Takže jen tak na okraj, já se budu snažit být stručný, protože doba postoupila, je hokej a budu se držet maximálně věcného projevu. Takže například pro Radu Evropy na Cenu Václava Havla je věnováno tři čtvrtě milionu, Akční plán pro Ukrajinu - milion, ale bůhví, co se pod tím skrývá, Radiu Svobodná Evropa jsou věnovány dva miliony, Asijsko-evropská nadace - 600 tisíc, Svěřenecký fond pro Afriku - 222 milionů, Svěřenecký fond pro Kolumbii - čtvrt milionu, Smlouva o Antarktidě - milion 200 tisíc, Univerzita v Kalifornii, University of California - 7 a půl milionu, Akční plán OECD pro cíle udržitelného rozvoje - milion 500 tisíc. Potom ale jsou zajímavější projekty, například: Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen - čtvrt milionu, Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině - půl milionu.
Podpora oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru - skoro půl milionu. Hudba pro Etiopii - 300 tisíc. Česká škola pro gambijské dívky - čtvrt milionu. Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na strojích v Indii - necelých 400 tisíc. Vůbec nechápu, proč tyto peníze nedostanou naši občané.
Tady jde o to, že vlastně projekty zahraniční rozvojové pomoci jsou vykonávány nepřímo. To znamená, nevykonává je přímo ministerstvo, ale vykonává ji prostřednictvím ponejvíc neziskových organizací. A je pochopitelné, že už ta účast toho prostředníka efektivitu rozvojové pomoci, i když by byla cílená a rozumná, tak ji nesmírně prodražuje. A snaha o to, aby pomoc státům, které ji rozhodně potřebují a které ji povětšině tedy nedostávají, jako třeba Jordánsko, tak z těchto peněz právě ti prostředníci, ty neziskovky, si utrhují poměrně značný podíl a tu pomoc velmi prodražují.
Navíc ještě jde o to, že rozvojová pomoc, aby fungovala, aby to mělo nějaký efekt pro nás, tak to musí plynule navázat na komerční vztahy, má to umožnit, aby se v té zemi seznámili s českými produkty - já nevím, zavlažovací čerpadla například - a aby potom z toho daru plynule navázaly odbyty náhradních dílů, dalších subjektů a takových. To je poznámka, kterou já považuji za velice důležitou. Vyplynulo to z jednání, které jsem měl s jordánským králem před dvěma lety, kdy právě on říkal, že má problém s tím, že když už dostane nějakou pomoc, tak z ní dostává právě jenom zlomek.
Takže když vidíme, že na jednu stranu naše vláda rozhazuje peníze, na druhé straně jsou to peníze, které nemá, protože prohlubující se schodek státního rozpočtu znamená, že ty peníze si musíme někde půjčovat na to, abychom je mohli rozdat, tak mně to přijde nemístně velkorysé a samozřejmě s tím se těžko můžeme ztotožnit.
Je spousta cest, jak ušetřit. Můžeme otevřít znova zdroje financí, které by nám mohly pomoci, kterou budou formou zdanění dividend zahraničních firem, které odcházejí do zahraničí. Můžeme začít přemýšlet o tom, jak zahraniční firmy, které tady čerpaly investiční pobídky že by část svého zisku měly povinně reinvestovat do dalšího rozvoje tady u nás, aby zajistily další pracovní místa a další pracovní příležitosti. Ale pro naše lidi, ne pro zahraniční dělníky, které si sem přivedou.
Zkrátka a dobře, naše vláda nesmí fungovat jako Feldkurát Katz a rozhazovat peníze, které si půjčí. My bychom měli přemýšlet nad tím, jak peníze ušetřit, jak peníze vydávat s rozmyslem a opatrně a hledat zdroje, které jsou dosud ještě neotevřené. Takže cesta zvyšování daní, jak vidíme například v pirátském programu, to určitě není. Ale nemůžeme hospodařit tím způsobem, že budeme rozdávat do ciziny peníze na nesmyslné projekty, které si musíme půjčovat.
To jsou moje výhrady jenom na tento úzký segment vlastně, který jsem si vybral pro dnešní příspěvek.
Děkuji vám.
