Letošní svátek je, bohužel, poznamenán francouzskou tragédií, kdy alespoň já osobně vnímám dění minulého pátku jako útok na svobodu nás všech. Tak jako se Amerika, a potažmo svět, změnila po 11. září 2001, podle mě už ani Evropa nebude tím, čím bývala ještě doposud. Byť v budoucnu třeba nepatrné, změny nás určitě čekají. Ať již ty oficiální, kdy se budou ještě více zpřísňovat bezpečnostní opatření v obavách z podobných útoků, tak i takové ty v nás, které si ani neuvědomujeme.

Zůstane v nás navždy, když ne strach, tak přece jen myšlenka v podvědomí, až budeme chtít využívat jedné z těžce vydobytých svobod, kterou již dnes považujeme za běžnou součást dnešního života a současná generace mladších si ani neumí představit, že ještě před šestadvaceti lety tomu bylo jinak. Svoboda cestování. Bude v nás vrtat červíček pochybností, zda je destinace výletu či dovolené bezpečná, zda pustit, či nepustit ratolesti na výpravu se školou s cílem poznávání jiných zemí a zdokonalování znalostí cizího jazyka.

Přese všechno, co se kolem nás děje, si však nenechme tu vnitřní svobodu vzít. Nenechme si vzít radost z cestování, vždyť jak já říkám, aniž bych chtěla celou situaci jakýmkoliv způsobem zlehčovat, k neštěstí a tragédii může dojít, jen vstoupím před domem na ulici, může mě přejet auto.

Nenechme se nahlodávat pochybnostmi a nepropadejme žití ve strachu. Vždyť to je přesně to, co útočníci všech rozličných extrémistických skupin chtějí. Vyvolat pocit nestability, strachu, nadřazenosti, nesvobody. Nenechme si svobodu vzít, užívejme si toho, že po desetiletích diktatury komunismu žijeme konečně v souladu se základními lidskými právy, která jsou v České republice zaručeny především ústavní Listinou základních práv a svobod, která je inspirována, stejně jako další listiny lidských práv a součástí ústav různých států, Všeobecnou deklarací lidských práv, již po druhé světové válce přijala Organizace spojených národů. Ta označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství. A myslím, že jakkoliv jsme ji za posledních šestadvacet let přijali za svou a automatickou, právě v dnešní době opětovně přichází na řadu její význam.

Radujme se z nabité demokracie, z možnosti svobodných voleb. Radujme se z možnosti svobodně vyjádřit svůj názor, nebojme se vystrkovat růžky, pokud máme pocit, že je na nás pácháno bezpráví. Zkrátka, užívejme svobodu plnými doušky.

Mgr. Lenka Kadlecová - předsedkyně KVV, náměstkyně hejtmana LK pro resort sociálních věcí