Abych to osvětlila. Současná úprava říká, že od roku 2020 mají mít všichni rodiče právo umístit dítě, které před začátkem příslušného školního roku dosáhne dvou let věku, do mateřské školky. Což znamená, že zřizovatelé musí s podporou státu vytvořit dostatek míst. Dětí je nicméně málo (jeden populační ročník je nyní cca 100 tisíc dětí), takže na většině území naší země to v podstatě (z hlediska kapacit) není problém (v tomto školním roce nastoupilo 45 tisíc dětí, kterým k 1. 9. tři roky nebyly, v předchozích letech to bylo velmi podobné číslo, nicméně počet stále mírně roste).
Jinde jsou ale školky přeplněné již nyní. Smyslem novely zákona, která dala na vyřešení kapacitních problému tři roky času, bylo zamezit současnému dělení českých rodin na dvě kategorie (podle místa bydliště). Totiž na ty, které jsou vítány ve školkách i s mladšími dětmi, protože kapacita není naplněna a školka tedy radostně příjme i dítě nepříliš připravené, neboť s tím přijímá i peníze. A pak na ty, které nedostanou do mateřské školy ani naprosto samostatné děcko, protože má datum narození 4. září a na začátku školního roku mu jsou tedy dva.
Verze zákona účinná od září 2019 tedy říká, že právo na školku mají všechny děti, které během daného školního roku dosáhnou tří let věku.
Nedávno předložil Václav Klaus ml. poslancům návrh na to, aby bylo toto opatření zrušeno. Hlavním argumentem je, že za prvé děti mladší tří let do školek duševně nepatří, za druhé že to školky nezvládnou. A právě kolem toho je ta divoká diskuse na mém facebooku.
Velmi pečlivě ji pročítám, zvláště nesporně poučené a relevatní připomínky učitelek a ředitelek z mateřských škol, které se týkají podmínek zajištění změny. Velmi dobře jim rozumím. Zkušené matadorky předškolního vzdělávání jsou za ty dlouhé roky zvyklé nevěřit slibům „že něco bude", protože to velmi často byla jenom první fáze konstatování „nejsou peníze". A také přesně vnímám, že některé kotrmelce ze strany státu v posledních měsících podobné podezření jenom posilují. Ano, také se na to dívám s nedůvěrou. Nicméně vycházím z toho, co bylo učiněno za mé éry na ministerstvu, což je reforma financování regionálního školství platná od roku 2019, přijetí rozpočtových výhledů na další roky (včetně částek pro předškolní vzdělávání a řešení platů tak, aby výrazně v dalších letech vzrostly) a zahájení investičních programů na podporu rozvoje kapacit. Tyto kroky jsou postaveny tak, aby celkově vedly k vytvoření dostatečného zázemí pro uskutečnění celého plánu. A k tomu dodám, že jsem vždycky zdůrazňovala, jak nesmírně nutné je snížení počtu dětí na třídu v celém systému mateřských škol, zvláště pak u tříd, kde budou dvouleté děti či děti s nějakými vzdělávacími omezeními.
Za mne tedy platí, že je nutné diskutovat o tom, jak cíl splnit, zda jsme ve financování dostatečně daleko, zda práce pokračují správným tempem a správným směrem.
Návrh Václava Klause ml. má vlastně jedinou ambici. Vrátit to celé zpátky. Žádné nové kapacity, žádná nová místa ve školkách tam, kde nyní chybí, žádné nové peníze. Nijak se nezabývá rozvojem systému, chce ho zakonzervovat v podobě roku 2016 (když to trošku zjednoduším). Včetně toho dělení občanů na ty, co mají „kliku" a dvouleté do školky umístí, a ty, co mají „pech", neboť pro jejich dvouleté a mnohdy ani tříleté prostě není místo. Záleží na tom, kde žijete.
Zajímavé přitom je, že jakkoliv jde o návrh přený o „nevhodnost mateřských školek pro dvouleté děti a negativní dopad na jejich vývoj", není v něm (zatím) žádný pokus „dostat" z našich mateřských školek oněch každoročních 40 až 45 tisíc dětí, které údajně věkově nevyhovují předškolnímu vzdělávání. Ale o tom raději jenom tiše, snad to někoho nenapadne do novely přidat.
Jak říkám, pozorně sleduji výtky k vytváření podmínek. Vnímám i hlasy, podle kterých možnost dávat děti do školky poznamenává vztahy v rodinách. Podle mého sice soudržnost rodin ohrožují daleko více jiné vlivy (nejčastější důvod rozvodu jsou tradičně finanční problémy, které postupně eskalují do narušení vzájemného vztahu), ale beru je jako názor a jako názorový proud, se kterým je nutné vést diskusi. Stejně tak vnímám, že část lidí bytostně nesouhlasí s umísťování mladších dětí do školek, protože jsou přesvědčeni o negativních dopadech na ně. Nesouhlasím, ale těch názorů si přesto vážím již jenom proto, že jsou vedeny snahou o dobro dětí a ne politickým kalkulem.
Co mne ale v těch facebookových vláknech rozhořčilo, to je výskyt téměř nenávistných komentářů o matkách, které dávají do školek trochu mladší děti. Je mi úzko z prohlášení „tak si je neměly dělat, když na to nemají prachy" nebo „nasekaly si fakany a já to mám platit z daní„. A to ještě používám „soft“ verze.
Ani se mi ty ošklivosti nechce rozebírat. Naštěstí jsou i v té ostré a mnohdy vyhrocené diskusi spíše „tu a tam", není jich nějaké nekonečné množství. Přesto si říkám, proč se vlastně tolik divíme tomu, že porodnost v naší zemi je hluboko pod prostou reprodukcí, když takovýto názor nejen není důvodem odsouzení, ale ještě získá spoustu „lajků" těch, kdo se stydí to napsat přímo, ale tak trochu poťouchle to „poloanonymně" podpoří?
