jako obvykle bych vám popřál hezký a příjemný den, hezké a příjemné odpoledne, ale nějak mi to nejde přes rty, toto přání. Stejně tak, jako když jsem se dnes probudil do krásného, téměř jarního rána, tak jsem z toho vůbec neměl příjemný pocit. Nezvykle ticho všude, jindy hlučné město vůbec není slyšet, děti neběhají do školy, neřvou, po ulicích se plouží sem tam pár lidí v rouškách, poloprázdné tramvaje, sem tam projede auto. Prostě děsivé, až apokalyptické. Ano, moc dobře vím, že v tom nejsme sami, v této situaci. Podobnou situaci zažívají i jiné země a hledají východisko ze situace, která nemá v moderních evropských dějinách obdoby. Nemá prostě v moderních evropských dějinách obdoby. Nechci mluvit o tom, co všechno vláda této země zanedbala, mluvili o tom mí předřečníci a jistě o tom budou mluvit i ti, kteří jsou přihlášeni do rozpravy. Ale je třeba říci, že někteří lidé trestuhodně zanedbali možnosti, aby se celá situace dostala do fáze, ve které se nacházíme. Stokrát si můžeme opakovat, že naše opatření byla rychlejší, účinnější a přísnější než jinde, jistě je to pravda, nelze jim nic vytknout. Ale všechno je to jaksi ex post. Ta několikatýdenní laxnost, neprofesionalita, nezajištění ochranných prostředků, ujišťování lidí, že vše je pod kontrolou, obcházení krizového zákona tak, jak jsme teď slyšeli. Pozdní aktivace krizového štábu. To, že vše řídili politici, a ne odborníci, znamená, že se miliony lidí pohybovali mezi sebou naprosto nechráněni.
Naprosto nechráněni lékaři, zdravotníci, záchranáři všech složek šli do nerovných soubojů s epidemií, netestovalo se, prodavačky obsluhovaly sta tisíce vyděšených lidí bez nejmenší ochrany a lidé navzájem mezi sebe šířili nákazu, která padá na hlavu těch, kteří postupovali tak, jak jsme slyšeli. Všichni víme, že ani zdaleka nejsme na konci, že nás pravděpodobně čeká nárůst nemocných, další restrikce a o ekonomických dopadech, které u nás zákonitě musí přijít, ani nemluvím. A přijdou, to víme všichni velice dobře.
Naštěstí se ukazuje neuvěřitelná schopnost lidí této země v pravou chvíli se vypnout k velkým výkonům. Hluboce se skláním přede všemi, kteří po nocích šijí roušky, vyrábějí dezinfekční prostředky, hlídají děti zdravotníkům. Lékaři, zdravotníci, kteří ze své práce v podstatě neodcházejí. Skláním se před učiteli, desítkami tisíc učitelů, kteří hledají možnosti, jak i v této situaci učit 1,5 milionu žáků, kteří zůstali doma a zůstanou ještě několik týdnů nepochybně. Před sestřičkami, lékaři, záchranáři, kteří bojují v první linii, anebo před těmi, kteří vlastně sedí i tady, a to jsou hejtmani, starostové, primátoři, kteří i v těch podmínkách, naprosto z mého pohledu chaotických, řešili věci tak jak mohli a uznali za vhodné. A patří jim za to neuvěřitelné díky. Nakonec si myslím, že je dobře se zmínit i o tom, že naprostá většina lidí této země pochopila, jak je situace vážná, začínají se chovat velmi zodpovědně. Ale mezitím uplynuly už 3 týdny, to si přiznejme. To víme a následky nepochybně poneseme. Až tahle situace skončí a dá bůh, že se zase jednoho rána probudím do toho rána, kdy město bude hlučné, děti budou řvát pod okny a lidé budou spěchat do práce, tak je na čase vyvodit nekompromisně osobní závěry. To, že se dnes zastavily největší firmy této země, že nemáme dostatek rezerv, abychom mohli pomoci finančně těm malým firmám, středním firmám, podnikatelům, nevyužili jsme té konjunktury posledních let k tomu, abychom si ty potřebné rezervy vytvořili, chovali jsme se prostě nezodpovědně, znamená, aspoň z mého pohledu, že vláda něco této země dělá a dělala špatně. Budu konkrétní, prostě žádám pana premiéra, aby potlačil své ego, aby nebudoval svoje PR, aby přestal s tou volební kampaní, aby nechal jednat a mluvit skutečné odborníky, protože jenom to nám může pomoct. To všechno bude ku prospěchu občanů této země. A nakonec občané, lidé této země, všechny dluhy za toto nezodpovědné, chaotické, egoistické jednání zaplatí.
Děkuji za pozornost.
