Poskytovat sociální služby však není jednoduché. Uživatelé sociálních služeb řeší jejich prostřednictvím svou tíživou, nepříznivou situaci. Zaměstnanci poskytovatelů jsou často vystaveni zátěžovým situacím, které musí vždy s profesní jistotou zvládnout.
Otázkou tak je, zda jsou všechny služby poskytovány v požadované kvalitě. Jak zajistit efektivní chod organizace? Jak zjistit, zda jsou sociální služby nastavené cíleně a smysluplně?
V případě sociálních služeb, které patří k veřejným službám, se kvalita musí odvíjet od uspokojení potřeb a zájmů nejenom samotných uživatelů, ale i zájmů zadavatelů služeb, tedy těch, kteří služby objednávají a platí je z veřejných zdrojů. Těmi jsou například kraje a obce. A ještě si řekněme, co je vlastně ona kvalita, kdo nebo co ji určuje?
Kvalita je popsána prostřednictvím souboru kritérií, o nichž se předpokládá, že ovlivňují schopnost služeb naplnit zájmy a potřeby obou uvedených zájmových skupin – uživatelů i zadavatelů. Tyto soubory kritérií pak tvoří Standardy kvality sociálních služeb, chcete-li tzv. „specifická kuchařka“ pro poskytování sociálních služeb.
Standardy kvality zpracovává každý poskytovatel sociálních služeb a na jejich tvorbě mají možnost se podílet všichni pracovníci, eventuelně spolupracující organizace, subjekty a osoby. Dodržování výše uvedených standardů je, ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, kontrolováno prostřednictvím takzvaných inspekcí poskytování sociálních služeb.
Důležitým znakem kvality sociální služby je její schopnost podporovat jednotlivé uživatele služeb v naplňování cílů, kterých chtějí s pomocí sociálních služeb dosáhnout při řešení vlastní nepříznivé sociální situace. Ve standardech je proto zdůrazněna orientace na osobní cíle uživatelů služeb, což umožňuje konkretizovat abstraktní ideály, jakými jsou např. důstojnost, plnohodnotný život, apod.
Je nutné zdůraznit, že standardy kvality jsou neustále živým materiálem a takto k nim musí být přistupováno. Stejně jako kvalitu poskytované péče je možné, respektive nutné neustále zlepšovat a zvyšovat.
Jako zpětná vazba kvality poskytované sociální služby slouží poskytovateli hodnocení. Do něj je vhodné zapojit jak zaměstnance, tak klienty, ale také například jejich rodinné příslušníky či jiné blízké osoby, spolupracující organizace a osoby (např. dobrovolníky). Frekvence hodnocení závisí na každém poskytovateli, nicméně minimálně jednou za rok by takové hodnocení služby mělo proběhnout. Může být tvořeno formou řízených rozhovorů, dotazníkových šetření či anket. Výstupy z tohoto hodnocení pak, jak už bylo výše uvedeno, by měly vést k eventuálním změnám v poskytování sociálních služeb. Tyto výstupy, stejně jako případné změny na základě výsledků hodnocení, je vhodné zveřejnit ať již na webových stránkách příslušného poskytovatele či nástěnkách zařízení.
Otevřenost poskytovatele v informovanosti o poskytované službě, kam řadíme i její hodnocení, je jeho dobrou vizitkou. Dobré jméno poskytovatele je jeho nejlepší reklamou a pozitivní zpětnou vazbou.
Zákon o sociálních službách rozlišuje tři druhy sociálních služeb, a to sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Ty se dále člení na terénní, ambulantní a pobytové. Terénní sociální služby jsou uživateli poskytovány v jeho přirozeném prostředí. Jde tedy o službu, která za uživatelem tzv. dochází. Ambulantní sociální služby jsou takové, za kterými klient, uživatel dochází nebo je dopravován. Zde můžeme zmínit např. nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, denní stacionáře apod. Pobytové sociální služby jsou, jak už z názvu vyplývá, služby spojené s bydlením klientů, uživatelů v některém zařízení sociálních služeb. V praxi se jedná např. o domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, azylové domy, terapeutické komunity apod.
Mgr. Lenka Kadlecová - předsedkyně KVV ČSSD Liberecko, náměstkyně hejtmana LK pro resort sociálních věcí
