Místní si za okruh kolem Prahy mohou dosadit třeba obchvat Náchoda či umístění vlakového nádraží v Brně.
Nyní máme na stole hned několik verzí budoucnosti. První je aktuálně platná, tedy povinná matematika postupně v letech 2021 a 2022 podle typu škol (a nařízení vlády). Druhá je hotová vládní novela školského zákona, která je připravena do parlamentu a obsahuje sjednocení na rok 2022 pro všechny školy. Třetí je poslanecký návrh ODS, TOP09, KDU-ČSL a Pirátů, který chce matematiku jako povinný předmět zrušit. A nyní přišel ministr Robert Plaga s tím, že vládní novelu přepíše a povinnou matematiku odloží o osm až deset let.
Zjevně nás čeká dost děsivá politická šavlovačka o to, kdo na maturitě z matematiky „urve“ nějaký ten bodík popularity.
Vážené kolegy bych ráda upozornila na jistý aspekt věci, který by měli vzít do úvahy. Tím aspektem jsou studenti. O nich totiž kolegové rozhodují.
Nicméně – pokud bude nějaké řešení přijato na jaře či spíše možná až v létě nebo dokonce na podzim příštího roku (to budeme v roce 2020), a dříve to skutečně dost dobře není možné, budeme zase měnit pravidla za chodu. Co za chodu! Na poslední chvíli. Studenti, kteří se tou dobou budou už dva či tři roky připravovat na povinnou matematiku a povinný cizí jazyk zjistí, že to je zase jinak. To není tak úplně férové. Chtělo by to trochu více úcty ke studentům, kteří se poctivě připravují.
Bohužel jsem něco podobného musela udělat v roce 2015. Podle tehdy platných zákonů a předpisů měla nastartovat povinná maturita z matematiky v roce 2017. Skutečně nic nebylo připraveno. Proto odklad na roky 2021 a 2022. Okamžitě jsem nechala zahájit práce na rozšíření výuky, na změnách ve výuce a na dalších naprosto nutných krocích. Co všechno je třeba na matematice změnit, to je téma na samostatný blog a určitě se k tomu co nejdříve vrátím. Podstatné je, že když jsem z úřadu na jaře 2017 odcházela, byly změny v běhu.
A teď jsme (po více než dvou letech) na podzim roku 2019 zase v situaci, kdy konstatujeme: Nic není připraveno.
Dokonce se nám znovu vrací diskuse o tom, jestli vůbec má být matematika povinnou součástí maturitní zkoušky (zdůrazňuji, že při vyjmutí řady škol a oborů, jak to nyní účinný zákon definuje). I to je téma na samostatný blog. Zase slyším argument, že „někdo nemá na matematiku hlavu“ (a co někdo jiný, kdo „nemá hlavu“ na jazyky včetně mateřského?). Znovu se nám vrací otázky aplikované matematiky. Zase je na stole problém s tím, jaká má být úroveň obtížnosti matematiky u maturity. A já jen poznamenám, že dneska maturitu vcelku úspěšně složí student, který prokáže znalosti, které za mých časů odpovídaly poslednímu roku základní školy. Čili tomu, co bylo potřebné k dokončení základního vzdělání.
To všechno jsou věci, které jsme nevyřešili dvacet let. A když se konečně někdy snad i zdálo, že vyřešené jsou, když se řeklo, co všechno je nutné udělat k tomu, aby to fungovalo, tak se nějak „zapomnělo“ to také uskutečnit, odpracovat to.
Pan ministr nyní říká, že nechce „experimentovat“ se studenty a nutit je do maturity z matematiky, na kterou nejsou připraveni. Jenže to jsem jménem státu řekla již před několika lety. Tehdy to byl relevantní argument. Teď je čas ptát se úplně jinak. Co všechno a proč není splněno z kroků, které tehdy vláda resortu školství uložila? Proč to nešlo odpracovat a proč hotovy nejsou? Proč na ně potřebujeme dalších osm nebo deset let?
Vidím to totiž naprosto opačně než pan ministr, kterému se nechce „experimentovat“, protože matematika není údajně dost kvalitně vyučována.
To je přece úplně naopak! Zle, neskutečně zle experimentujeme již desítky let s našimi mladými generacemi, které nedokážeme naučit matematiku a pouštíme je do světa, ve kterém matematické dovednosti hrají stále větší roli. Ustupujeme v náročnosti, snižujeme požadavky a tím prokazujeme našim dětem medvědí službu.
Je to nezodpovědné. Velmi nezodpovědné.
Kateřina Valachová
