Změna režimu v listopadu ´89 přináší stále trpčí ovoce většině lidí této země. Na hranici chudoby loni žilo podle Českého statistického úřadu 936 tisíc občanů. Oproti předešlému roku stoupl tento počet o 50 tisíc a roste dál.
Mnozí naši spoluobčané se dostávají do situace, kdy jim chybí prostředky na nájem a základní životní potřeby. Stále víc lidí končí na ulici. V Praze je v současné době kolem čtyř tisíc lidí bez přístřeší. Pětinu tvoří ženy, ale jejich podíl roste, 40 % lidí bez domova je přímo z hlavního města, ostatní sem přicházejí ze všech krajů ČR.
Mezi bezdomovci se vyskytují osoby všech stupňů vzdělání s tím, že převažuje kategorie nejnižšího vzdělání. Podle odhadů je dalších zhruba 5 až 10 tisíc domácností bezdomovectvím akutně ohroženo.
Největšími riziky je nezaměstnanost, důchodový věk (zvlášť u osamělých seniorů), rostoucí dluhy domácností a stále větší počet neúplných domácností s nezaopatřenými dětmi. S nastupující zdravotní, sociální, důchodovou a daňovou tzv. reformou se daný stav ještě zhorší.
Výhled je neradostný, připraveni nejsme
Na základě analýz vývoje nezaměstnanosti, zadlužení rodin, výpovědí z bytů, rozpočtů domácností a dalších vlivů se ukazuje, že od příštího roku dojde v Praze k nárůstu počtu lidí bez domova ve značném rozsahu. Do roku 2014 se předpokládá jejich nárůst na 6600, v roce 2020 dokonce až na 13 tisíc.
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi vážný problém, je nutno situaci řešit, i když zdůrazňuji, že vyřešit zcela otázku bezdomovectví v tomto, tedy kapitalistickém režimu nelze. Na posledním výboru pro sociální politiku byla zastupiteli hlavního města projednávána koncepce pro postupné řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2012 - 2020.
Z předloženého materiálu vyplývá, že v současné době jsou kapacity všech služeb pro lidi bez domova a lidi ohrožené bezdomovectvím naprosto nedostačující. Škoda, že když na tento fakt upozorňovali komunističtí zastupitelé opakovaně jak v minulých, tak v tomto volebním období, nechtěl to nikdo slyšet. Nyní je zřejmé, že hlavní město prakticky nedisponuje soustavou propracovaných preventivních opatření.
Podobná situace je v možnostech resocializace lidí bez domova, čili jejich návratu k běžnému způsobu života, prakticky úplně chybí tréninkové a sociální byty. Celková kapacita azylových domů 403 lůžek je naprosto nedostačující, stejně jako kapacita pro přespávání lidí bez domova v zimním období.
Podobná situace je u nízkoprahových denních center, která mají zásadní význam pro terénní práci a akutní pomoc lidem bez přístřeší. Velmi podceňováno je poskytování zdravotní péče těmto lidem, přičemž si mnozí neuvědomují, že nedostatečný přístup ke zdravotní péči nepostihuje pouze daného člověka, ale výrazně ovlivňuje i zdravotní stav širší populace, zejména v infekčních a parazitárních onemocněních.
Návrh koncepce je slušný
Problematika je tedy značně rozsáhlá a musím uznat, že předložená koncepce se snaží na daný stav i prognózy reagovat. Do roku 2014 je navrhováno, vedle zachování současných sociálních a zdravotních služeb, jejich doplnění minimálně v takovém rozsahu, aby pomohly řešit situaci tam, kde je jich nedostatek nebo zcela chybějí.
Dotačně posíleny mají být terénní programy, včetně mobilního servisu, a to na dvojnásobnou úroveň, zřízena dvě nová nízkoprahová centra, dvě nové noclehárny, zimní noclehárna o kapacitě 80 míst a azylový dům pro matky s dětmi (škoda, že v minulém volebním období jeden takový, přes odpor komunistů, tehdejší radní Janeček zrušil).
Zřízeno má být také zdravotnické nebo sociálně zdravotnické zařízení s lůžkovou kapacitou pro osoby opouštějící nemocnice a zubní ambulance. Pozornost by se měla zaměřit na předcházení ztráty domova u ohrožených domácností, zejména u rodin s dětmi.
Navrhováno je vytvoření základní sítě 30 tréninkových bytů, dotační podpora systémů integrace, podporovaného zaměstnávání, tréninkových pracovišť, chráněných dílen a veřejných prací.
Do roku 2020 by se měly posílit terénní programy o dalších 50 % tak, aby pokryly území celé metropole, rozšířit síť o dalších 30 tréninkových bytů, zřídit další dvě nová nízkoprahová centra, dvě další noclehárny, azylový dům pro osoby v důchodovém věku a osoby invalidní.
V jednom z denních center má být zařízena psychiatrická ambulance a ambulantní zdravotní zařízení. Pokračovat by se mělo v rozšiřování sítě tréninkových dílen a pracovišť a v podpoře systému veřejných prací.
Bude na to?
V předloženém návrhu koncepce, kterým by se mělo zabývat nejbližší Zastupitelstvo hl. m. Prahy, je řada dobrých námětů, jež mají naši podporu. Jen mám obavy, že ve chvíli, kdy by se měla tato koncepce začít realizovat, se zjistí, že na ni nejsou peníze.
Tunelování, utápění finančních prostředků v neprůhledných zakázkách, korupce, škrty těm nejpotřebnějším, to je totiž realita, která nás provází nejen v hlavním městě. Ti nízko a středně příjmoví si přece musí utáhnout opasky, aby si je ti bohatí mohli dál povolovat. A říká se tomu demokracie, svoboda a rovné šance ve vycinkaném kapitalismu.
Mgr. Marta Semelová, poslankyně PS PČR a zastupitelka ZHMP (KSČM)
