Snad bude vhodné vložit do ní i jiný pohled - že třeba nejsme a priori navzájem nepřátelé, ale jsme lidé, kteří hledají společnou řeč ve společné zemi a že ji hledají bez toho, aby se navzájem uráželi. Byla bych skutečně šťastná, kdyby to šlo tak, jako píši v onom dopise maminek, dětí a učitelek politikům. Kdybychom se alespoň o budoucnosti našich dětí dokázali bavit bez vulgarit a vzájemného napadání. Nebo toho chci moc?

Pravdivý dopis maminek, učitelek a dětí našim politikům

My, maminky svoje děti milujeme.

A přejeme si s nimi být každou minutu.

A opravdu nepotřebujeme, aby nás skrze „dostatečnost" naší lásky k dětem kádrovali chlapi z rychlíku svých profesních kariér.

Starost o finanční zajištění rodiny nebo bohužel často i oprávněná obava ze ztráty zaměstnání, nebo náročnost celodenní péče o mladšího či mladší sourozence, nebo skončení rodičovské dovolené nás vedou k hledání míst v mateřské škole pro naše děti.

Školní rok začíná 1. září. Všechno ostatní je v pohybu, ale začátek září, to je pevný bod ve vesmíru. Takže není nic divného, když sháníme místo ve školce pro dítě, které oslaví třetí narozeniny až na podzim, v zimě či na jaře.

Zaměstnavatelé také nemají pochopení, že můžeme děti poslat do mateřské školy až k onomu magickému 1. 9., tím více jsme rády tam, kde ředitelka mateřské školy přijme dítě v průběhu školního roku. I když jsou to výjimky.

Více než polovina manželství končí rozvodem a děti pak vychovává jeden z rodičů sám, povětšinou my, ženy. Musíme se umět vypořádat s celodenní logistikou výchovy a péče. Paní učitelka v mateřské škole je náš blízký spojenec ve výchově i vzdělávání dítěte. Přiměřeně věku – to dá rozum. Upřímně i naše matky – babičky – jsou rády, když mohou vnouče vyzvednout z mateřské školy třeba jen po části dne. Pomáháme si, dělíme síly pro nejlepší zájem tohoto nejcennějšího – našich dětí.

Pokud nás někdo soudí za to, že mnoho z nás je nuceno dávat děti do mateřské školy ještě před tím, než jsou jim tři roky, je to od něj neférové.

My, učitelky milujeme děti, o které se staráme.

Víme, že jen opravdu málo rodičů jen tak pro nic za nic, nebo dokonce snad ze zlého úmyslu tak zvaně „strčí dítě" do mateřské školy. Stát děti z rukou maminek nebere a není povinností dát děti do mateřské školy. Ale je to právo – právo dětí (a možnost rodičů je využít). Víme, že mateřské školy nejsou žádná hlídací služba, ale vzdělávací zařízení, které pomáhá dítěti rozvinout jeho schopnosti, kompetence, srovnat rozdíly a připravit ho pro úspěch ve škole, v životě. Prospěšnost předškolního vzdělávání dokládají studie OECD. Jde především o zájem dítěte, ale tyto studie potvrzují i neuvěřitelnou ekonomickou přínosnost pro budoucnost.

To ale není to, o co se chceme podělit. Většinou místa v mateřských školách pro děti mladší tří let existují. Výjimkou jsou především Praha, střední Čechy a některá velká města. Ale pravda je taková, že 28 dětí ve třídě je moc i pro děti tříleté, čtyřleté a pětileté. Přály bychom si třídy nejvíce po 20 dětech. Ne pro sebe, ale pro děti. Víme, že tento počet by umožnil skutečně individuální péči – asistenti, neasistenti, dvouleťáci, nedvouleťáci, papír sem, papír tam. Tak by to bylo jednoduché, ale – bude to stát peníze.

Druhá věc, co nás trápí, je provozní doba mateřských škol. Je takřka „od nevidim", „do nevidim" a ještě navíc často včetně prázdnin, dovolených. Potřebujeme férové podmínky pro svou náročnou práci, mít možnost si odpočnout, nabrat síly, zbavit se papírů – pomozte nám především změnou financování našich mateřských škol. Přesvědčte zastupitele a starostu, že mateřská škola je pro každou obec důležitá. Možná důležitější než chodníky nebo fotbalové hřiště.
Nakonec musíme říci něco, co se nám říká těžko. Ano jsou i rodiče nebo dokonce i maminky, které nás vážně dokáží naštvat, protože nás pošlou do patřičných míst, když si je troufneme oslovit, že by bylo fajn dítě vzít alespoň na týden na dva na prázdniny, nechat doma, užít si společně. Nebo ty, co na procházce s dětmi vidíme v baru. Ale absolutně odmítáme, aby do tohoto pytle se házely všechny maminky, a tvářili jsme se všichni, že vlastně správná matka všechny děti zvládne a mateřskou školu nepotřebuje. Je to stejné moudro – a asi to šíří ti stejní chytráci – co se tváří, že správná učitelka taky zvládne neomezený počet dětí, jedno jaké náročnosti, a jedno jak dlouho. A ať je zticha a drží pusu a krok. Protože náš rodič, náš pán.

My, děti, milujeme nejvíce své maminky a tatínky – to je jasný. A taky babču a dědu. To je taky jasný. Ale paní učitelky taky milujeme – když jsou jako mámy.

A to většinou jsou. Taky mají doma děti. A v práci nás. No není to štěstí?

Když jsme větší a přijdeme do školky někdy na návštěvu za paní učitelkou, je nám jasné, že to štěstí je, ale dvakrát. A čeho je dvakrát – toho je moc. Zkrátka dá to práci.

Stejně je nám divný, že se nikdo na učitele nechce hlásit. Protože to teda divný je. Až budeme dospěláci a mít děti, tak tedy určitě chceme, aby učitelky a učitelé byli ti nejlepší z nás. To je taky jasný.

V mateřské škole jsme zkrátka rádi. Jsou tam kamarádi, učíme se nové věci, bezva hračky, jsme venku. Ale stejně je super jít „poo" nebo „pospa". A když na to mamka s taťkou nezapomínají. Protože doma je doma. A do školky zpět se jde nejlépe po prázdninách!

My, všichni – maminky, učitelky i děti to vidíme prostě normálně.

Tak, proč nás chtějí politici štvát proti sobě, místo aby pracovali pro nás všechny a odstranili to, co nás skutečně trápí.

Úkolů máte vy, politici v dopise dost! Tak do toho! Držíme vám pěsti.