žádost o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování lze podat osobně, nebo - pozor - prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. To znamená, další riziko možnosti zneužití hlasu, riziko takzvané volby v zastoupení, kterou náš zákon výslovně zakazuje. Třetí osoba může zneužít údaje a identitu skutečného oprávněného voliče a volit za něj jeho jménem. A ten, kdo volil skutečně, ani nemusí být občanem České republiky, nemusí mu být ani 18, různé osoby mohou de facto volit v korespondenční volbě vícekrát. Žádost o vydání písemnosti ke korespondenčnímu hlasování lze podat prostřednictvím datové schránky voliče. Opět třetí osoba. Někdo z rodiny, další lidé se mohou jednoduše přihlásit do datové schránky oprávněného voliče a je zde i velké riziko zneužití osobní elektronické komunikace.

Další nepochopitelná záležitost předloženého návrhu je, že zvláštní okrsková volební komise má vyřadit ty doručovací obálky, ve kterých identifikační lístek není podepsán voličem. Za prvé, toto je nesplnitelná podmínka, protože komise nemá žádný nástroj, jak zjistit, že lístek podepsal zrovna oprávněný volič, nemá podpisový vzor, nemá k ruce grafologa. A za druhé, skutečně je zde úplně jasné riziko, že za oprávněného voliče bude hlasovat - včetně toho, že se místo něj podepíše - někdo jiný.

A jdeme dál. U voliče, který hlasoval korespondenčně, ale není uveden ve výpisu voličů, si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a dopíše údaje o voliči do výpisu voličů. Zastupitelský úřad poskytne zvláštní okrskové volební komisi na vyžádání údaje o takovém voliči ze seznamu voličů v rozsahu nezbytném pro doplnění voliče do výpisu. To je opět něco nepřijatelného. Měněním voličských seznamů v průběhu voleb může klidně dojít ke zneužití ve smyslu, že si tam komise, respektive nějaký úředník na ambasádě, nějaké hlasy přidá, přičemž v České republice smí volit jen ten, kdo je v konkrétním voličském seznamu anebo má řádný volební průkaz. Takže je to další narušení rovnosti volebního práva.

Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, doručovací obálky, tedy s hlasem, ztrácí volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Při volbě klasickým osobním způsobem naopak volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně a že tedy volební komise vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran musí s jeho hlasem počítat. Pochybnosti o ústavnosti vládního postupu jen podtrhuje to, že předložený návrh zákona, který jako poslanecký návrh, neprochází klasickým připomínkovým legislativním řízením. Korespondenční volba a vůbec jakékoliv nestandardní, dálkově neprezenční a neosobní způsoby volby ústavních orgánů jsou antidemokratické, protiústavní mechanismy, které devastují svobodnou politickou soutěž, umožňují dalekosáhlé manipulace, rozdělují a rozeštvávají společnost a rovněž ubíjejí a ničí víru občanů v demokracii a spravedlnost. Toto považuji za velice podstatný a velmi nebezpečný faktor.

Subjekty vládní pětikoalice protlačují myšlenku neprůhledné a neústavní korespondenční volby již delší dobu bez jakéhokoliv skutečně relevantního věcného odůvodnění, ale hlavně bez toho, že by se jedinou větou vypořádaly s odůvodněním a mnoha argumenty podloženými námitkami, že jde o návrh zcela protiústavní, popírající v české ústavě zakotvené charakteristiky a základní principy volebního práva. Chatrné tvrzení, že cílem korespondenční volby je zajistit osobám s českým občanstvím trvale žijícím v zahraničí vyšší komfort volby, aby nemusely zhruba jednou za dva tři roky cestovat k provedení volebního aktu na příslušný zastupitelský úřad, samozřejmě důvodem k porušení české ústavy rozhodně není. A je naprosto evidentní, že i kdyby nyní vládní koalice protlačila korespondenční volbu Sněmovnou a Senátem silou, tak se tato nakonec ocitne před Ústavním soudem, jak jsem o tom zde hovořil minule. Ale je to tak zásadní, že to musím zopakovat. Může totiž nastat paradoxní a nepřijatelná situace, kdy ústavní stížnost bude podána před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025, ale Ústavní soud se do voleb nestihne rozhodnout, a tyto volby tedy proběhnou podle této novely včetně použití korespondenčního hlasování, a následně pár měsíců po proběhnuvších volbách rozhodne Ústavní soud o tom, že novela zavádějící korespondenční hlasování je protiústavní a zruší ji. Dovedete si je představit, co bude následovat? Bude Sněmovna rozpuštěna a budou vypsány nové volby? Podle platných zákonů nikoliv, ovšem v tom momentu legitimita takové Sněmovny a vlády z ní vzešlé, včetně všech jejich předchozích a budoucích rozhodnutí bude vůči občanům nulová.

