Výsledkem je situace, kdy v ČR je 17 tisíc pedagogů bez kvalifikace. Část z nich již studuje, část plánuje studium zahájit. Pokud by tak neučinili, museli by za stávajících podmínek školy k 1. lednu 2015 opustit. To by však na mnoha místech v regionálním školství způsobilo kolaps, protože by neměl, kdo učit. Čísla hovoří jasně. V ČR je podíl učitelů bez odborné kvalifikace na celkovém počtu učitelů 11,9 %, 4,3 % již studují, u 2,7 % se předpokládá zahájení studia na rozdíl od 4,9 %, kteří studium nezahájí.
Předložený návrh má tedy řešit současnou situaci s tím, že zavádí některé výjimky z požadované kvalifikace, aniž by z ředitelů snímal zodpovědnost za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání na škole. Zároveň je dohodnuto s pedagogickými a dalšími fakultami, které zabezpečují přípravu učitelů, jaké obory a programy nabídnou k doplnění požadované kvalifikace.
Vím, že toto řešení není ideální. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že není možné zavírat oči před realitou a nechat zřizovatele i ředitele bez pomoci. Předložený návrh zákona byl projednán i se školskými odbory, které se současnou úpravou pravidel pro udělování výjimek vyjádřily souhlas s tím, že jejich požadavek na kvalifikaci učitelů je přitom trvalý.
Musím říci, že sama mám s prodlužováním stavu, kdy na školách učí kantoři bez kvalifikace, problém. Na druhou stranu si uvědomuji riziko, že pokud by novela nebyla přijata, hrozí na mnoha místech v regionálním školství kolaps. Proto se přikláním k tomu, že je nutné novelu schválit.
Zvlášť, pokud jsou přesně dané podmínky možnosti výkonu přímé pedagogické činnosti pro osoby, které předpoklad odborné kvalifikace dle výše zmíněného zákona nesplňují. Jedná se o přesně specifikovaný okruh pedagogických pracovníků, a to rodilých mluvčích, pedagogických pracovníků některých předmětů pracujících na zkrácený úvazek (např. uznávaní odborníci ve svých oborech, umělci, trenéři) a těch, kteří mají dostatečnou praxi (min. 20 let), přičemž dosáhli alespoň 55 let věku. Zákonem stanovená výjimka by se měla vztahovat i na pedagogické pracovníky bez odborné kvalifikace po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu (nekvalifikované pedagogické pracovníky), avšak pouze za podmínky, že za ně vedení školy nemá kvalifikovanou náhradu, a hrozí tak, že škola nebude moci zajistit v potřebném rozsahu vzdělávání.
Závěrem bych chtěla zdůraznit následující: Jedna věc je zákon, druhé věc je zajištění podmínek pro práci kantorů.
V prvé řadě je třeba učitele zaplatit. To znamená přiznat jim konečně plat, odpovídající významu tohoto povolání. A tato podmínka dlouhodobě naplněna není. Nedivme se proto, že nám absolventi pedagogických fakult a dalších VŠ s učitelskými obory utíkají jinam. Pokud budeme neustále podléhat přihlouplé kampani médií, která prezentují práci pedagogů výhradně v tom smyslu, co věčně chtějí, mají neustále prázdniny a pořád chtějí vyšší a vyšší plat, přičemž se mlčí o náročnosti tohoto povolání, zvlášť v dnešní době, kdy vzrůstá agresivita žáků, studentů, učňů, ale i jejich rodičů, pokud se zkresluje skutečné platové ohodnocení, které výrazně zaostává za platy ostatních vysokoškoláků, o srovnání s ostatními zeměmi EU ani nemluvě, pak se nástupu kvalifikovaných odborníků, zvlášť mužů, do školství těžko dočkáme. V té souvislosti, i když vím, že o tomto tento zákon není, chci připomenout, že prostředí školy netvoří pouze učitelé. Tvoří ho také nepedagogičtí pracovníci škol, kuchařky, školníci, hospodářky, uklízečky. Tito pracovníci berou plat v průměru kolem 14 tisíc hrubého. Představte si, jak s tím asi mohou vyžít.
Úplně na závěr: Přes všechny výhrady předložený návrh zákona klub KSČM podpoří. Jde nám o to, aby nedošlo k avizovanému kolapsu v regionálním školství. Zároveň však nám jde o to, aby z výjimek se nestal trvalý stav pro výuku bez náležité kvalifikace.
Na novelu čeká řada škol, učitelů i ředitelů. Proto navrhuji zkrátit lhůtu mezi prvním a druhým čtením na 30 dnů.