A to poté, co řada nejvyšších českých představitelů, počínaje prezidentem Pavlem a konče třeba předsedkyní Poslanecké sněmovny Pekarovou Adamovou nebo dokonce samozvaným mentorem Halíkem, silným hlasem varovala Slováky před volbami, aby nevolili nikoho jiného, než pokračování dnešního zmateného vládnutí ve stylu Igora Matoviče a Eduarda Hegera. Protože jen tak by Slovensko bylo nadále stejně poslušným služebníčkem zahraničních zájmů, jako my a výše jmenované někdejší slovenské elity. Fico má totiž docela jiné programové priority. Zastavme se aspoň u některých.
Předně vzkázal, že jeho země už nedá ani náboj na vojenskou podporu ukrajinského konfliktu, navíc dodal, že velký díl té dosavadní podpory se ztratil v docela jiných činnostech, než humanitárních. Na Ukrajině se prostě hromadně šmelí se zahraniční pomocí. Zkušenosti praví, že většina armádních dodávek, které putují přes nás a Slovensko na Ukrajinu, končí v rukou překupníků a ti s nimi nakládají všelijak, třeba i přeprodejem islamistickým teroristům.
Už pověstná je historie, jak si sama oficiální ukrajinská policie i armáda musí kupovat zbraně ze západu právě od oněch překupníků, kteří se jích zmocní, jakmile překročí ukrajinské hranice. To Fico odmítá, a není divu. Je to postoj nanejvýš rozumný. Zjevně znamená i fakt, že si Fico uvědomuje, že každé další dodávky zbraní na Ukrajinu tamní válku a utrpení lidí na obou stranách konfliktu jen neúnosně prodlužují. Ti, kdo dodávají zbraně, vlastně nesou spoluvinu za spoustu zmařených lidských životů.
Fico ovšem nemluví zdaleka jen o Ukrajině. Už v kampani před zářijovými parlamentními volbami, ale také po složení vlády například v obecné, ale velice srozumitelné rovině opakoval, že bude vykonávat svrchovanou zahraniční politiku. V této souvislosti Fico často používá ve svých proslovech přívlastek "slovenský". To naše novináře dostává do varu. Stejně jako jeho vyjádření k pojmu vlast, vlastenectví a výchova k němu.
Doslova (dle ČTK) řekl: „Uvítal bych, pokud by naše školství podstatně více zohledňovalo, že tato země má nějaké tradice, svátky. Je špatné, když máme jeden z největších počtů svátků v Evropské unii, ale vnímáme je jen jako dny volna. Nevnímáme je na posilování zdravého vlastenectví, sebevědomí a v tomto duchu by školství mohlo sehrávat poměrně významnou úlohu." To je další významná priorita, která by nám mohla poskytnout značnou inspiraci.
Obě věci spolu samozřejmě souvisí. Jestliže se chovám vazalsky (a je jedno, zda vůči USA, EU či oběma), pak poslušně prodlužuji válku na východě, a uvědomme si, že Slovensko, na rozdíl od nás, má s Ukrajinou společné hranice. Je to tedy pro ně nadmíru citelnou otázkou. S tím ale jde ruku v ruce národní sebeuvědomění. Jestliže někdo z vyšších mocenských celků ignoruje zájmy mého lidu, pak se postavím proti tomu, jako by znamenala Ficova slova. Jeho výzva k národní hrdosti, samostatnému rozhodování a národnímu sebevědomí je logická a lze ji jen uvítat.
Zato naše vláda zpívá poslušně podle jiných not. Podle vlády rozhodně nezastavíme transfery „pomoci“ na Ukrajinu, naše slavná ministryně obrany by dokonce (byť v jiné příčinné souvislosti) vystupovala z OSN. Ptejme se, odkud k tomu vzala mandát? V sídle NATO například? Ficova vláda, jak se zdá, předloží za pár dnů oficiální verzi vládního prohlášení. S napětím očekávám, zda bude obsahovat výše uvedené přísliby. Věřím, že ano.
A ještě pár slov o našich „liberálech“. Najednou se, když zadáte do vyhledávače na webu slovo Fico, vyrojí hora citací a článků, kterak Fico v roce 2006 prohlašoval, že vstup SR do eurozóny je historický okamžik. Jako by to mělo znevěrohodnit jeho dnešní slova. Ale ti, kdo takto argumentují, ignorují, že jsme úplně jinde než v roce 2006. Tehdy ještě nebyla velká hospodářská krize, kterou způsobily spekulativní zájmy amerického kapitálu, tehdy ještě nebyly v EU různé cenzorní plány a administrativní Abteilungy, tehdy ještě nevykřikovala Věra Jourová z Evropské komise své fantasmagorie o hybridních válkách a dezinformacích, tehdy ještě také nebyl Majdan (za přímé účasti našich poslanců Štětiny a Schwarzenberga), zjevně protiprávní převrat, svržení legálního ukrajinského prezidenta Janukoviče a start občanské války nového prezidenta, oligarchy Porošenka, proti vlastnímu obyvatelstvu. Tehdy ještě nebyl masakr v Oděse atd, atd. Časy se změnily, nutno říct k horšímu. Fico by mohl být nadějí i pro nás, že se jim dokážeme postavit.
To nejhorší, co by mohlo Ukrajince potkat, bude to, že se konflikt přelije do nekonečné krvavé války stylu Izrael-Palestina. To jim opravdu nepřeji. Protože všechny války ale končí u jednacího stolu, je nutné tato jednání zahájit co nejdříve, ať zbytečné umírání a mrzačení vojáků na obou stranách skončí co nejdřív. Opravdu není nutné pro zisky bank zvyšovat počty válečných vdov a sirotků.
V tomto směru držím SMERU a R. Ficovi palce!
