Kupujeme si úsporné pračky, mnozí myjí nádobí v myčkách, které šetří vodu. Když se sprchujeme, používáme sprchu se stopventilem. Zakoupili jsme nové baterie, vyměnili protékající splachovače na WC.
Výsledek? Platíme za vodu více.
Růst ceny vody v posledních letech je neúměrný, sociálně necitlivý, nepřijatelný. Neuspokojí nás ani fakt, že cena vody v našem kraji patří k nejvyšším v zemi! O takové pozice na žebříčcích opravdu nestojíme. Je podivné, že nižší cenu vody mají v naší milované Evropě i mnohá velkoměsta jako například Varšava, Budapešť, Madrid, Barcelona, Londýn, Helsinky, Basilej, Nice a dokonce i Mnichov.
Jak je to tedy s cenou vody v našem kraji, kdo o ceně vody vlastně rozhoduje?
O tom, kolik budeme platit, rozhoduje společnost Severočeská vodárenská společnost, a.s., jejíž představenstvo i dozorčí rada jsou složeny jen z politiků. Kupodivu výhradně pod „modrou a dříve modrou vlajkou“! Jiní politici, než ti z „modrého či „dříve modrého“ týmu, nemají šanci cokoli ovlivnit. Přičemž se samozřejmě mnozí členové představenstva či dozorčí rady pasovali do rolí „odborníků“. Otázka zní, jakých a čeho odborníků?
Pro upřesnění si dovoluji nastínit majetkové, akcionářské struktury. Akcionáři této společnosti jsou města a obce Ústeckého a Libereckého kraje v šíleném počtu 457. Podivná zajímavost? Přestože je město Most třetím největším akcionářem, nemá zastoupení ani v představenstvu společnosti ani v dozorčí radě této společnosti.
Domnívám se, že by pro obyvatele bylo korektní, aby se cena vody v budoucích letech zvyšovala maximálně o míru inflace. V roce 1989 stál kubík vody necelou jednu korunu. Dnes se průměrná cena vody v České republice vyšplhala až na průměrných 60,-Kč. Mimo jiné cena vody v našem kraji je více než průměrná tj. cca 83,-Kč. Tak velký nárůst nezaznamenala žádná jiná komodita. I když budeme vodou dál šetřit, ušetříme jen zdánlivě, neboť paradoxně čím více vodou šetříme, tím více nám ji zdražují.
Důvod?
Je jednoduchý.
Většinu ceny vody tvoří hlavně tzv. fixní náklady – tedy odpisy investic do vodovodní a kanalizační sítě a mzdy zaměstnanců vodáren. Logicky platíme za vodu více i kvůli obřím investicím do čističek a kanalizací, které jsou nutné. Míra zdražení by přitom nemusela být tak vysoká.
Jenže!
Dalším faktorem, který vodu zdražuje, je i způsob jakým vodohospodářskou síť využívají soukromé společnosti. Toto se nelíbí ani Evropské komisi. Podle Evropské komise totiž soukromým firmám umožňuje vydělávat na veřejném majetku. To byl a je důvod toho, proč Evropská komise u některých projektů odmítla proplatit slíbené dotace.
Vodárenství je totiž v podstatě bezrizikový byznys. Když lidé vodou šetří, jednoduše se zvýší cena, výnos pro vodárenské společnosti nikdy neklesá a lidé? Zatím to vypadá tak, že „byznys“ je na prvním místě. Proč ne, když tu chybí regulace ze strany státu.
Tento systém je navíc systémem parazitním, kdy veřejný i soukromý sektor investuje a budoucí majitel – vodárenská společnost vybudované sítě odkupuje za cenu, kterou si určí, a následně vydělává.
Provozní modely jsou nastaveny tak, že znevýhodňují veřejného vlastníka infrastruktury. Model není transparentní z hlediska stanovení cen a zisku. Provozním společnostem jsou víceméně uznávány náklady spojené s provozem infrastruktury. Proto může být jedním z důvodů to, že provozovatelské společnosti (SČVK) jsou motivovány spíše k vyšším výdajům než úsporným opatřením. Jednoduše řečeno – náklady zůstávají vlastníkům infrastruktury, tedy městům a obcím, zatímco zisky jdou k soukromníkům. Čili – veřejné investice do infrastruktury se „přeměňují“ v nepřímou podporu soukromého provozovatele.
Jak jsem se již zmínil, tato skutečnost vedla s největší pravděpodobností i k pozastavení čerpání ze strukturálních fondů EU.
Z toho plyne fakt, že veřejný sektor přichází o zdroje z výdělečné provozní činnosti, ale i o možnost čerpat zdroje z EU. Veškeré náklady jsou přitom postupně přenášeny na spotřebitele a daňové poplatníky.
Vzhledem k nutnosti obnovovat a rozšiřovat stávající kapacity především v oblasti čistění odpadních vod je jasné, že cena vody bude nutně nadále stoupat. V podstatě jde o to, že jediným zdrojem financí je zisk z prodeje vody (vodné a stočné – čili čištění vod), který je předán koncernům (SČVK), tyto koncerny nevlastní infrastrukturu, nemusí do ní investovat, ale vydělávají na ní stamiliony ročně.
Poskytování pitné vody a čištění odpadních vod je veřejná služby, která by měla podléhat veřejné kontrole, míra zisku by měla být regulována, struktura a výše nákladů kontrolována.
Ano, je to podnikání, ale vše má mít svá čitelná pravidla. Bude mít někdo vůli je zavést?
Jak jsem již uvedl, akcionáři jsou města a obce, v představenstvu a dozorčí radě jsou politici, které jsme si zvolili do vedení našich měst a obcí. Jako jejich voliči bychom je měli tlačit k zodpovědnosti.
Karel Novotný
