Proč teď?

Tak nás masírují Rathem horem dolem, jako podivný zákusek nám přistrkují Parkanovou. Proč vylosovali právě je? Proč teď? Ptají se mnozí. Odpověď je jasná, spíše odpovědi a souvislosti jsou jasné, byť z nich vylézají další mnohem podivnější otázky. Současný bulvár lze rozdělit na obecný a politicky účelový pro ovládání davu, aby si moc nevšímal rozkrádání zbývajícího majetku státu a přerozdělování plateb a daní, které každý měsíc posíláme tu i tam.

Vládnoucí oligarchie a její řídící nástroj zvaný vláda se domnívají, že dav lze donekonečna oblbovat a co víc, že dav má špatnou paměť, která se dá přetlouct speciálně nachystanými novinkami a strašáky.

Přiznejme si to, zcela upřímně, že raději zapomínáme, abychom se nemuseli stále rozčilovat. Promopro, Pandury, spekulace s restitučními nároky, hospodaření Pozemkového fondu, privatizace velkých firem, hospodaření Českých drah, financování veřejné dopravy obecně s třešničkou v podobě Dopravního podniku hlavního města Prahy, Chemapol, Unipetrol, Poldovka, dopady kuponové privatizace, ……..atd., atd.

Měli bychom se častěji zamýšlet nad tím, kdo a jak ovládá a platí média a konkrétní novináře. Zapomínáme pomocí všemocných médií, pomocí novinářů a komentátorů, kteří nás krmí šílenými nesmysly. Zcela otevřeně si troufám tvrdit, že dnešní média jsou nebezpečnější než za dob vlády komunistické nomenklatury. Tehdy jsme věděli zcela jasně, kdo vládne a jak, a snažili jsme se číst mezi řádky. Dnes? Je to horší než maďarský guláš. A „žerem“ jim to všechno. V klídku, ať nás to stojí cokoliv. Ono totiž většině národa nedochází, že všechny ty kauzy něco stojí všechny, i když nevidí, že jim někdo něco bere z peněženky či z vlastního účtu.

Restituce církvím – jedná se o desítky miliard, ale ne z mé kapsy.

Šmeliny v armádních zakázkách – jedná se o miliardy, ale ne z mé kapsy.

Sociální reforma? Zmrvená – ale ne z mé kapsy.

Důchodová reforma – půjde o odklonění stovek miliard ročně, prý ne z mé kapsy.

Zase vyšší DPH – musí se to přece nějak zaplatit – jde přece o stokoruny či tisíce měsíčně, jenom.

ALE TO UŽ JE Z MÉ KAPSY!!!   Bacha, vždyť já, občan, to vlastně musím zaplatit!!!

Občané, jak dlouho ještě budeme držet hubu. Údajně máme svobodu a demokracii, ale většinový názor není respektován, protože je špatný. Proč, no protože jej prezentuje opozice a odbory.

Je to prazvláštní doba. Mlčí dokonce i horníci. A kdo byl kdysi víc?! V podstatě mlčí už dvacet let, a přitom jim stát bere práci. Vláda nechce inteligentně využívat dovednost našich horníků a využívat naše dostupné národní přírodní bohatství. To raději budeme dovážet energetické suroviny za dolary a eura a zvyšovat závislost naší země na cizích firmách či vládách.

Vláda proklamuje a slibuje, že bude pomáhat jen těm, kteří neškodí jiným. Co uděláme s vládou, která škodí skoro všem, bezostyšně a veřejně a nás všechny obyčejné, pracující či nezaměstnané, studující či důchodce, zcela ignoruje? Jsme pro ně jen čísla. Trapná, špatná, podivná, a ba co víc, červená a minusová.

Máme ve vládě či parlamentu dokonce i takové, kteří při projednávání kauzy, kterou sleduje celý národ jako povinné divadlo, spokojeně spí. Šlechta si to prý před nižším stavem může dovolit. Podivné je, že jeden takový výběrový spáč nám chce dělat prezidenta. Ještě podivnější (že já se furt ještě divím) je, že ta osoba má několik procent preferencí pro prezidentskou volbu.

Komunista Fučík říkal spoluobčanům „Lidé bděte!“. Nejsem příznivec komunistů, ale zároveň 70let po Fučíkovi prakticky nenalézám slov, co stručně lidem sdělit jako slušné heslo.

Na jaký výrok budou konečně obyvatelé této krásné země reagovat, jaké nesmyslné kroky vlády a parlamentu je konečně přivedou do varu, a oni začnou reagovat. Po dvaceti letech slibů a sra..k už je na čase. Demokracie je v pr…, stát je prakticky rozkraden či rozdáván (až na několik výjimek), vláda systematicky a s úsměvem lže.

Svět se asi zbláznil. Pomohou nám mimozemšťané? Ne, to nemají zapotřebí. Maximálně na nás budou útrpně z výšky shlížet a zcela logicky nebudou chtít mít s námi cokoliv společného.

 Některé příležitosti pomoci změně se však blíží. Zásadní jsou podzimní volby, o kterých se domnívám, že mohou vyznít jako celonárodní referendum. Další příležitostí bývají akce pořádané odborovými svazy. Jsou to argumentačně kvalitně připravené akce s jasnými požadavky, je nezbytné je podporovat.

Demokracie je z určitého pohledu mírová forma souboje názorů. Cílem by mělo být vítězství zájmů většiny. Ale ta většina si to musí vybojovat sama!!! A následně si vynucovat dodržování existujících pravidel.