Dovolte mi, abych vystoupil nejenom k tématu návrhu zákona, který je zde předložen, ale vlastně k celkové situaci, která souvisí s tím, jak by měl být zahájen letošní školní rok. Dovolil bych si vyjádřit se ke třem věcem, k manuálům, k vybavení škol a samozřejmě potom k vlastnímu návrhu zákona, k němuž jsem připravil pozměňovací návrh, který tady v podrobné rozpravě také načtu.

V argumentu, který souvisí s tím, za jakých podmínek budou otevřeny školy 1. září 2020 tady pan ministr říkal, že kritika toho, že byl manuál vydán pozdě, je zbytečná, že to bylo v termínech, které se řekly, a že dnes se ředitelé k tomu manuálu vyjadřují pozitivně. Přesto, pane ministře, jsem přesvědčen o tom, že ten manuál byl vydán pozdě a že několik týdnů byly nejenom školy, ale i rodiče vystavováni neklidu a nervozitě, protože prostě nemohli vědět, a to je podle mě ten klíčový argument, co v tom manuálu bude. Mohla být očekávána velmi razantní opatření, která by vyvolala veliké nároky na to, jakým způsobem bude organizace výuky zajištěna. Mluvíme třeba o příkladu Itálie v současné době, kde pravděpodobně bude školní rok zahájen tak, že bude každý žák sedět sám ve své lavici. Objevovaly se úvahy o tom, že bude výuka rozdělena do různých částí týdne, a to by na ty školy kladlo veliké nároky. Takže myslím si, že kritika toho, že Ministerstvo školství s vydáním manuálu váhalo, byla oprávněná, a není to jenom názor můj. Poukazovaly na to i řady názorů odborné veřejnosti, zabývala se tím například učitelská platforma, sdružující učitele a ředitele škol, která i v prázdninové době poukazovala na to, že v této situaci zatím není zřejmé, jaké podmínky budou.

Nicméně musím podotknout a chci to říct takto veřejně, že výsledek, to znamená manuály pro otevření škol od 1. září 2020, je dobrý a že ten manuál přináší pro školy převážně pozitivní zprávy, a chtěl bych to ocenit. Samozřejmě se i v tomto dokumentu najdou různé části, které jsou diskutabilní, některá opatření budou problematická ve vztahu, jak je zajistit. Ale ten manuál přináší podle mého názoru dvě základní dobré právy. Tou první zprávou je to, že školní rok v českých školách 1. září 2020 začíná ve standardním režimu, tedy že se nechystají žádná speciální opatření, že začne prezenční výuka tak, jak jsou na ni žáci zvyklí. A proč je koneckonců důležité, aby v naší zemi prezenční výuka probíhala tak, jak jsme na ni zvyklí.

A ta druhá zpráva, dobrá zpráva, vychází také z mých zkušeností během boje s koronavirovou krizí, totiž to, že manuál neklade žádné povinnosti na školy a na jejich ředitele, aby sami vstupovali do kontaktu s krajskými hygienickými stanicemi. Z toho byla opravdu veliká obava. A to, že manuál je postaven na principu toho, že ředitelé škol nejsou těmi, kteří jsou zodpovědní za to, v jakém zdravotním stavu jsou jejich žáci ve vztahu ke krajským hygienickým stanicím Že při různých výskytech, podezřeních na to, zda nějaký žák nemá příznaky COVIDu 19, nebude ředitel tím, kdo by měl kontaktovat krajskou hygienickou stanici, myslím, bylo pro školy velmi důležité a úlevné. Takže v tomto ohledu určitě si manuál v tuto chvíli zaslouží dobré hodnocení. Je to dobrá zpráva, jenom důvěřujme tomu, že situace bude taková, aby výuka mohla během školního roku probíhat tím způsobem, jak začne 1. září 2020.

Jako dobrou zprávu chci zhodnotit i to, že se vláda rozhodla uvolnit nemalé finanční prostředky na IT vybavení škol. Byl to veliký problém, který se ukázal během jarní koronavirové krize, ať už se týkal vybavení škol nebo vybavení v rodinách. Data České školní inspekce ukazovala na to, že část žáků zůstala zcela mimo výuku, část žáků měla problémy s tím, aby mohla dlouhodobě výuku zvládnout a vybavení škol hard warem je určitě pozitivní tak, jak bylo řečeno, tedy příspěvek ve výši 20 tisíc korun na účet, ale i vytvoření fondu pro půjčování těchto prostředků žákům.