A musím zmínit ještě jeden argument, který jsem zde v prvním čtení této novely předložil jako první z poslanců. Vláda nejenom, že porušuje základní ústavní principy zavedením korespondenčního hlasování, ale rovnou si ruku v ruce s tím hodlá vyrobit novelou zákona o nabývání českého státního občanství statisíce nových Čechů, nových voličů z řad cizinců z různých částí světa, mnohdy bez jakéhokoliv vztahu a jakékoliv vazby na Českou republiku, bez znalosti českého jazyka a bez znalosti českých reálií. Vláda totiž navrhuje, aby ze dne na den získaly české státní občanství masy cizinců, a to pouze na základě jakéhosi jejich pofidérního prohlášení o tom, že některá jejich prababička byla Češka. Mně to připomíná citát z jednoho starého filmu: "Moje babička byla doprá sokolovna."

Půjde o potomky lidí, kteří pozbyli státní občanství Československé republiky v době od 25. února 1948 do 28. března 1990, a zároveň o potomky dětí, které se narodily bývalým československým občanům v zahraničí v letech 1949 až 1969, a to až po čtvrtou následující generaci, tedy celkem de facto jde již o pátou generaci lidí narozených a trvale žijících v zahraničí. A půjde i o jakési perpetuum mobile výroby voličů, protože na základě již platného zákona o státním občanství se českým občanem automaticky stává každé dítě, jehož alespoň jeden rodič je státním občanem České republiky bez ohledu na to, jakým způsobem toto občanství nabyl.

Toto hromadné rozdávání českého občanství má i další konsekvence různého typu. V první řadě práva těchto nových Čechů a obrovské náklady s tím spojené, které budou jak administrativní, tak finanční. Jak se s tímto náporem nových českých novoobčanů popasuje český sociální systém, když se na něj tito lidé obrátí jako plnohodnotní čeští občané se žádostí o nepojistné sociální dávky a příspěvky? Jak to bude se zdravotní péčí pro tyto občany? A co školství? Mimochodem, napadá mě, jestli také dostanou povolávací rozkaz v případě, že dojde k mobilizaci, o které hovořila paní ministryně.

Je tu i palčivá otázka, zda se toto opatření bude týkat i potomků někdejších českých Němců, kteří naši první Československou republiku rozbili, ale nevzdali se českého občanství - československého. Volební právo je, kolegyně a kolegové, nejdůležitější okamžik projevu občanství. Téma korespondenční volby není nové. Nespadlo z nebe minulý rok. Pravidelně se opakuje ve veřejné debatě mnoho a mnoho let. Vždycky je nastolují skupiny politiků, kteří chtějí usnadnit volební akt pro osoby, které pobývají v zahraniční. Otázky, na které si v této souvislosti musíme odpovědět, zní: Má se voličům usnadňovat akt voleb? Má se časem volit i elektronicky? Nebo se má ponechat v platnosti současný stav, kdy k volebnímu aktu patří ochota obětovat svůj komfort, svůj čas a dojít zhruba jednou za dva tři roky do volební místnosti? Má se vůbec volební účast zvyšovat o občany, u nichž převládá slabší ochota snášet kvůli volbám jednou za čas cestu na velvyslanectví? A jednoznačně mají tedy i nižší motivaci zajímat se o veřejné dění v Československu - v České republice. Protože jsou to bývalí občané Československa. Budou všechny korespondenční volební lístky po dobu přepravy, skladování, sčítání chráněny před manipulací?

A teď si ještě vypůjčím jeden velice zajímavý příměr senátorky Kovářové, která se ptá, zda je návrh na korespondenční hlasování pro zahraniční Čechy výsledkově neutrální. A já k tomu říkám, pravidla hry třeba některého sportovního utkání, vznikají konsenzuálně. Hraje pak ten, kdo s pravidly souhlasí, a změna pravidel může proběhnout jen za souhlasu obou nebo všech hráčů nebo účastníků toho utkání, všech soupeřů. Je nemyslitelné, aby si před finále mistrovství světa ve fotbale jeden ze soupeřů proti vůli druhého prosadil změnu pravidel tak, aby změna vyhovovala zrovna jemu. Pokud nad navrhovanou změnou pravidel hry není všeobecná shoda, pravidla se nemění. A právě pokusu o takto vynucenou změnu jsme nyní v případě korespondenční volby svědky.

Korespondenční volba ostře dělí politickou scénu i veřejnost. Tato změna není prosazována neutrálně, analyticky a nestranně. Stalo se z ní ryzí politikum. Je protlačována silou s vědomím aktuální převahy těch, kdo ji prosazují. A my máme věřit tomu, že navrhovatelé nehájí jen své partikulární zájmy? Máme věřit, že jde o změnu s neutrálním dopadem? O změnu, která vy lepší systém jako celek? V sázce je mnoho. Mnohem víc než jeden či dva mandáty plus ve prospěch kohokoliv. V sázce je především důvěra společnosti ve spravedlnost volebního aktu. Má být prosazena změna, kterou bude část veřejnosti zásadně odmítat, a tím bude odmítat a respektovat výsledky voleb? Má být prosazena změna, která u části veřejnosti přinese zásadní nedůvěru k celému volebnímu politickému systému? Já na to odpovídám, že určitě ne. Nikdy. A proto si dovolím navrhnout přerušení projednávání tohoto bodu do 22. 10.

Děkuji.