Tohle jsem pochopila po svém nástupu na ministerstvo v půlce roku 2015. A přesně kvůli tomu jsem na poslední chvíli, už vlastně na odchodu z úřadu, na jaře 2017 prosadila reformu financování regionálního školství (tedy mateřských, základních a středních škol)!

Prosadila jsem ji v maximální rychlosti a ve velké shodě s ředitelskými asociacemi, školskými odbory, svazem měst a obcí a se sdruženími místních samospráv, podpořily nás zaměstnavatelské svazy i odborné organizace.

Povedlo se to zhruba za jeden rok!

Proto vznikl zřejmě dojem, že to byla brnkačka. Ale nebyla. Vůbec!

A také nemám vůbec radost, že náběh reformy byl o rok odložen. Oceňuji dlouhodobou práci finanční naměstkyně ministerstva školství, kterou jsem jmenovala a kterou považuji za jednu z nejlepších státních zaměstnankyň, jakou jsem za svou dvacetiletou praxi, za jednoho z nejlepších odborníků, se kterým jsem pracovala.

Prý z MŠMT odchází...

No na rovinu mě to hrozně děsí, když reforma startuje v plné podobě k 1.1.2020.

A už vůbec nemám radost, že se neplní program vlády. Jen plnění zákona, který jsem prosadila, totiž ke skutečné změně také nestačí.

Budu o tom mluvit na sněmovně! Příští týdny ukážou, pro koho je školství priorita a pro koho ne.