Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěl bych možná pomoci všem, kteří tady vystupují s tím, že s těžkým srdcem chtějí podpořit tu sněmovní verzi. Bohužel musím říct, že ten argument paní kolegyně Pastuchové nepovažuji za úplně férový právě vůči rodinám, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra. Velmi často to tady slyšíme. V okamžiku, kdy přijde nějaký návrh, chceme někomu pomoci, tak když nějaká skupina ten návrh odmítá, tak říká, že je to nesystémové. Je to nesystémové, vytváříme tím další nespravedlnosti a podobně.
Teď tady skutečně řešíme v rámci této novely pomoc těm rodinám, které pečují o osoby s touto poruchou. A chci připomenout, že to, co tady prezentoval senátor pan kolega Kantor, tak není přece otevření stavidel a brány všem. Tam skutečně musí být to velmi těžké postižení, ne že bychom všem rodinám takto poskytovali tento příspěvek.
Já jsem přesvědčen o tom, že se nemusíme trápit těžkým srdcem, ale můžeme podpořit tu verzi Senátu, která napravuje a naopak nevytváří nespravedlnost, ale v rámci těch rodin, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra, je velmi spravedlivá, protože dává ten nárok i tam, kde evidentně je oprávněný. Velmi bych vás poprosil, abychom toto vzali v potaz. Tady se skutečně nebavíme o nějaké dramatické sekeře do státního rozpočtu, ale o tom, jestli rodinám, osobám, které pečují o lidi s tímto postižením, jestli jim pomůžeme v úplnosti, anebo jestli uděláme místo celého kroku jenom půlkrok.
Takže paní senátorce Gajdůškové, které si velmi vážím, paní bývalé senátorce, dnes poslankyni Gajdůškové, pojďme s lehkým srdcem podpořit to, co senátoři napravili. Děkuji.