Co chci ale hodnotit kriticky, a to zejména v kontextu toho, jak vláda Andreje Babiše masivně zadlužila naši zemi, je to, že ta státní podpora je omezena na veřejné základní školy. Já samozřejmě vnímám ten argument, že se jedná primárně o zajištění povinné školní docházky v případě koronavirové krize pro žáky, kteří mají povinnou školní docházku, ale, pana ministře, musíme si říci, že zde jsou také základní školy, které nejsou zřizovány veřejnými zřizovateli, jsou to školy soukromé a školy církevní, které poskytují povinné školní vzdělávání, a ty z toho systému byly vyřazeny.

A také hodnotím kriticky to, že právě v době, kdy vláda disponuje velikými finančními prostředky, se opomnělo středoškolské vzdělávání, protože na straně jedné samozřejmě vnímám ten argument o povinné školní docházce, na straně druhé vzdělávání ve středních školách je velmi důležité, a to nejenom z toho obecného aspektu středoškolského vzdělávání napříč celou republikou, ale byl-li kladen důraz během jarní diskuse o stavu ve školství na to, aby tato opatření nemíjela žáky, kteří pocházejí třeba ze sociálně nepodnětného prostředí, kde je o to důležitější, že se věnují středoškolskému vzdělávání, tak to, že tato podpora nesměřuje ke středním školám, třeba ve strukturálně postižených regionech, ale obecně ke středním školám, ale obecně, si myslím, že dobrou zprávou není a moje výzva je, pane ministře, taková, abyste se zamyslel nad tím, zda tuto podporu nerozšířit i na střední školy, na učitele, kteří působí ve středních školách různého typu i na žáky středních škol, kteří měli problémy s tím, aby měli zajištěné připojení nebo vůbec možnost se k distančnímu vzdělávání během školního roku nebo toho druhého pololetí loňského školního roku dostat.

A nyní, dámy a pánové, už k vlastnímu návrhu zákona o povinné distanční výuce. Jak ty své předchozí body jsem hodnotil pozitivně, jak už tedy manuály, tak už tedy vyčlenění peněz na IT vybavení, tak si myslím, že zákon o povinné distanční výuce v době krizového stavu prostě není zákonem dobrým. Podle mého názoru se jedná o polotovar. Jedná se o narychlo vytvořenou právní normu, a to z jednoho prostého důvodu. Povinná distanční výuka v krizové době je v principu správná. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud by měla být, nedej bože, zopakována taková situace, jako byla na jaře, tak je nezbytně nutné k tomu, aby byla zakotvena povinnost distanční výuky ve školském zákoně.

Ale tento zákon je písmenem A a za ním nenásleduje to písmeno B, které by tam určitě být mělo. To znamená, jaká bude poskytnuta podpora školám k tomu, aby mohly zajistit už povinnou distanční výuku - je to vlastně úplně jiný model než ten, kterému se byly školy nuceny rychle přizpůsobit v tom jarním období - tak, aby tato podpora byla zajištěna také pro rodiny, pro rodiče a pro žáky, kteří mají povinnost se podle tohoto zákona zúčastnit distanční výuky. Já nechci nyní poukazovat na takové čistě praktické věci v tento okamžik typu, jakým způsobem bude tedy určeno omlouvání žáků, kteří mají určenou povinné vzdělávání v distančním režimu a nebudou se jej moci zúčastnit, chci prostě obecně poukázat na to, že je zapotřebí rodiče i školy v této věci komplexně podpořit. A kdyby současně s tímto zákonem bylo Ministerstvem školství řečeno, že přichází celá série metodických pokynů, čili dalších materiálů, které by školy v tomto podporovaly, určitě by názor můj a názor Občanské demokratické strany na tento zákon byl pozitivní.

Takže v tom já vidím ten základní problém. Princip povinného distančního vzdělávání je správný, ten způsob, ta rychlost, se kterou byl ten zákon předložen, aniž by bylo doplněno, jaké formy podpory budou poskytovány těm, kteří v době krizového stavu se budou muset distančně vzdělávat, nebo těm, kteří distanční vzdělávání budou zajišťovat, prostě správné není.

