Jako zcela standardně zvolený zástupce obyvatel jihočeského kraje si mu dovolím oponovat. A to co si myslím, neříkám poprvé. Po nové zákonné úpravě dlouho volaly všechny šumavské obce a její přijetí by mělo být vysněným kompromisem při hledání cesty mezi ochranou přírody a dlouhodobě udržitelným rozvojem na Šumavě. Odmítám snahy škodit Šumavě. Je to klenot jižních a západních Čech. Proto podporuji věcnou diskusi o návrhu nové právní normy, která vznikla z iniciativy Plzeňského kraje. Je totiž přes své nedostatky kvalitativně mnohem lepší, než návrh ministerstva životního prostředí. Nehledě k tomu, že vláda zatížená svými vnitřními problémy, tématiku života na Šumavě zcela přehlíží.

Souhlasím s tím, že návrh nového zákona o NPŠ není dokonalý a na jeho slabiny dlouhodobě upozorňuji. Velkou pozornost si podle mého názoru mimo jiné zaslouží diskuse o rozložení a rozsahu takzvaných zásahových a bezzásahových zón. Tento zákon je ve druhém čtení a lze jej tedy upravit do podoby snad té nejlepší. A právě to by si měla Sněmovna uvědomit a věnovat této právní normě mimořádnou pozornost. Zákony by měly být prospěšné, nikoli zničující. Doporučuji proto věcnou debatu a ne politické výkřiky.

Pokud použiji dramatickou a mediálně nepochybně atraktivní rétoriku pana poslance Pagiia tak tvrdím: Lepší plantáž prken, než poušť. Chceme Šumavu zelenou. My jako obyvatelé Jihočeského kraje, stejně jako naši sousedé na Plzeňsku, nenecháme Šumavu uschnout. Na slova pana Paggia o tom, že Plzeňský kraj si národní park představuje jako plantáž prken obhospodařovanou moudrým plánovačem – lesníkem, kde zaměstnanci správy parku odklízejí ze země šišky, aby houbaři nezakopli, si troufám říci: Lidé, kteří na Šumavě žijí hned tak nezakopnou. Oni zde totiž skutečně žijí a chtějí tak činit nadále. Pane poslanče Paggio, poslouchejte lidi kolem sebe. My opravdu nezakopneme.