Tuto akci pravidelně organizuje Český svaz bojovníků za svobodu – ovšem od nástupu ministryně obrany Jany Černochové do funkce, na základě jejího osobního zákazu, již bez účasti, podpory a participace Armády České republiky. Což je mimořádně ostudné.
Lhaní o dějinách na vzestupu
Výročí začátku Slovenského národního povstání (a celý jeho odkaz) je v posledních letech, bohužel, záležitostí, o které politici a média hlavního proudu již téměř vůbec nehovoří.
Anebo, což je možná ještě horší, hovoří o ní nepravdivě, zavádějícím až lživým způsobem - stejně tak jako o různých dalších důležitých událostech spojených s druhou světovou válkou a bojem proti Němcům.
A proto patří velké díky právě Českému svazu bojovníků za to, že tohle mírně pozapomenuté výročí na událost zásadního, a to i českého národního, významu každoročně důstojně připomíná.
Jde totiž o velmi důležitou připomínku počátku klíčového momentu ozbrojeného odporu nejen proti tehdejšímu klerofašistickému slovenskému režimu, ale současně, nebo možná i hlavně, proti hitlerovskému Německu, jehož byl tento režim naprostým vazalem – a které Slovensko ničilo a české země okupovalo a Čechy, i další Slovany, vyhlazovalo.
Vzpomínat s pokorou a úctou k pravdě na tyto milníky našich dějin se, bohužel, nyní už takzvaně moc nenosí.
Protože žijeme v době, kdy se ve veřejném politickém a mediálním prostoru velmi často, a mnohdy i záměrně a cíleně, přepisuje a falšuje naše moderní historie.
A to nejčastěji právě v souvislosti s druhou světovou válkou, s jejími příčinami, průběhem i s jejími výsledky.
Zcela v intencích hesla „Kdo chce ovládat přítomnost, musí nejprve ovládnout i minulost“.
Cílem těchto snah a politických her proto bývá právě i Slovenské národní povstání a jeho odkaz.
Charakter a dějinný význam Slovenského národního povstání
Přitom je nepochybné, že toto povstání bylo největší a nejdůležitější ozbrojenou protiněmeckou akcí na území někdejšího Československa a střední Evropy vůbec. Respektive, spolu s Varšavským povstáním šlo o dvě největší a nejdůležitější kolektivní domácí bojové protiněmecké akce v celé Evropě.
Slovenské národní povstání bylo akcí, která jasně dávala Evropě a světu najevo, že Slováci většinově nechtějí být kolonií nacistického Německa a že touží po návratu ke svobodné a demokratické společnosti, jakou bylo, přes všechny jeho dílčí chyby, neduhy a nedostatky, předválečné Československo.
Mimochodem - Slovenského národního povstání se aktivně, se zbraní v ruce, účastnilo i více než dva tisíce Čechů. A bylo tudíž i důkazem silné česko-slovenské sounáležitosti, ke které se i já hrdě hlásím.
A, ano, bojů v rámci Slovenského národního povstání se aktivně účastnilo i mnoho tehdejších slovenských a českých komunistů, z těch nejznámějších se sluší jmenovat Gustáva Husáka a Jana Švermu, který v něm i padl.
V rámci historické pravdy nemá smysl to zamlčovat a už vůbec to není důvodem k tomu, vydávat Slovenské národní povstání za nějakou pouze čistě komunistickou politicky a ideologicky motivovanou akci.
Není tomu tak, toto povstání mělo skutečně celonárodní a demokratický charakter, jeho cíle byly - a dodnes jsou - hodny úcty.
A výročí tohoto povstání by klidně mohlo - čí spíše mělo - být, vzhledem k naší společné minulosti se Slovenskem a Slováky, i českým státním svátkem.
Ve slovenském povstání po našem boku bojovali i polští, rumunští, rusínští, bulharští, srbští či francouzští vojáci a dobrovolníci. Významnou podporou povstání byly letecké výsadky partyzánů a vojáků z Kyjeva a z Moskvy. Toto povstání bylo podporováno i leteckými dodávkami materiálu, hlavně ze Sovětského svazu a v menší míře i ze Západu.
