Čelíme covidové ekonomické krizi způsobené celosvětovou pandemií, před jejímiž dopady nelze uniknout. Tím více to platí pro naši zemi, malou a uprostřed Evropy. Obáváme se více a více o zdraví a životy svých blízkých. Potřebujeme víc než kdy jindy fungující dostupnou a bezplatnou zdravotní péči. Naše děti znovu a znovu musejí zvládat náročnou distanční výuku kvůli covidu, spolu s nimi přirozeně učitelé a učitelky, jejichž profesionální a kvalitní výkon, úsilí na 200 procent potřebujeme tak, jak nikdy. Aby COVID-19 neměl vliv na kvalitu výuky našich dětí, aby dohnaly, co musely zameškat, zvládly to a byly úspěšné ve vzdělávání na škole i v budoucí pracovní dráze v životě. Potřebujeme dostupné, kvalitní a bezplatné vzdělávání. Dříve než kdy jindy.
Naši senioři a seniorky v této náročné době potřebují více než kdy jindy péči, kterou jim dávají vedle jejich rodin také zaměstnankyně a zaměstnanci v domovech pro seniory, v neziskových organizacích zajišťujících péči v jejich domovech, v obcích a krajích. I zde potřebujeme dostatečnou síť takové sociální pomoci ve všech obcích, městech a krajích. Více než kdy jindy.
Dostupná kvalitní a bezplatná zdravotní péče, vzdělávání dětí a sociální péče o seniory, to není o socialismu. Je to o důstojnosti každého člověka, na kterou má právo bez ohledu na to, jak má tlustou a penězi naditou peněženku. V době krize je osvědčeno nedělat zásadní změny v daňové oblasti. Zvláště v kombinaci se snížením přímých daní. Stejně tak předchozí ekonomické krize ukázaly, že největší hrozbou je, že se chudí stanou chudšími a bohatí bohatšími. Ekonomové před tím varují jedním hlasem. Čtyři a půl milionu zaměstnanců, ano, o ty nyní běží. Ale co se jim ve skutečnosti nabízí? Dostanete peníze, více od státu, méně vám stát vezme. Už se ale mlčí o tom, že stejné množství peněz vám váš zaměstnavatel nepřidá, a to i tam, kde dříve zvýšení mzdy avizoval. Takové informace jdou z terénu. Budete mít tedy skutečně více, anebo pořád stejně? Naopak se zcela zjevně sníží příjmy naší země. Bezplatná zdravotní péče, vzdělávání dětí, sociální péče pro seniory, ty nyní zajišťuje stát s kraji a s obcemi. I po tzv. kompenzaci budou mít obce a kraje o 20 % na to méně. Jak to vyřešíme? Žádný plán jsem neslyšela.
Naopak slyším z krajů, že již škrtly investice do škol pro nedostatek peněz ve spoluúčasti, že nebudou zvyšovat mzdy a odkáží zaměstnance na to, že se jim zvýšil příjem již snížením daně. Naposledy mě dorazil ministr školství včera na tiskové konferenci vlády, kde učitelům a učitelkám sdělil, že růst čtyř procent jejich ohodnocení oproti deseti procentům pro zdravotní sestřičky, lékaře a sociální pracovníky jim stačí, protože dostanou od ledna více peněz na nižších daních. Zřejmě zdravotní sestřičky a lékaři nedostanou na daních v této logice navíc nic.
Shrnuto: s tzv. nižšími daněmi se už teď začíná chytračit. Zaměstnanci navíc nedostanou vůbec nic. Buď jim dá o to méně na platu zaměstnavatel, anebo o to víc v následujících měsících a letech zaplatí na hypotéce, protože ty zdraží, na potravinách, tam zapracuje inflace, a na poplatcích za zdravotní péči, vzdělávání a sociální pomoc, protože to k rovné dani patří. Je to druhá strana této falešné mince, o které se nahlas nemluví. Podotýkám, že toto nejsou mé osobní pocity. To jsou informace a odborné hodnocení, které měsíce marně sdělují odborníci na makroekonomii. Uvidíme, kolegové a kolegyně, zda se k těmto dopadům budou ti, co rovnou daň 15% prosadili, hlásit. A to veřejně.
