Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Zvláště ti, kteří byli přihlášeni přede mnou, těm se omlouvám, ale chci reagovat na pana senátora Větrovského, tak proto jsem si teďko vzal to přednostní právo. Nebudu říkat, s čím souhlasím, s čím nesouhlasím, řeknu prostě na začátek hned jednu věc, že tu novelu zákona o pedagogických pracovnících podpořím. Kdyby bylo na mně, tak bych ji podpořil a schválil hned tak, jak to navrhl výbor zdravotní. A už bych ji vůbec nevracel do sněmovny. Já se teď pokusím vysvětlit, proč ji podpořím. Podpořím ji především proto, že to považuji za významný posun vpřed. Tady si dovolím malou exkurzi do historie. Ten zákon o pedagogických pracovnících, který jaksi uváděl do praxe povinné pedagogické vzdělání pro lidi na školách, vstoupil na světlo světa v roce 2004. S tím, že od roku 2005 by měli mít všichni pedagogické vzdělání, ti lidé, kteří chtějí učit na školách. Samozřejmě ta situace byla katastrofální, v té době tisíce a tisíce učitelů to pedagogické vzdělání neměli, tak se ta účinnost odložila o 5 let. Za 5 let, v roce 2010, se zjistilo, že se situace příliš neposunula, že pořád těch lidí, kteří nemají pedagogické vzdělání, na našich školách působí znovu. A působí se to o dalších 5 let. V roce 2015 za ministrování pana Chládka, tedy sociální demokracie, která měla velmi dobré kontakty a pořád má s odboráři, tak bylo rozhodnuto, že to skutečně vstoupí v platnost definitivně. Jenže problém byl v tom, že to nebylo tak úplně možné, protože pořád to byly více než desetitisíce lidí, kteří na těch školách působily. A to pedagogické vzdělání neměly. Tak se udělalo několik výjimek. Udělalo se několik výjimek. A já to tady říkám proto, protože jsem s tím měl jako ředitel školy v té době poměrně hodně problémů. Kdyby si sestavil desítku nejlepších učitelů u sebe na škole, a jistou neskromností říkám, že to nebyla žádná mizerná škola, není ani dneska, tak z těch 10 nejlepších učitelů 6 jich nemělo to pedagogické vzdělání.
Jak se rozhodovali? Jak už tady naznačil pan ředitel Grulich... tedy „ředitel“, pan senátor Grulich. Tak odešli někteří z té školy. Prostě sebrali se, zavřeli dveře a řekli, že odcházejí. K veliké lítosti mojí i k veliké lítosti studentů. S některými jsme se dohodli na nějakých výjimkách, které byly možné, ať už proto, že byly dostatečně staří, aby je někdo vyhnal na nějaké doškolování, s některými, protože jsem je považoval za mimořádné odborníky. A někteří, ale hodně málo, 2, se rozhodli, že budou to pedagogické minimum studovat. To bylo před X lety. Dodneška to nedodělali, protože přicházeli odtamtud naprosto zničení, měli pocit, že tam chodí, protože musí, a ne, že se něco potřebného pro sebe dozvídají. Ať už tedy z didaktiky nebo z pedagogiky, což já tedy považuji za hrozné zjištění. Zvlášť u lidí, kteří byli skvělí a jsou pořád skvělí kantoři a rádi by se vzdělávali. Takže to byl takový malý exkurz do historie. A teď, proč ten návrh zákona podpořím. Rozhodně nemohu souhlasit ani s panem ministrem, vlastně ani s panem profesorem Drahošem, že touhle tou změnou zákona řešíme především nedostatek učitelů, který existuje. To by bylo málo a bylo by to velice smutné, protože na to by měl mít stát pravděpodobně úplně jiné nástroj, jiné páky.
Ať už to je plat nebo ať to jsou podmínky, ať to jsou počty dětí ve třídách a tak dále. Nikdo mě jistě nebude podezřívat z toho, že bych byl nějaký velký příznivec současné vlády, ale musím říci, že to, co se změnilo v oblasti platů za poslední léta, tak je významný krok kupředu a skutečně se to i na počtech lidí, kteří jsou ve školách a kteří neprchají houfně, nepochybně projevilo.
Kdybychom tím chtěli nahrazovat to, že nemáme dost lidí ve školách, tak by to bylo smutné i v tom, že nám chybí především učitelé v některých oborech. To jsou především přírodovědné obory, matematika, fyzika, chemie. O informatice ani nemluvím. Proč, na to si jistě dokážete odpovědět sami. A bylo by velmi bláhové se domnívat, že před školou se povalují davy těchto odborníků a čekají na příležitost, až do školy budou moc jít a až je ředitel přijme, až začnou učit.
