K nespokojenosti mě naopak přivedlo pokrytectví a politizace her, což paradoxně nejvíc způsobuje právě deklarovaný "zákaz politických projevů". Něco se totiž za politický projev považuje a hrozí kvůli tomu sankce, naopak jiná věc projde. Jediným řešením je tedy odstoupení od tohoto zákazu jako od přežitku, podobně jako byl zrušen zákaz účasti profesionálních sportovců.

V praxi budou rozhodovat o vítězích medailí pouze sportovní kritéria a vše ostatní bude čistě na zodpovědnosti a uvážení sportovců, kteří ze sebe svým nemístným "politickým projevem" mohou udělat hlupáky před celým světem.

Tak vysoce sledovaná akce bude vždy přitahovat politické projevy a ambice, a absolutní apolitičnost her je věc možná pouze na papíře. Na tak velkých mezinárodních akcích je totiž naopak politické všechno, od místa konání po pojetí ceremoniálů, a snaha o kompletní apolitičnost vždy vyústí v nějakou křivdu a pokrytectví.

Pár příkladů:

• Surf s kresbou Ježíše byl zakázán, zatímco jiné obrázky na surfech zakázány nebyly.
• Palestinská nástupová kombinéza s bombardérem byla bez sankcí, zatímco Izraelcům bylo vyhrožováno sankcí, pokud si na nástup umístí na oblečení jako symbol sounáležitosti s rukojmími Hamásu.
• Účast sportovců, narozených v Rusku, by byla politickou reklamou na válku, zatímco v minulosti nikdo sportovce z USA nepovažoval za reklamu na válku, přestože zrovna v roce 2004 válčili v Iráku či v roce 1972 Vietnamu.
• Stejně jako účast pedofila na olympiádě není politická reklama na pedofilii?!
• Poklekávání bylo sportovcům v roce 2021 zakázáno, zatímco hajlování v roce 1936 bylo možné.
• V roce 2022 jste se nemohl v komunistické Číně účastnit olympijských her, pokud jste se neměl papír, že do vás byla vpravena neotestovaná látka, údajně bránící nákaze a přenosu jedné nemoci. To snad nebyl politický projev?
• A pak tu máme spoustu dalších projevů, které prostě stejně proběhly, ať už měly politický podtext, nebo ne.

Politika je zkrátka každodenní součástí života, notabene nejsledovanějších sportovních akcí, a tváření se, že tomu tak není, musí zákonitě vyústit v pokrytectví a v nejhoršími případě i v to, že nejlepší sportovec ve své disciplíně nemůže být účasten olympijského klání.

Možná si pak bude každý druhý mávat pravačkou jak blázen, klekat si a barvit si nejen vlasy na duhovo, vozit na skejtu Alláha nebo Ježíše a na tričku pod dresem bude mít různé vzkazy, ale oni mu to fanoušci spočítají za funkcionáře, a pokud není dobrej, tak stejně žádnou medaili nezíská...

A proč to vůbec píšu? Jako svobodomyslný člověk cítím povinnost hájit původní význam slov liberalismus či svoboda před tím, aby je zneužívali ti, kteří tyto pojmy převrací a ve skutečnosti usilují o opak. Stejně tak jako vášnivý sportovec nechci mlčet, když kvůli politice a pokrytectví slyším plakat sportovní stránku věci a fair-play.