Nemyslel jsem si, že jedno setkání odborníků a následně vydaná kniha změní svět. Jen jsme společně chtěli pojmenovat základní důvody, proč všude kolem nás lež vítězí nad pravdou, ačkoli si to bývalý prezident Havel přál ve svém legendárním hesle o „pravdě a lásce…“ opačně a první prezident naší země T. G. Masaryk dokonce vtělil na prezidentskou standardu slova Pravda vítězí. Možná měl pravdu, ale zatím to tak nevypadá.
Ten, kdo se chce dopídit alespoň trochu relevantních informací o tom, co se doopravdy děje u nás, v EU a ve světě, záhy pochopí, že nemůže být odkázat jen a tzv. mainstreamová média, a už vůbec ne na ta tzv. veřejnoprávní. Přitom právě ona (Česká televize a Český rozhlas) vznikla po převratu na půdorysu někdejších totalitních ČST a ČSRo, o nichž jsme tehdy říkali bonmoty typu ČST lže jako když Rudé právo tiskne. Ano, byla to prodloužená propagandistická chapadla tehdejší moci, prezentovala výlučně její „pravdy“ a názory, sloužila k ohlupování obyvatel. Proto byl objeven ten ošklivý a vlastně nic moc neříkající přívlastek „veřejnoprávní“. Myslelo se, že když se mediální instituce, zejména jejich zpravodajství, svěří jakémusi amalgánu veřejného prostoru, veřejnost to bude platit z druhotných daní, tak si sama veřejnost pohlídá, aby za své peníze dostávala poctivé zboží. Jenomže jaká je realita dnes? Občan je rukojmím zákona, který mu přikazuje platit na provoz ČT a ČRo, ale není připuštěn ani na vteřinu k rozhodování, jak se s těmi penězi naloží. A když vyjádři kritický názor, je osočen, že chce zlikvidovat svobodu slova.
Jenomže co je v podání ČT a ČRo svoboda slova? Je to svoboda pro úzkou a názorově unisonní skupinu novinářů šířit éterem účelově vybrané informace, dezinformace i prosté lži, z nichž staví svoji dnešní propagandu. Jako by ty podlahy a stěny na Kavčích Horách a na Vinohradské byly infikovány už z předchozího režimu jakousi záhadnou bakterií, která napadá tudy chodící novináře, zbavuje je soudnosti a zdravého rozumu a vkládá jim do úst nepravdy a zájmově pokroucené dezinformace.
Myslím však, že je to jednodušší. Ti nejfanatičtější křiklouni z redakcí ČT a ČRo jednají ve shodě s vybranými politickými kruhy, pracují na jejich objednávku, a nepochybně s vidinou či příslibem nějakých benefitů – od přímé korupce přes kariérní postupy až po účast na skutečném vládnutí. O takové příběhy u nás nikdy nebyla nouze. Vzpomeňme redaktora Respektu Vladimíra Mlynáře (posléze ministr informatiky) nebo dalšího prominenta této názorové linie (dnes v Aktuálně.cz) Martina Fendrycha, svého času náměstka ministra vnitra. Taková mesaliance mezi mocí a médii je z etického pohledu naprosto nepřípustná. Je to jen další důkaz o tom, že to, co vidíme na ČT a slyšíme na ČRo, jsou produkty čistě propagandistické.
Nevadí, řeknete si. Když nám skutečné informace nedají v ČT, ČRo a namnoze ani v privátních mainstreamových médiích (připomeňme drastickou proměnu z TV Prima, která ještě před rokem vypadala seriózně a důvěryhodně, ale po nástupu americké CNN je Prima jen dalším z řady obdobných politických tlampačů), půjdeme pro ně k alternativním zdrojům, na internet. Jenomže zde – vedle zpravodajských serverů snažících se přinášet informace ze všech stran, aby si čtenář mohl utvořit vlastní názor, najdete přehršli webů, kde hlavními argumenty jsou věty typu Jedna paní povídala.. . Jeden či více odborníků povídalo…. Nějaký ústav prohlásil…. Bylo objektivně zjištěno….Kolikrát toto čteme a slyšíme? Obvykle jsou těmito slovy uvozovaná tvrzení co do duchaplnosti a věrohodnosti sotva na úrovni žáka 5. třídy anebo připomínají opiové fantasmagorie. A pak se každé takové efektní „zprávy“ chytí zástupy důvěřivců, vznikne sněhová koule valící se sociálními sítěmi a rotující mailovou poštou, a na konci už nikdo neví, co je fakt a co výmysl. Tedy se jedná jen o jiný druh manipulace. A navíc existence a fungování tohoto fenoménu poskytuje úžasně snadný terč pro mainstream, který potřebuje shodit alternativní média, vložit je do jednoho pytle jako zástup duševně chorých, a tudíž bezcenných aktivistů, s nimiž nemá smysl se vůbec zabývat.