A chtěl bych ještě okomentovat svůj pozměňovací návrh, který k tomuto zákonu v podrobné rozpravě načtu. Jedná se o takové jaksi nenápadné opatření, nenápadné ustanovení, které je na konci tohoto návrhu zákona a které se týká jakéhosi zmocnění ministerstva určovat termíny a podmínky přijímání a ukončování - v tomto případě se bavíme primárně o středním vzdělávání. Určitě můžeme vést diskusi - a k tomu ten můj pozměňovací návrh nesměřuje - o tom, že by Ministerstvo školství mohlo mít kompetenci měnit termíny. Můžou se situace různým způsobem vyvíjet a je logické, že může docházet k nějakému časovému posunu.

Tady jsem ochoten přistoupit na to, že takovou možnost by v krizovém stavu ministerstvo mít mělo, ale s čím se rozhodně nemíním smířit, a proto ten pozměňovací návrh budu navrhovat, je to, že je v tomto návrhu zákona vlastně určeno zmocňovací opatření pro Ministerstvo školství, kdy ministerstvo může měnit i způsob, kterým tyto zkoušky jsou v zákoně stanoveny. Objevilo se to už v jarním termínu. Vedli jsme velikou diskusi o jednotné přijímací zkoušce, kdy se vláda a pan ministr rozhodli zrušit druhý termín jednotné přijímací zkoušky. Myslím si, že k tomu nebyly v té době dostatečně silné argumenty, že by se určitě bývaly byly zvládly oba termíny jednotné přijímací zkoušky, nicméně v té době musel pan ministr s tímto návrhem přijít do Poslanecké sněmovny, posléze do Senátu a parlament měl možnost o této věci diskutovat, předkládat pozměňovací návrhy, podrobit jej veřejné diskusi.

Toto zmocňovací ustanovení, které je v návrhu zákona o povinné distanční výuce, ale tuto možnost parlamentu odebírá. Ministerstvo školství si tuto kompetenci vztahuje na sebe, a mohlo by tedy vlastně za krizového stavu naprosto bez parlamentní diskuse rozhodnout o tom, jestli se bude měnit způsob, kterým je maturitní zkouška, nebo způsob, kterým jsou stanoveny jednotné přijímací zkoušky. Pan ministr tady argumentoval slovenským modelem, že slovenský ministr školství má tuto kompetenci. Ale podle mě tato kompetence by v českém právním prostředky být zakotvena neměla a já jsem přesvědčený o tom, že i v krizovém stavu tak, jak jsme konec konců v jarním období mnohokrát měli na této půdě příležitost, je pro parlament jasný prostor pro to, aby zasedl a aby rozhodl o tom, zda situace je natolik vážná, aby tak důležitá věc, která se týká mnoha set tisíc žáků v českých školách, měla být změněna.

Takže v tomto smyslu předložím svůj pozměňovací návrh a určitě budeme společně s kolegy sledovat, jakým způsobem se pan ministr k tomuto pozměňovacímu návrhu, který se týká zákona o povinné distanční výuce v době krizového stavu, postaví.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych za závěr i na této půdě vyslovil znovu velké poděkování českým školám, ředitelům, učitelům i nepedagogickým zaměstnancům, kteří v minulých měsících byli vystaveni těžkým zkouškám, které přicházely náhle, rychle, které přicházely bez možnosti se na ně připravit, a myslím si, že vykonali veliký kus práce. Byli v takové těžké situace i rodiče, rodiny a myslím si, že udělali, co bylo v té době možné.

Chtěl bych říci, že si nejsem jist, zda ministerstvo dostatečně ve stejných měsících konalo rychle. Teď se ukázalo, že v některých věcech se dokázalo Ministerstvo školství této situaci přizpůsobit a třeba v případě manuálů udělat dobrý kus práce, ale ten samotný zákon, o němž tady teď jednáme, podle mého názoru není důkazem kvalitní práce ministerstva v takové těžké situaci. Sněmovní dokument 6077, který obsahuje můj pozměňovací návrh, samozřejmě v podrobné rozpravě přečtu a chci vás požádat o jeho podporu.

Děkuji za pozornost.