Dovolte mi, abych vás seznámila se stanoviskem poslaneckého klubu sociální demokracie. Poslanecký klub sociální demokracie aktivně nepodpoří Senátem předloženou žalobu na prezidenta republiky. Vede nás k tomu následující právní hodnocení a také politické hodnocení věci.

Právní hodnocení. Sněmovna musí podle Ústavy souhlasit s žalobou, aby ji mohl posoudit Ústavní soud. Podobný souhlas zná Ústava například i u jmenování soudců Ústavního soudu, kdy Senát musí souhlasit s návrhem prezidenta na ústavního soudce. Souhlas dalšího ústavního aktéra, ať Senátu u ústavních soudců či Sněmovny u žaloby na prezidenta republiky neznamená, že nedojde k hodnocení a posuzování obsahu návrhu. Naopak. Další ústavní aktér je tam právě k tomu.

Seznámili jsme se podrobně s návrhem žaloby. Za skutky porušující Ústavu pokládáme nejmenování a neodvolávání ministrů na návrh předsedy vlády. Takovou moc z Ústavy prezident nemá a ani nemůže mít. Přímá volba prezidenta a posílení některých jeho kompetencí se totiž netýká jeho moci nad vládou. Naopak. Touto poslední velkou změnou Ústavy byl předseda vlády posílen. Návrh na odvolání ministra je jeho oprávněním a prezident republiky zde má Ústavou uloženou povinnost konat. Stejně tak návrh na jmenování ministra je oprávnění premiéra. V obou případech jde o to, že je to předseda vlády, kdo exekutivně vládne vládě a republice, vláda se zodpovídá Sněmovně. Jsme parlamentní demokracií.

Ústavní soud může na základě ústavní žaloby rozhodnout o tom, že prezident ztrácí prezidentský úřad i způsobilost jej znovu nabýt. Ústavní žaloba tvrdí hrubé porušení Ústavy. Většina skutků vypadá jako telefonní seznam hříchů prezidenta republiky v rovině odlišných politických názorů, ideologie, či vidění světa. Většinu skutků poslanecký klub nepokládá za porušení Ústavy, natož hrubé porušení Ústavy. I když některé v ústavní žalobě politické názory mohou plně odpovídat politice sociální demokracie a hlásí se k nim i poslanecký klub, ústavní žaloba není prostředek pro soutěžení na politickém kolbišti. To jsou v parlamentní demokracii volby. Ústavní žalobu na prezidenta republiky, zde rozumíme jakéhokoli prezidenta, poslanecký klub pokládá za krajní prostředek, který má zabránit hrubému porušování Ústavy nebo jeho opakování a je poslední možností, kdy běžné prostředky politické komunikace a výkon oprávnění z Ústavy jednotlivých ústavních aktérů jsou vyčerpány.

U porušení Ústavy, o které nemá poslanecký klub sociální demokracie pochybnost, to je nejmenování a neodvolávání ministrů, se ale opakuje jedna ústavně významná okolnost, a sice, že se předseda vlády, mající ústavní oprávnění k obraně Ústavy a postavení vlády, rozhodl těchto nevyužít a současně svými kroky vytvořil prostor pro politickou diplomacii nebo možná politické spojenectví mezi předsedou vlády a prezidentem republiky. Nedošlo k podání kompetenční žaloby, naopak předseda vlády sám opakovaně konal v souladu s avizovaným stanoviskem prezidenta republiky. Prezident republiky a předseda vlády jednali v politickém souladu. To je podstatné. Ústavně má konat při obraně vlády a jejích ústavních kompetencí, a tím i povahy parlamentní demokracie, právě a v prvé řadě předseda vlády.

Nyní mi dovolte ještě politický komentář. Navrhovatelé říkají, že se nikdo nepostavil krokům prezidenta republiky, pouze Senát. Také slyším a samozřejmě nejsem za to ráda, že sociální demokracie sekunduje rozebírání parlamentní demokracie. Obé musím radikálně odmítnout. Nikdo kromě sociální demokracie v tomto i v minulém období nevzdoroval krokům prezidenta republiky ústavními či konkrétními politickými kroky a nikdo nevzdoroval a nepokračoval v obraně Ústavy a formy parlamentní demokracie přes politické ztráty tak, jako sociální demokracie.

Ústava se totiž nechrání jen žalobami. Naopak. Ústavní aktéři, orgány i činitelé mají chránit ústavu a jednat podle ní. Sociální demokracie je součástí vlády i proto, aby hájila parlamentní demokracii. Bez jejích kroků a za jiného složení vlády by se možná anebo spíše zcela jistě - vystoupení některých řečníků mě o tom přesvědčuje - možná stala praxe jmenování a odvolání ministrů v gesci v rukou prezidenta běžnou. To se však nestalo. Stejně jako nedošlo k dalším skutkům typu neodvolání ministrů. Ministr Babiš (?) i ministr Staněk byli prezidentem odvoláni.

Nedošlo ani k výměně hlavy minulé vlády s tím, že by vláda zůstala dále pracovat kromě premiéra ve stejném složení. Nedošlo k tomu. A to se samozřejmě nestalo automaticky. Hlavním aktérem, kdo trval na ústavním postupu prezidenta, byla sociální demokracie.

Dovolte mi tedy říct závěr. Sociální demokracie je přesvědčena, že prezident republiky porušil Ústavu u nejmenování a neodvolání ministrů ve funkčním období této vlády. Koneckonců se na tom shodují a skoro se dá říci, že jenom na tomto se shodují, ústavní autority. Senátoři odmítli podání takové jednoskutkové žaloby. Nedali se touto cestou, a to během přípravy žaloby, ani po podání žaloby víceskutkové. Zde s odkazem, že žaloba je již podána. Sociální demokracie proto bude skrze stálé komise pro Ústavu Senátu a Sněmovny usilovat o zpřesnění kompetencí ústavních aktérů v Ústavě včetně prezidenta republiky, a to do konce funkčního období této vlády. Parlamentní demokracie je přitom pro sociální demokracii nezpochybnitelná.