A jsme zpět u Adama. To všechno se děje jen proto, že není k dispozici žádný objektivní a důvěryhodný zdroj informací. Je to jednoznačně vina České televize, která si svým dlouhodobě jednostranným a propagandistickým přístupem vykoledovala ztrátu důvěry diváků. Je to nezpochybnitelnou vinou vlády, přesněji řečeno všech polistopadových vlád, včetně té, která nechala dnešní lídry z ČT vyhrát jejich okupační rebelii v zimě 2000, kdy si tato skupina tu televizi přivlastnila a dodneška se tam chová, jak by řekl Vladislav Vančura, „jako lancknecht ve městě, jehož bylo dobyto“. Ani dnešní vláda, jakkoli je její předseda neustále z obrazovky ČT otloukán a občas se zmůže i na nějaké pobouřené poznámky na její adresu, není s to tento problém vyřešit. Proč? Protože propadá falešnému bludu, že ČT může nějak (kladně či záporně) ovlivnit jejich politické postavení. Takže politické scéna se až na výjimky České televize bojí. V takové situaci nezbývá, než celou tuto instituci přehodnotit, jako to učinili v Řecku nebo v Polsku, a vnutit jí její prapůvodní smysl: šířit informace bez jakéhokoli politického zadání.
Není také možné, aby mediální instituce hrazená z veřejných prostředků, sloužila jako hlásná trouba evropské propagandy. Komisařka Jourová by tedy ve svém udatném boji proti dezinformacím měla začít především sama u sebe, u ČT a u ČRo.
Teď, krátce před volbami, dezinformační kampaně dosahují neuvěřitelných kvalit. Proti vlasteneckému srazu v Příčovech v půli srpna tr. například vystartovala dezinformace, že se nejedná o sraz vlastenců ale o akci Trikolory spojenou s akcí rotariánů. Bylo až neuvěřitelné, jakou získala podporu. Nyní probíhá další vlna dezinformací, které problém roušek, jako základního prostředku snížení nakažlivosti koronavirem, překlopila do volební kampaně ve stylu „nebudu volit nikoho, kdo podporuje roušky“ nebo, že „roušky jsou útokem na osobní svobodu jedince“.
Když mi moje malá dcera řekne, že když jí nekoupím živého slona, nebude mne mít ráda, pochopím to. Když ale výše uvedené teorie slyším od dospělých a celkem i vzdělaných lidí, zůstává mi rozum stát nad otázkou, jak je možné, že takovým teoriím uvěřili? Faktem je, že se jedná o předvolební kampaň a také související kampaň na odvedení pozornosti od problémů tzv. Nové migrační politiky EU, zadlužování státu a klesající bezpečnosti v Evropě a ve světě vůbec. Jde o arogantní zpochybnění vlasteneckých stran a kandidátů, jde o znejistění voličů. Nejde totiž o roušky. Jde o mnohem víc. Jde o svobodu, ale jinak, než si to bojovníci proti rouškám představují.
Chaos a anarchie, případně občanská válka jsou totiž jistou cestou k totalitě, jak jsme i v našich dějinách viděli již několikrát.
Autoritářské režimy charakterizuje především kontrola informací a jednostranná propaganda. Opozici naopak charakterizuje naopak snaha dopátrat se pravdy a tak řada režimů mlží tím, že vypouští řadu chaotických anebo naopak cílených dezinformací, aby hledání pravdy maximálně znesnadnily.
Nezní vám to povědomě?
V jaké fázi budování totality se tedy nachází náš stát a národ? Rozbití tradic-nastolení chaosu- nástup anarchie-občanská válka-nástup diktátora?
Není čas přestat se hádat o malichernostech a začít přemýšlet, jak to zastavit?
