Co je budoucí pravděpodobná premiérka Giorgia Meloni zač?
Je to lídryně vítězného „Italského bratrstva“, pokračovatele
neofašistického Italského sociálního hnutí. Je to ultra-pravicová
politička, zároveň ale méně extrémistická než například Salvini - není
jako on jednoznačně proruská a chce pomáhat Ukrajině. Také nemluví o
vystoupení z EU.
Takže je to ok a všechno jsou to pomuvy?
Ne tak docela. Její slogan „Jsem Giorgia, jsem křesťanka, jsem Italka,
jsem matka“ je odrazem Mussolini sloganu „Dio, patria, famiglia“ (Bůh,
Vlast, Rodina). Na sněmu pro rodinu ve Veroně dokonce doslova hlásala:
„Budeme bránit Boha, vlast a rodinu!“. Jinými slovy, kdo chce, ten tuto
spojitost pochopí, ale ona zároveň moc dobře ví, že se za to nedá přímo
kritizovat.
To se nijak od fašismu a historie své strany nedistancovala?
Pár příkladů kandidátů její strany, od kterých se není ochotná distancovat:
- Tommaso Foti, kandidát do sněmovny v regionu Emilia-Romagna, měl v
den osvobození od fašismu respirátor s Mussoliniho mottem "Boia chi
molla!" (Katem je ten, kdo se vzdá).
- Helenia Barban si na Facebook přidala fotku italské fotbalové
reprezentace z 30. let, na které hráči provádějí fašisty přisvojený
římský pozdrav.
- Galeazzo Bignami zase před čtyřmi lety hájil svoje uniklé fotky, na
kterých má nacistickou uniformu jako „rozlučku se svobodou“.
Obecně Meloni tyhle lidi označuje za „nostalgiky“. Sama Meloni zamlada byla otevřená fašistka, chválila Mussoliniho za to, že všechno co dělal, dělal pro Itálii.
Popírat fašistické tendence by bylo naivní. Mimo to je vítězství Meloni zlou zprávou také pro práva LGBT+ osob v Itálii, stejně jako pro reprodukční práva italských žen. Těm musíme nyní vzkázat, že se v následujícím období mohou spolehnout na naši podporu.