Osvobození jsme zaplatili krví
Slovenské národní povstání stále zůstává důkazem odvahy, hrdinství a sounáležitosti našich dvou bratrských národů v boji proti německému genocidnímu teroru.
A důkazem toho, že naše osvobození v roce 1945 nám nespadlo do klína, jak nás o tom mnozí dnešní rádobyexperti přesvědčují, ale bylo prolito krví našich předků.
Vzpomeňme
dnes i na statečnost a obětavost všech civilistů,
kteří tehdejším povstalcům a partyzánům pomáhali, protože tím riskovali životy
své i životy svých rodin a mnozí z nich tehdy
svými životy i skutečně zaplatili.
A vzpomeňme i na statečné velitele tohoto povstání, na generály Rudolfa Viesta a Jána Goliana, které Němci poté popravili. Zasloužili by si zcela určitě – in memoriam – i nejvyšší vojenské vyznamenání České republiky.
Barbarství Němců
A hlavně také nesmíme zapomínat na zvěrstva, která Němci po potlačení povstání páchali na slovenských civilistech. Mimo jiné bylo vypáleno a vyvražděno na devadesát slovenských obcí.
Němci a jejich slovenští přisluhovači tehdy rozpoutali na Slovensku teror, při kterém bylo více než dva tisíce civilistů popraveno bez soudu, včetně veřejně prováděných poprav, a téměř deset tisíc dalších osob bylo odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Mnozí se odtud již nevrátili.
Německé oddíly, v čele s nechvalně proslulým SS komandem Edelweiss, jehož velitelem byl mimochodem SS-Sturmbannführer Erwein von Thun-Hohenstein, sudetský Němec z Liberce, zlikvidovali na slovenském venkově v tzv. partyzánských obcích na pět tisíc civilistů. Mnoho z nich obzvláště trýznivým způsobem, jako třeba v rozpálených pecích vápenky v obci Nemecká.
Po skončení války bylo na Slovensku v této souvislosti odkryto přes dvě stě masových hrobů.
Tohle všechno mějme na paměti, když se dnes například zpochybňuje odsun Němců z tehdejšího Československa a když někteří čeští politici jezdí na německé sudetské sjezdy, kde se klaní Henleinovým a Frankovým politickým pohrobkům a poníženě a podlézavě hovoří o tom, že by příště tyto sjezdy měly probíhat v České republice.
Slovenská dějinná paměť
Odkaz
Slovenského národního povstání má významný dopad
i na dnešní stav veřejného mínění na Slovensku, a to jak ve vztahu ke druhé světové válce, tak i
k některým mezinárodněpolitickým otázkám dneška.
Slováci, respektive mnohé slovenské rodiny mají přímou zkušenost s bojovými válečnými akcemi, mají své padlé a své hrdiny.
A to nejen z bojů Slovenského národního povstání, ale i s tvrdými boji těsně poválečnými. Zejména šlo o boj proti banderovcům, kteří se snažili přes Slovensko probít se do západních okupačních zón s cílem a touhou, aby nemuseli pykat za své strašlivé válečné zločiny a kolaboraci s Hitlerem.
Banderovci na východním a severovýchodním Slovensku obsadili a vyloupili několik obcí v okresech Stropkov, Prešova Giraltovce, zabíjeli vojáky a civilisty, loupili a rabovali.
V bojích s banderovci padly desítky Slováků – a jejich potomkům nemusí nikdo nic vyprávět o tom, že šlo o jen možná trochu radikálnější, ale v podstatě dobrosrdečné a mírumilovné ukrajinské vlastence. Slováci znají pravdu a jsou alergičtí na její znásilňování a na adoraci nacistů a jejich pomahačů.
I to je důležitý odkaz Slovenského národního povstání.
Čest, sláva a úcta památce hrdinů Slovenského národního povstání!
Nikdy nezapomeňme!