Hlavní důvod, proč to podpořím, a hlavní přínos vidím v tom, že ve školách budou moci působit vysokoškolsky vzdělaní odborníci z různých oborů. Především mám na mysli, a pan senátor Větrovský o tom také mluvil, že je rozdíl mezi základní školou, 2. stupněm a střední školou, ale já teď mluvím konkrétně o situaci na středních školách. Přibývá čím dál tím víc v kurikulu jednotlivých škol odborných předmětů, postavených na nějakých mezioborových vztazích. Přibývá čím dál tím víc celoročních projektů, přesahujících jednotlivé obory a jednotlivé předměty. Na gymnáziích je převážná část studia ve vyšších ročnících založena na studiu volitelných předmětů. Volitelných předmětů naprosto různého zaměření, které si stanoví škola a které škola nabídne studentům. A studenti si je vybírají. Tady vzdělávání na pedagogických fakultách nepomůže a nemůže to ani nijak nahradit. Může to nahradit jedině moderní vzdělávání, o kterém už mluvil pan senátor Grulich, ve kterém bude spojeno to didaktické, pedagogické a odborné. A to je přesně místo pro odborníky, kteří třeba nemají pedagogické vzdělávání.
Možná že byste mi mohli položit otázku, proč si tedy nedodělají pedagogické minimum, zjednodušeně řečeno. Prostě proto, že to pedagogické minimum, jak jsem o tom už mluvil, nereflektuje jejich potřebu. Ale ti, o kterých jsem mluvil, tak tam chodí proto, že musí a ne proto, že by jim to něco příliš nového přinášelo a dávalo. To říkám s velkou odpovědností a trošku to říkám i s jistým uzarděním, protože jsem mluvil s mnoha děkany pedagogických fakult, kteří by rádi posunuli kurikulum svých fakult někam k modernějšímu pojetí, ale zatím se to příliš nedaří.
V tomto okamžiku si nemohu odpustit jednu poznámku, která se týká toho, co tady vzniklo před x lety, ne tak dávno, a jmenovalo se to Učitel naživo. To přesně bylo studium právě pro lidi z praxe, pro odborníky, kteří se chtěli stát učiteli. Možná vám to přijde divné, ale zažil jsem lékařku, která chtěla učit, přihlásila se do projektu Učitel naživo, chtěla učit na středních školách. Zažil jsem fyzika vzděláním, který chtěl také učit, přihlásil se do toho. A tak dále, mohl bych o tom mluvit. A tento projekt především vycházel z toho, že se tam spojuje moderní pojetí didaktiky, pedagogiky a hlavně hodně praxe. A praxe je postavena na tom, že ti lidé, když jakoby studují pedagogické minimum nebo toho Učitele naživo, tak tráví ne desítky, ale stovky hodin s tím mentorem, který je vede a učí je. To je mimochodem asi ten největší rozdíl, o kterém už tu také byla řeč. S tím Estonskem, Finskem a tak dále, kde studenti i normální pedagogické fakulty během studia mají každý rok stovky hodin praxe, stovky hodin stráví na školách, zatímco u nás je to pár malinkých desítek hodin.
A další přínos, který vidím v novele zákona o pedagogických pracovnících, že tady se pamatuje se zavedením institutu adaptačního období začínajících učitelů. Ať už po pedagogické fakultě nebo těch, kteří nejsou odborníky a třeba jen studují právě pedagogické minimum. To je něco, co je velice důležité, co je nesmírně podstatné, co jsem se pokoušel i na své škole zavést, že jsem těm nejlepším učitelům řekl: "Já ti snížím úvazek o jednu hodinu, nahradím ti to osobním příplatkem a ty budeš chodit na hospitace a pomáhat začínajícím mladým," protože oni to neměli. A to tato novela zákona o pedagogických pracovnících zavádí, tento institut, a já jsem za to nesmírně rád.
Debata, která se o tom v poslední době strhla, rozvinula, tak často na jedné straně šermuje zbraněmi jako devalvace učitelského povolání, soumrak českého školství a tak dále. To je vlastně trošku zbytečně vzrušená debata. Já bych si troufl říci, že je to takřka bouře ve sklenici vody. Buďte si jisti, že neexistuje ředitel, který by na škole nechtěl mít lidi, kteří budou učit dobře, s chutí, rádi. Každý ředitel si to přeje nepochybně. A podezřívat ředitele z toho, že bude zaměstnávat svoje známé nebo si myslet, že absolvent vysoké školy textilní se bude ucházet o místo učitele biologie na základní škole, to je prostě bláhovost a nesmysl. Tak to prostě samozřejmě není. Nehrozí v žádném případě, když novelu zákona přijmeme, že do škol vtrhnou neschopní odborně vzdělaní laici, kteří zničí české školství. Přijdou tam, a možná tam zůstanou bez nějakých výjimek, kterými se obchází současná dikce zákona, lidé, kteří chtějí učit, lidé, kteří k žákům mají vztah, lidé, kteří dokážou žákům něco dát. A to bude přínosné samozřejmě nejen pro školu, pro ředitele, ale především pro žáky a možná pro celou naši mladou generaci.
Děkuji vám za pozornost.
