Snažila se tuto nenávist v online prostoru řešit i v offlinu, ale neúspěšně. Žalobci, policie, další úřady, všichni se od ní odkláněli. Neuměli to totiž řešit. Najala si tedy dokonce soukromou ochranku, zavřela praxi. Výhrůžky smrtí a nenávist ale mohou být ničivé. Bohužel o tom také něco vím. Tato lékařka si pod tou tíhou vzala život a já vyjadřuji upřímnou soustrast pozůstalým.
Připomnělo mi to případ britské poslankyně Joanne Cox, která nesdílela data, ale měla dokonce vlastní názor - že nechce pro svou zemi Brexit. Zaplatila za to životem, když ji extremista z opačného tábora postřelil a ubodal. Připomíná mi ji to proto, že se i za pomoci radikalizace v online prostoru společnost rozdělila a oddálila od sebe v jednom tématu natolik, že výhrůžky přerostly do reálného násilí.
Online prostor není něco imaginárního. Nejsou v něm jen jedničky a nuly. Jsou v něm reální lidé, kteří si z něj mohou odnést reálné následky. Ať už je to radikalizace, nebo traumatizace. Proto by měly složky činné v trestním řízení být schopné účinněji a efektivněji pomáhat obětem online agrese. Měli bychom si jako společnost zvyknout na to, že online a offline prostor nese podobná pravidla, obzvlášť z hlediska vyhrožování nebo zastrašování. Nevyřeší se tím násilí, nevyřeší se tím nenávist. To jsou bohužel prvky společnosti, které tu vždy byly a jsou s námi. Ale alespoň se v budoucnu neodloží případ hrozby násilím kvůli tomu, že k té hrozbě došlo na Internetu, a ne na ulici.
I tomuto se budu věnovat během právě probíhající osvětové kampaně o kyberbezpečnosti.