V tomto týdnu to byl například výrok Andreje Babiše, který na tiskové konferenci při obhajobě ministrů navržených za jeho hnutí ANO prohlásil o Antonínu Prachařovi, který aspiruje na post ministra dopravy, že je to podle něj dobrá volba, protože vybudoval velkou dopravní firmu Omega servis holding. V té vlastní 20procentní podíl, kterého se hodlá vzdát a po jehož vypořádání se stane jedním z nejmajetnějších ministrů vlády, takže to bude člověk na svém místě. Bez uzardění tak občanům sdělil, že o tom, kdo má být podle ANO ve vládě, rozhoduje skutečnost, kolik si nahrabal. Poctivý odborník bez tučného konta nemá šanci, nebyl by to člověk na svém místě.
Nechci v žádném případě hodnotit kvality pana Prachaře - neznám ho a nemohu dopředu říkat, jak si případně povede v čele rezortu. Ale vadí mi princip výběru. Vzpomeňme si na všelijaké ty zbohatlíky, kteří získávali zlaté padáky, zatímco zaměstnanci nedostali výplatu za několik měsíců, podvodníky, kteří převáděli veřejné prostředky do soukromých kapes, korupčníky, jež přišli ke svému mamonu tím, že přihrávali veřejné zakázky předem vybraným firmám za tučné provize… To by měli být lidé na svém místě?! Zajímalo by mě, jestli by si pan Babiš dovolil říci svou představu o tom, jaké jsou předpoklady pro výkon funkce, do očí těm, kteří kvůli filutům, jako byl například Jaromír Drábek, čekají na výplatu sociálních dávek. Lidem, kterým se doma hromadí složenky a upomínky, lidem, kteří nemají na základní životní potřeby, nájem a zoufale čekají ve frontách na úřadech práce.
Nejedná se přitom o žádné neschopné pracovníky. Jedná se o ty, kteří byli vyhozeni na dlažbu třeba právě takovým zazobaným podnikatelem a kteří teď potřebují podporu v nezaměstnanosti, případně na zapracování či rekvalifikaci. Jedná se o lidi, které tento systém dostal až na hranici chudoby, nemají často žádný příjem, takže jsou odkázáni na dávky v hmotné nouzi, na příspěvky či doplatky na bydlení. Jde o zdravotně postižené, kteří potřebují příspěvek na mobilitu nebo zvláštní pomůcku, o ty, kteří jsou závislí na pomoci druhých a čekají na příspěvek na péči. Ti všichni dnes odnášejí diletantství či úmysl (těžko posoudit) bývalého ministra Drábka a jeho náměstka Vladimíra Šišky. Jejich chyby, na které jsme coby komunističtí poslanci ve sněmovně tolikrát upozorňovali a žádali nápravu, však odnášejí i další lidé. Jsou to přetížené pracovnice úřadů práce, které musí opět vykonávat obrovské přesčasové hodiny práce, poslouchat logické výtky občanů, znovu a znovu se zaškolovat. To vše pod tlakem, ve stresu. A opět to všechno stojí další peníze, které půjdou z kapes nás všech namísto toho, aby to zaplatili ti, kteří tento chaos způsobili. To už by ale potom nebyli tak bohatí, a tím pádem vhodní na různé posty.
Marta SEMELOVÁ, poslankyně Parlamentu ČR za KSČM
