Dobré odpoledne, dámy a pánové. Hodně bylo řečeno, nebudu to příliš rozšiřovat. Přesto si dovolím pár poznámek. Možná dotaz na všechny. Tušíte, kolik bylo ministrů školství od roku 1990? Jednadvacet, prosím. Jednadvacet ministrů školství, to není dlouhá průměrná funkční doba jednoho ministra. Pan ministr ten průměr dost myslím přesahuje už. Už přesluhuje, ano, a já si myslím, že to je především proto, že ministerstvo pod současným vedením postupuje správným směrem.
Nepochybně správným směrem, tak, jak to odpovídá trendům ve vzdělávání, jak to odpovídá době, jak to odpovídá potřebě dětí a potřebě společnosti.
Takže z toho pohledu samozřejmě je nutno konstatovat, že dlouhodobý záměr, o kterém tady teď mluvíme, přestože už je rok 2020, tak se bavíme o dlouhodobém záměru od roku 2019, je cesta správným směrem. Daleko správnějším směrem je ta Strategie 2030, kde už je to řečeno všechno naplno.
Samozřejmě že hlavní úkoly jsou jasné. Ono se to velice často smrskne na debatu o platech učitelů, všechny problémy ve školství, což ani zdaleka není pravda, ale pan ministr tady zmínil i další věci. Já jenom si dovolím jednu poznámku k tomu, co říkal pan senátor Větrovský, když se ptal, jaké jsou kroky ke snížení administrativy na školách. Nejsou žádné. Prostě ta škola dnes je tolik vtlačena do reality, že musí plnit mnoho funkcí. Problém není tedy to, že by tam byly věci, které by tam nepatřily, ty tam prostě musí být. Některé schvalujeme i my, jako jsou věci kolem GDPR a tak dále, a na té škole nejsou lidé, kteří by je dělali.
Normální škola má ředitele, jednoho zástupce a jednu hospodářku. Kdo všechno má administrativu dělat je zřejmé a jasné. Pak se nedivme, že o místa ředitelů není téměř žádný zájem. My o ně moc nepečujeme a podle toho to vypadá. A škola bez ředitele, který má jasnou vizi a který má dost prostoru tu vizi prosadit, tak samozřejmě je velmi průměrná, řekněme eufemisticky.
To, co mě ovšem zajímá v současné době daleko nejvíc je otázka mateřských škol. O tom se téměř vůbec nemluví, ale problémy, které jsou v mateřských školách... Nemluví se o tom na veřejnosti, paní senátorka se na mě tak usmívá, jestli to myslím vážně, že se o tom nemluví. Možná, že se o tom mluví na mateřských školách a u zřizovatelů, ale nemluví se o tom moc na veřejnosti. Tam ta situace troufnu si říct se začíná blížit lehce katastrofě. Naplněnost tříd, pracovní doba učitelek, nepřekrývání učitelek. Ony nemají čas si ani dojít v podstatě na záchod. Ředitelky jsou zatíženy vysokou pedagogickou povinností. Zápisy do školek, které se v minulém období posunuly až do dubna, do května, takže ještě v září maminky nevědí, jestli jejich děti budou do školky přijaty v místech, kde je naplněnost veliká, a tak dál.
Problémů je hodně, málo se o nich mluví. A tam si myslím, že se skrývá velký problém na to nejbližší období. Na ty další roky čtyři osm let dál, to je všechno pojmenováno, ale tady ten problém je potřeba řešit teď hned. Takže samozřejmě podporuji ten dlouhodobý záměr, souhlasím s ním. Beru ho na vědomí, ale měli bychom skutečně hodně rychle některé problémy řešit a udělat konkrétní opatření. Protože setrvačnost v oblasti vzdělávání je veliká a jestli nezačneme hned s něčím, tak to budeme pořád odkládat a budeme se dostávat dál a dál do problémů. Děkuji.
